Kauza PRISM: NSA denně projde 1,7 miliardy našich mailů | Kapitola 6
Seznam kapitol
Poslední týden pečlivě sleduji vývoj skandálu kolem amerického sledovacího systému PRISM. Pro jedny je to jasný humbuk, pro jiné jasný důkaz existence Velkého Bratra. Pro mě to je stejné, jako sledovat film Beyond the Black Rainbow: Vidíte, že se děje něco zvláštního, ale máte velký problém to celé interpretovat.
Další stupeň ve ztrátě soukromí je doplnění sledovaných údajů o informace o tom, jak uživatel systém využívá. Stále může jít o relevantní informace – pokud vyvíjíte například prohlížeč, tak vás zajímá, zda vám nekolabuje jen na určitých serverech, které dělají něco tak, jak to nepředpokládáte. Stále vám nejde o to analyzovat, co konkrétně uživatel dělá a proč, chcete jenom vědět, co způsobuje problémy. To je, podle mého názoru, stále legitimní, leč už trochu na hraně, zvláště pokud si spojujete unikátní informace o uživateli spolu s informacemi o to, co uživatel dělá.
Ještě vyšším stupněm je individuální profilování. Profilování je už z filozofického hlediska za hranou, i když se většina technologických firem chová, jako by to bylo v pořádku. Profilování je založené na tom, že sledujete, co určitý uživatel dělá a tím si tvoříte závěry o tom, do jaké kategorie patří. Tak trochu jako stará Blažková, co celý den civí z okna a klasifikuje si spoluobčany na flákače, ochlasty, kurevníky a kariéristy. Zatímco ona takovou informaci využívá řekněme nekomerčně, ke své vlastní zábavě (pokud nepracuje jako udavačka, což za bolševika nabízelo jistou mírnou moc a mírný přivýdělek), tak komerční organizace těží data proto, aby se dala prodat nebo nějak obchodně realizovat.
Nejrozšířenější formou takové monetizace je cílená reklama. Nemá smysl pětadvacetiletému svobodnému muži posílat reklamu na vložky a mámě na mateřské informace o novém Ferrari. Vy si vezmete své uživatele a na základě jejich aktivit v minulosti jim posíláte nabídky produktů a služeb. To už je velmi dvojsečné. Lze argumentovat tím, že dobrý obchodník zná svoji klientelu a dokáže jí vyjít vstříc, takže využívání analýzy dat nic nového nepředstavuje.
No ale v tomto okamžiku jsme už prakticky tady. Máme databázi, kde si profilujeme jednotlivé lidi a „pokoušíme se spojovat tečky“ (obrat, který byl v souvislosti s PRISM skutečně řečen), takže z ostrůvků informací vám vzniká kompletní obraz. Automatickému systému je celkem jedno, jestli prohrabává data a hledá v nich vaše zájmy proto, aby vám dohodil slevu na střelivo, protože ho často kupujete – a nebo vás klasifikoval jako potenciálně nebezpečného extrémistu. Je mu jedno, jestli vám bude zasílat nabídky na zlevněné porno a nebo si bude tyto informace ukládat, aby vás bylo možné v budoucnosti vydírat. Je mu jedno, zda identifikuje vaše časté jízdy proto, aby vám nabídl zlevněné jízdné a nebo rozeznal, že v druhém městě máte milenku, kterou navštěvujete.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
