Lekce z dějin konzolí: ty nejúspěšnější  i nejšílenější
i Zdroj: PCTuning.cz
Historie Článek Lekce z dějin konzolí: ty nejúspěšnější i nejšílenější

Lekce z dějin konzolí: ty nejúspěšnější i nejšílenější | Kapitola 2

Michal Rybka

Michal Rybka

3. 1. 2014 03:00 13

Seznam kapitol

1. Ta úplně nejúspěšnější: Sony PlayStation 2 2. Ta nejdivnější: Nintendo Virtual Boy 3. Ta nejpošahanější: Coleco Adam 4. Šílený nápad: Sega Teradrive a Amstrad Mega PC
5. Hříšné noci: jak se konzole spustily s domácím kinem 6. Ta nejpřeprocesorovanější: Sega Saturn 7. Nejde o hardware, jde především o hry

Konzole vypadají pro „ajťáky“ jako pěkně nezajímavý hardware - nedá se v nich moc šťourat ani provádět zásadní upgrade. Opak je pravdou, jejich vývoj byl bohatý a bouřlivý. Najdeme mezi nimi křížence s videem VHS nebo PC, konzoli, která se neobejde bez tiskárny a vůbec kusy tak setsakrálně divné, až člověk nevěří, že je někdo pustil na trh.

Reklama

Pokud jde o místo pro nejdivnější konzoli, soutěž by byla velice tvrdá. Kupříkladu jsem četl zdrcující kritiky na Action Max od Worlds of Wonder, což byla konzole, která měla jenom světelnou pistoli. „Hru“ jste dostali na videokazetě VHS, tu jste pustili v přehrávači a konzole samotná jenom detekovala, jestli jste „trefili“ cíl, který na obrazovce blikal. Tato konzole se nicméně nedočkala valného rozšíření mimo Ameriku, což je patrně důvod, proč světové populace migreniků a epileptiků nevymřely již v roce 1987, kdy byla uvedena.

Osobně je mým favoritem na epický fail hodný samostatného památníku Virtual Boy od Nintenda z roku 1995. Je na něm zajímavé to, že kombinuje progresivní pokus o virtuální realitu spolu s úděsnou realizací, ohrožením brandu Maria a intenzivní marketingovou kampaní, která málem podlomila nohy tehdy nejúspěšnějšímu výrobci domácích konzolí. Ne, že by to byl úplně špatný nápad, ale nikdy neměl překročit fázi prototypu. Fakt, že se stroj Nintendo rozhodlo uvést na trh, byl svou rozumností srovnatelný s tím, že se pokusíte přeříznout protiletadlový granát pilkou na železo (a ještě si k tomu pozvete matku, aby vám asistovala).

Virtual Boy představoval divné brýle na nožičkách, ke kterým jste si sedli, zavěsili je na sebe a nebo se je pokusili nějak jinak umístit, abyste se do toho periskopu mohli dívat (údajně neexistuje žádná pohodlná poloha). Přestože systém tvrdil, že využívá virtuální realitu, nedetekoval pohyb hlavy, ale pro hraní využíval klasický ovladač. Stereoskopický červený jednobarevný obraz je vytvářen kmitajícími zrcadly, díky čemuž brýle jednak hučí a také může způsobit bolest hlavy. Vzhledem k omezenému výkonu má obraz nízké rozlišení – ale hlavně hraní je tak strašně nepříjemné, že opravdu nechápete, jak něco takového mohlo být smrtelně vážně prodáváno. Dokonce máte možnost hraní po půl hodině přerušit, abyste si odpočinuli a nedostali záchvat bolesti hlavy. Problém, zkrátka problém!

Lekce z dějin konzolí: ty nejúspěšnější  i nejšílenější
i Zdroj: PCTuning.cz

3D brýle na vlastních nohách – konzole Virtual Boy od Ninteda (zdroj: )

Nintendu se podařilo prodat asi tři čtvrtě milionu konzolí, systém si ale lásku uživatelů nezískal a po roce byl stažen z prodeje. Autor systému a jeden z nejvýznamnějších vývojářů, Gunpei Yokoi, byl kvůli průšvihu s konzolí nucen opustit Nintendo. Ne, že by myšlenka na tvorbu „skutečné 3D konzole“ byla špatná jako taková, ale tenhle pokus se opravdu nepovedl.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama