Metro: Last Light – hodně povídání a málo hraní | Kapitola 4
Seznam kapitol
Metro: Last Light bylo pro mnoho hráčů nejočekávanější hrou roku. Osobně jsem se na ni taky moc těšila, a to i přestože mi uteklo původní Metro 2033 a nepřečetla jsem ani jednu knihu Dmitry Glukhovského. Jenže... Očekávání byla přehnaná. Pouze drsný námět a atraktivní prostředí zkrátka dobrou hru neudělají!
Zbraně jsou docela zajímavé a jejich úpravy (snad kromě hledí) podléhají trendům postapokalyptického světa – tedy sestav si co můžeš z toho, co máš. K vidění je například vysoustružený tlumič, hadrová omotávka pažby zbraně atd. Některé upgrady zbraní jsou potom dvojsečné, a tak v některém atributu pomohou, zatímco jinému uškodí – např.tlumič vám umožní střílet bez toho, aniž byste rozpoutali poplach, ovšem na druhou stranu sníží devastující účinek zbraně. Proto byste si na cestu zničenou Moskvou měli přibalit také trochu rozumu – lehce se vám totiž může stát, že i takto upravenou zbraní poplach stejně nakonec vyvoláte, jelikož se vám nepodaří odstranit protivníka na jednu střelu.
I přestože jsem zmínila, že úpravy zbraní jsou ve stylu sestav si, co můžeš z toho, co máš, neznamená to, že byste se do změn pouštěli na vlastní pěst – můžete si je pouze zakoupit v některém z obchodů, které navštívíte, a to za poměrně vysokou cenu. S náboji, které zde plní funkci platidla, je tedy potřeba nakládat s rozvahou.
Osobně oceňuji možnost, prodat některé z nábojů, které nepotřebujete, což se rozhodně nedá počítat jako standard všech akčních her. Jedná se sice pouze o maličkost, která hru nemění žádným podstatným způsobem, ovšem pokud se vydáte skrze nepřátelské pole stealth způsobem, potom ji na sobě skutečně pocítíte a v obchodě si budete moci dopřát víc, než byste si dopřáli za normálních okolností.
Stealth způsob průchodu misemi je jednodušší než klasické střílení všeho a všech. Při tajném zneškodňování nepřátel totiž stačí pohlídat si, abyste nevlezli do světla. Ve tmě vás protivníci nevidí a to ani v případě, že stojíte hned vedle nich. Vedle dříve zmiňovaných filtrů jsou klíčovým prvkem pro přežití ve vojenské vřavě světla a různé lampičky, které je možné zhasínat a zase rozsvěcet.
I když herní principy nepřinášejí žádné novinky, nemám k nim žádné připomínky. Moje nespokojenost pramení spíš z malého prostoru, který se dostal na hraní jako takové. Namísto toho, aby se nás Metro: Last Light snažilo zabavit, zkouší nás oslnit a dostat zajímavým příběhem. A i když se mu to daří, v konečném důsledku po něm zbude herní prázdnota, která by se dala zaplnit jen dalšími 10 hodinami hratelných úseků navíc. Za grafické provedení a příběh bych mu tedy udělila 10/10 a za hratelnost 5/10, a to i přestože hra neobsahuje žádnou velkou chybu.