Jak vývoj ovladačů ovlivňoval podobu her | Kapitola 4
Seznam kapitol
V hráčské komunitě panuje často přesvědčení, že nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje podobu her, je hrubý výkon hardware. Ve skutečnosti ale hraje velmi významnou roli také ovladač, na kterém se hry hrají. Podíváme se, kudy se vývoj ubíral v oblasti, se kterou má nejspíš zkušenosti většina z nás – u joysticků a gamepadů.
U PC se gamepad nikdy neujal, i když se o to Microsoft snažil a to nikoliv jednou. Nesmíme zapomenout na specializované ovladače, jako byl MS Strategic Commander. To je, ve své hluboké podstatě, specializovaný gamepad, jenž se používá spolu s myší, podobně jako dnešní ovladače jako je Razer Orbweaver. Strategic Commander měl baterii shiftovatelných konfigurovatelných tlačítek, zároveň bylo možné pohybovat a natáčet celým „kloboukem“, což mělo sloužit hlavně pro manipulaci s herní mapou u RTS. Ten koncept byl zajímavý, hodil by se i u MMORPG, docela mě překvapuje, že se dále nerozvíjel.
Druhým pokusem o přivedení gamepadu na PC byla podpora pro ovladač Xboxu 360. Proč ho Microsoft chtěl podporovat, moc nechápu, hodilo se to tak pro špatné konverze her z konzolí, kde se vývojáři nechtěli moc mazat s předěláváním ovládání. U stříleček je ale kombinace myš + klávesnice (nebo herní klávesnice) o tolik lepší, že to muselo hardcore hráče spíš urážet. Přestože tento ovladač podporuje docela velké množství titulů, nevím o nikom, kdo by gamepad při hraní na PC opravdu používal.
Podstatně zajímavějším vývojem prošel gamepad u konzolí. Obecně platí, že hry určené pro konzole musí být ovladatelné pomocí základního (dodávaného) ovladače, takže je pro vývojáře velmi důležité to, co gamepad umí. Během 80. let došlo k pozvolnému nárůstu komplexity ovladačů, ze dvou spouští vzrostl jejich počet až na osm, klasický digitální joystick zůstal, ale navíc přibyl analogový.
V devadesátých letech se gamepady změnily v hotová monstra – jednak pozvolna narůstala jejich velikost (starý evropský ovladač pro Xbox je prostě obří), jednak se do nich začaly cpát další a další funkce.
Někdy to není nelogické: Ovladače pro Dreamcast mají dvojí „dok“ pro paměťové karty, přičemž horní dok má okno pro paměťovou kartu typu VMU (Visual Memory Unit), která mohla fungovat jako samostatná konzolka. Tento ovladač byl vůbec svojí konfigurovatelností zajímavý, mohli jste zadokovat i vibrační modul a nebo modul s mikrofonem!
Moderní ovladače, jako je ovladač pro Xbox 360 nebo ovladač pro PS3, jsou podstatně menší a jednodušší, řekl bych „konsolidované“. Nemají výrazně méně funkcí, například ovladač pro Xbox 360 je vybaven dvěma analogovými a jedním digitálním joystickem plus osmi herními tlačítky, z nichž dvě jsou analogová. Můžete k němu přidokovat klávesničku, můžete použít headset – rozhodně to není kus nijak ošizený. Přitom je ergonomicky vyladěný, pevný a drží se dobře. Designově je oproti ovladačům z 90. let výrazně pokročilejší.
Univerzální podoba moderních ovladačů dovoluje slušně ovládat i hry, u kterých bych před deseti lety řekl, že je gamepadem ovládat nejde, jako jsou například střílečky. Jasně, i u konzolí jsou ovladače, které se hodí k určitým typům her lépe, než generický gamepad. U závodních her oceníte volant, pro taneční hry je lepší podložka. Moderní gamepad ale poskytuje velmi solidní ovládací standard, který mohou využít všichni vývojáři.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
