Jak vývoj ovladačů ovlivňoval podobu her | Kapitola 3
Seznam kapitol
V hráčské komunitě panuje často přesvědčení, že nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje podobu her, je hrubý výkon hardware. Ve skutečnosti ale hraje velmi významnou roli také ovladač, na kterém se hry hrají. Podíváme se, kudy se vývoj ubíral v oblasti, se kterou má nejspíš zkušenosti většina z nás – u joysticků a gamepadů.
Jednoduché a levné joysticky začaly být produkovány řadou výrobců. Aby se odlišili, začali navrhovat joysticky různě tvarované (například měly podobu pistole s páčkou, takže vyžadovaly při držení obě ruce), nebo je začali vyrábět v luxusnějším provedení, kde připomínaly více leteckou páku a měly spouště i na páce joysticku samotné. Velmi typické byly joysticky Quickshot: I ty nejlevnější měly dvě spouště, což mělo tu výhodu, že když jste zničili jednu spoušť, měli jste stále tu druhou. Výrobci dále začali stavět dražší a kvalitnější joysticky s pevnější konstrukcí, a někdy používali odolnější a přesnější mikrospínače. Jejich charakteristické cvaknutí dávalo hráči jasnou informaci o tom, že je směr sepnut, což levnější joysticky s křížem z ohebného plechu neměly.
Zcela odlišná situace byla v zemích socialistického bloku. Tam se oficiálních joysticků vyrábělo málo a byly opravdu nepohodlné. Někdy vznikaly bizarnosti, jako „obrácený joystick“, který připomíná spíše myš. Drží se celou dlaní a směr se určuje naklopením (přimáčknutím) joysticku. Situace byla tak bídná, že si kutilové běžně dělali joysticky vlastní, často se vyráběly například z poměrně dostupných zvonkových tlačítek (tato dostupná a odolná tlačítka se stala základem mnoha amatérských konstrukcí, včetně konstrukcí celých klávesnic). V praxi tak domácím bastlením vzniklo cosi, co připomínalo souběžně vznikající gamepad.
Ten vznikl v roce 1983 v produkci Nintenda jako ovladač pro jejich konzoli Famicom. Famicom byl později upraven a přestavěn pro západní trhy pod názvem NES (Nintendo Entertainment System). Tato konzole zachránila konzolové hraní v Americe, velmi významný byl právě i gamepad, který přišel spolu s ní. Byl tvořen pouze tlačítky, i když ovládání směru tvořilo jedno „čtyřtlačítko“.
Oproti ovládání her joystickem je hraní s gamepadem pohodlnější. Hlavně při hraní hopsaček, kde máte podstatně přesnější kontrolu pohybu. Navíc je to řešení kompaktnější a odolnější, nehrozí u něj typické „ulomení joysticku“, které postihlo řadu lidí v zápalu boje (měli byste vidět ty zmrzačené kusy, které se mi občas dostanou do rukou). Gamepad byl oproti joysticku zkrátka o tolik lepší, že od tohoto okamžiku začal být základním ovladačem pro všechny konzole.
V tomto okamžiku došlo k zajímavé koevoluci joysticků a gamepadů. Rozdělila se na „konzolovou koevoluci“ a zcela odlišný vývoj u počítačových joysticků. Tam se joysticky začaly zvětšovat a komplikovat, objevují se na nich celé baterie tlačítek. U lepších joysticků přichází autofire, který dovoluje simulovat rychlé mačkání a uvolňování střelby, což bylo velmi užitečné u her, které vyžadovaly stisk pro každý výstřel. Někdy přišly i podivnosti, jako třeba stopky, kterými jste si mohli měřit čas. Na druhé straně, u gamepadů, se objevuje malý joystick, který je integrován do gamepadu. U konzolí dochází k tomu, že se malý joystick stává jejich součástí, gamepad ho prostě pohltil.
Zcela odlišný směr získá evoluce joysticků u PC. Podpora joysticků tam přišla s Game Portem, který podporuje (pomocí rozbočovacího kabelu) dva analogové joysticky. Původně se Game Port objevil jako přídavná karta v roce 1981, skutečný význam získal až ve chvíli, kdy se Game Port stal součástí zvukových karet. (Není mi jasné, proč zrovna zvukovek, asi to souvisí s tím, že každý hráč chtěl PC se zvukem, zatímco u kancelářských PC nebyl důležitý ani zvuk, ani Game Port. Jiné možné vysvětlení je volitelná podpora MIDI přes Game Port, ale toto řešení jsem nikdy neviděl.)
Zlatá éra joysticků u PC nastala v 90. letech, spolu s rozvojem leteckých simulátorů. Joysticky pro ně určené mají celé baterie tlačítek, často dovolují zapojení celých flight setů včetně pedálů a plynové páky (efektivně jde o využití podpory pro druhý joystick). Později přichází Microsoft s přelomovým force feedbackem, který představoval skutečně creme de la creme z domácího létání.
Bohužel období popularity leteckých simulátorů skomírá a to tak značně, že dnes je už skoro nenajdeme, čímž se joysticky stávají zbytečnými. V podstatě jedinou smysluplnou přežívající formou joysticku na PC potom zůstává volant, který se stále hodí u řady her.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
