Úvaha: Já jsem autor! Kdo je víc?
i Zdroj: PCTuning.cz
Hry Článek Úvaha: Já jsem autor! Kdo je víc?

Úvaha: Já jsem autor! Kdo je víc? | Kapitola 3

Michal Rybka

Michal Rybka

7. 2. 2014 14:00 43

Seznam kapitol

1. Za kvalitu se platí 2. Urvat svůj kus žvance 3. Retrosoftware – zábava pro masochisty 4. Zisk je naše zásluha, ztráta je váš problém
5. Co jednou schvátí... 6. Obsah zdarma 2.0 7. Piš pro nás, za odměnu dostaneš… diplom.

Před několika dny skončila úspěšná kickstarterová kampaň na bezdrátovou klávesnici Bluetooth ZX Spectrum. S její pomocí je možné hrát na tabletech řadu osmibitových her od Elite Systems. Ještě před ukončením kampaně se ale objevil problém: Řada autorů her tvrdila, že nedostala za využití svých her zaplaceno. Jak dlouho bychom měli platit za muzejní software?

Reklama

Staré hry jsou, co si budeme nalhávat, věc pro pamětníky, historiky software a hipstery. Nikdo normální je příliš nehraje. Je to dobré jako inspirace, ale každá doba má svoji vlastní zábavu a hlavně úplně odlišnou technologii. Zatímco u fyzických hraček a umělecké formy lze očekávat, že přijde nějaká retro vlna, je retro v oblasti software spíše fikcí. Má význam spíše u korporátního softwaru, tedy u těch korporací, které jen „udržují parní stroj v chodu“ a necítí potřebu příliš inovovat. Ale i tam je to jev mimořádně okrajový a navíc se přežívání spíše týká in-house aplikací, které byly dělány na míru, in-house se udržují a z hlediska autorského práva jsou irelevantní, protože stejně patří té dané společnosti.

Druhá liga se v oblasti počítačových her nehraje, mívají velice krátkou skutečnou životnost. Kolem roku 2040–2050 vymře skupina lidí, která se o vaši hru zajímala, nicméně je tam stále dalších 50 let, po kterou budou existovat majetková práva. K čemu ale budou? Představa, že vaši vnuci budou s nadšením hrát Jet Set Willy, je absurdní. Jako mládež jsme smažili tyhle hry proto, že byly nové a neotřelé. Naši vnuci budou mít svoje nové a neotřelé zábavy, nikdo nebude organizovat pamětní pochody a klást věnce na pomník autorů Wolfensteina 3D.

E. T. pro Atari 2600 (zdroj: wikipedia)
i Zdroj: PCTuning.cz
E. T. pro Atari 2600 (zdroj: wikipedia)

Osobně mě překvapuje, že se autoři hitů z osmdesátých let ohrazují proti tomu, že se někdo snaží, aby se na jejich díla vůbec nezapomnělo. I ona aplikace, na kterou si stěžují, ZX Spectrum: Elite Collection, není sbírkou jejich aplikací, ale samostatným dílem, které řeší takové „drobnosti“, jako je emulace systému ZX Spectra a ovládací klávesy, které jsou upravené na míru jednotlivým hrám. Cena aplikace je pouhých 99 centů, nepochybuji o tom, že to nebude gigantický trhák a pokud jde o hry v kolekci, dovolím si přeložit pasáž z recenze na Eurogamer.net:

„Je obtížné mluvit o ZX Spectru, aniž bych zněl jako starý prďola, který bručí o tom, jaké „to bejvalo, když jsem byl mlaďák“, ale tyhle hry byly skutečně výjimečné POUZE VE SVÉ DOBĚ.

Tahle kompilace - dobře míněná, ale ve finále docela slabá - jasně odpovídá na otázku, zda se je ještě dnes vyplatí hrát. Ze šesti her, které v ní najdete, v testu času obstála jenom Chuckie Egg. Ty ostatní jsou jen šokující připomínkou na to, s čím jsme si kdysi museli vystačit.

Přijde mi trochu zbytečné strhat Turbo Esprit nebo Saboteur!, zvláště když za každou z her zaplatíte pouze deset pencí, ale jestli to chcete říct natvrdo, tak je nastartujete, chvíli se budete prát s nepříliš praktickým dotykovým ovládáním a pak se k nim už nikdy nevrátíte. Když tak vzpomínám, ani Harrier Attack, ani Frank Bruno's Boxing nestály za moc ani ve své době. A tahle verze Buggy Boy je prostě strašná, takže je mi záhadou, proč ji vůbec zařadili do výběru.“

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama