Jak vývoj ovladačů ovlivňoval podobu her | Kapitola 2
Seznam kapitol
V hráčské komunitě panuje často přesvědčení, že nejdůležitějším faktorem, který ovlivňuje podobu her, je hrubý výkon hardware. Ve skutečnosti ale hraje velmi významnou roli také ovladač, na kterém se hry hrají. Podíváme se, kudy se vývoj ubíral v oblasti, se kterou má nejspíš zkušenosti většina z nás – u joysticků a gamepadů.
Nejstarší formou herních ovladačů je paddle, lineární ovladač ve formě kolečka a nebo páčky, který odečítá pouze polohu. Tento ovladač byl typický pro jednočipové domácí pongy – na ovládání všech her, ať už to byl tenis, fotbal, squash apod. stačilo pouze jedno jediné kolečko. Velmi klasickou formu můžeme vidět na konzoli Atari Home Pong z roku 1972, nicméně je to charakteristický ovladač pro obrovské množství následujcích „videoher“ založených na automatových jednočipech.
V některých případech tyto ovladače vypadají velmi komicky, třeba jako knoflík od rádia. Ovladače paddle jsou typické pro 70. léta, v 80. letech už mizí, respektive se slučují s dalšími prvky v gamepadech. Později se paddle objevují jako specializované kontroléry například pro videostřižny, inteligentní osciloskopy a podobně, tam se objevují jako „nekonečné kolečko“, se kterým je možné točit trvale, ne jenom v určitém rozsahu. Nejmoderněji je paddle přeměněn v kolečko, které se stalo nedílnou součástí moderních myší.
Spolu s Atari 2600 se v roce 1977 objevuje i klasický čtyřsměrový digitální joystick. Joystick jako takový se objevuje už dříve, ale jako analogový. Původně je joystick inspirován klasickým leteckým kniplem a jako takový je ideální pro závodní hry nebo letecké simulátory. Nový joystick navržený Atari je digitální, rozlišuje jenom „sepnuto-rozepnuto“, zato je výrobně velice levný. Neobsahuje žádnou elektroniku, v podstatě je to jenom cuprextitová destička, nad kterou je kovový kříž. Spoušť je rovněž na destičce, v páce joysticku Atari 2600 vůbec nic není, jenom pružina, která ho narovnává.
Obrovskou výhodou tohoto joysticku byla oddělenost od zařízení: U starších a soudobých konkurečních konzolí byl ovladač natvrdo přiletován ke konzoli, což zvyšovalo spolehlivost propojení, ale taky to znamenalo, že když jste zničili ovladač, putovala do servisu celá konzole. Zde jste prostě odpojili rozbitý joystick a připojili si další – veliký pokrok! Atari zavedlo devítipinové rozhraní, které podporovalo jak digitální, tak analogový joystick. Bylo to velmi úspěšné řešení, které se masově rozšířilo a stalo se de facto standardem. Řada výrobců se pokoušela upravit své počítače a konzole tak, aby vyžadovaly speciální ovladače (například řada Commodore 16/116/Plus 4), protože přece jenom když jste monopolní výrobce, můžete si cenu za ovladač trochu osolit. Na druhou stranu to vedlo k výrobě mechanických konvertorů, případně celých řadičů, jako byly řadiče pro Atari / Kempston joystick pro Spectra. Ty zase kolaborovaly s uživatelem a dovolily výrobcům natruc používat generické joysticky.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
