On-line poker jako živnost. Nebo jízdenka do pekla | Kapitola 2
Seznam kapitol
Kromě toho, že se z vás moderní hry snaží tahat peníze za nejrůznější vylepšení, jsou i hry, kde můžete vyhrávat. Třeba poker. Zní to lákavě? Než dáte do zástavy byt a vrhnete se do náručí hazardu, přečtěte si pár kapitol z praxe. Není všechno zlato, co se třpytí, a zrovna poker vás může dostat velmi snadno na mizinu.
S pokerem jsem se seznámila před šesti lety prostřednictvím jednoho z českých profesionálních hráčů. Začala jsem hrát freerolly (turnaje zdarma s dotací peněz, které pořádají prakticky všechny on-line pokerové herny). Zpočátku byl pro mě on-line poker tak rychlý, že jsem ani nevěděla, kdy jsem vyhrála a proč – a to jsem u sebe měla seznam výherních kombinací.
Přibližně po týdnu intenzívního hraní jsem pochopila pokerové základy a věděla, jakou kombinaci držím. Také se mi podařilo vyhrát několik turnajů zdarma, a tak jsem na svém hráčském účtu měla dostatek dolarů, které jsem začala investovat do placených turnajů. Jak je známo, začátečníkům přeje štěstí a já jsem nebyla žádnou výjimkou – během měsíce jsem na kontě měla víc než 1000 dolarů. Vzhledem k tomu, že jsem vedle toho pracovala a věnovala se i jiným aktivitám, brala jsem to za standard, kterého určitě dosáhnu i v případě, kdy se pokeru budu věnovat na plný úvazek.
Začala jsem kašlat na práci (bývala jsem živnostník na volné noze) a věnovala jsem se jen pokeru. Následoval měsíc euforie, kdy se mi podařilo vyhrát dalších 6000 dolarů, a pak tohle šťastné období vystřídaly dva měsíce vystřízlivění. Jelikož jsem hodně utrácela, z peněz mi nic nezbylo nic. Na svém pokerovém účtu jsem šla až na nulu. Byla jsem nucená vrátit se k mé původní práci.
Z peněz, které jsem vydělávala, šla většina do on-line pokerové herny. Nejednalo se o velké částky, ale na druhou stranu byly vklady docela časté, a tak mi kromě jídla na nic jiného nezbývalo. Vedle samotného hraní jsem začala pročítat různé pokerové strategie a naučila jsem se další nezbytné základy – význam pozice, velikostí stacků (obnos, s kterým hráč u stolu hraje), pot odds, implied odds atd.
Takto míjely týdny a měsíce, až jsem se přibližně po půl roce dostala na naléhání kamarádky na turnaj do kamenného kasina. V tomto turnaji jsem skončila na třetím místě a vyhrála 4000 korun. Na své tehdejší poměry jsem hrála skvěle a po turnaji jsem se cítila jako profík. Konečně to přišlo, honilo se mi hlavou a už jsem spřádala další plán, jak se dostat na profesionální dráhu. Když si na ten večer vzpomenu teď, vím, že jsem byla na úplném začátku. A že jsem hrála otřesně.
Od jiných „profíků“ jsem si tam tehdy nechala „radit“ takové nesmysly, za které se myslím, dotyční doteď stydí – tedy pokud udělali takový pokrok jako já. Něco ve smyslu: „jak se blíží výplatní pozice, musíš začít hrát opatrně, aby ses dostala do peněz“, což je stejně památečné jako: „bluffovat musíš z každé pozice, i z té první“. Hrála jsem tak tight (opatrně) jako sit-out (hráč, který není u stolu přítomen a ze stacku se mu odebírají jen blindy), který občas šíleným bluffem nachipoval (odevzdal žetony) hráče za sebou.
Nicméně já tomu tenkrát věřila, a tak následoval další koloběh – poslat peníze do on-line herny – prohrát je – poslat další peníze – občas něco málo vyhrát a nakonec všechno prohrát. Když jsem se znovu dostala na nulu, opět jsem se s depresí vrátila ke své původní práci a na poker jsem zanevřela.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
