Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Úvaha: Já jsem autor! Kdo je víc?
Úvaha: Já jsem autor! Kdo je víc?
autor: Michal Rybka , publikováno 7.2.2014
Úvaha: Já jsem autor! Kdo je víc?

Před několika dny skončila úspěšná kickstarterová kampaň na bezdrátovou klávesnici Bluetooth ZX Spectrum. S její pomocí je možné hrát na tabletech řadu osmibitových her od Elite Systems. Ještě před ukončením kampaně se ale objevil problém: Řada autorů her tvrdila, že nedostala za využití svých her zaplaceno. Jak dlouho bychom měli platit za muzejní software?


Ale zpět k Bluetooth ZX Spectru a k davu rozčilených autorů, kteří zaplnili Wilcoxovu emailovou schránku více než 450 emaily a domáhají se svých liber. Otázka zní: Jak se vlastně jako autor dopracujete k přesvědčení, že za 30 let starou hru, na níž jste už před desítkami let vydělali a kterou stejně někdo jiný musel adaptovat, dostanete zase zaplaceno? Ano, tento koncept je obsažen v autorském zákoně, podle něhož majetková práva autora k dílu trvají ještě 70 let po jeho smrti. Z hlediska práva mají pravdu, stejně jako Nintendo, které striktně odmítá uvolnit své staré hry a nabídnout je jako abandonware.

Úvaha: Já jsem autor! Kdo je víc?

Pojem abandonware z právního hlediska neexistuje, je to softwarový ekvivalent věci, která leží někde na ulici a nikdo se k ní nehlásí. Většina autorů po desítkách let nevymáhá platby za svoje hry, protože lidí, co se o ně zajímají, je jenom pár a prostě se to nevyplatí. V tomto případě se ale internetem rozlehlo šustění peněz a autoři si vzpomněli, že by za to něco chtít mohli. Což o to, oni by přísně vzato mohli protestovat proti zásahu do integrity díla, která mohla nastat už jen tím, že z původní originální nahrávky na kazetě někdo udělal TAP soubor a upravil ho tak, aby běžel v emulátoru, jenže spor se hlavně týká peněz.

Úvaha: Já jsem autor! Kdo je víc?

zdroj: AOA Forums

Na chvíli opusťme to, co zákon říká a zamysleme se nad tím, co to vlastně v praxi doopravdy znamená. Software je chráněn jako jiná díla, tedy velice, velice, velice dlouho. Sedmdesát let po vaší smrti – to jsou dobře dvě až tři generace vašich potomků. Řekněme, že v roce 1980 jste ve věku dvaceti let vytvořili hru. Pokud zemřete v sedmdesáti, bude už rok 2030. Majetková práva k této hře budou mít vaši potomci ještě v roce 2100. Problém je v tom, že po roce 2020 už jen těžko najdete systém, na kterém by ona hra mohla běžet (při maximální očekávané životnosti hardware do 40 let). Program se bude muset minimálně upravit pro emulaci, což můžete zablokovat – a pokud to uděláte, tak definitivně zmizí v propasti dějin. On tam možná zmizí, i když bude existovat na emulátorech. Zkrátka se ztratí v milionech softwarových produktů, které mezitím vzniknou. Sběratelskou hodnotu budou mít v té době spíš originálky a to jako fyzické artefakty, protože jednak je nebude na čem přečíst a i kdybyste zařízení měli, asi už nepůjdou fyzicky přečíst.

 



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
126 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 57.4Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.