Vývoj technologií počítačových her — třetí díl - Kapitola 5

Seznam kapitol

1. Akční pecky konce 90. let 2. Další trojrozměrné hry konce 90. let 3. Pseudo 3D stále žije 4. Počítače konce 90. let 5. Boj na trhu s grafikami v roce 1998

6. Šestá generace herních konzolí 7. Střílečky z let 2000-2002 8. RPG i RTS se přesunují do 3D 9. Vrcholné období 2.5D a kombinace s 3D

Na konci minulého dílu jsme se podívali na první plnohodnotné trojrozměrné počítačové hry, které odstartovaly novou éru hraní. Současně jsme si ukázali první 3D grafické akcelerátory, díky kterým hry vypadaly podstatně lépe a běžely daleko rychleji než při softwarovém renderingu, kdy měl všechno na bedrech procesor.

Reklama

Vývoj technologií počítačových her — třetí díl

3dfx Voodoo 2 SLI (zdroj: Wikipedia)

V polovině 90. let se objevují první 3D grafické akcelerátory pro osobní počítače a se zlepšující technologickou stránkou her se z tohoto odvětví rychle stává business, ve kterém se točí velké peníze. Nejlépe (alespoň v highendu) si na tomto trhu vede společnost 3dfx, vděčí za to zejména svému výbornému API Glide a pochopitelně také dobrým produktům.

V roce 1998 se na trh dostávají výborné karty Voodoo 2, které kralují v highendu (v nižší kategorii se nabízí Banshee, ta však takový úspěch nesklízí). Výkon jedné karty navíc nemusí všem stačit a proto je tu SLI, které soupeří i s podstatně novějšími kartami jako nVidia Riva TNT 2 nebo Matrox Millennium G400. Technologie fungovala podobně jako dnes u nVidie a pokud jste chtěli další výkon, stačí jednoduše koupit druhou kartu a spojit je můstkem. Alternativně existují i speciální řešení s dvěma čipy na jednom plošném spoji.

nVidia Riva TNT, provedení Canopus (zdroj: ookaboo.com)

Zatímco dnes působí na trhu s grafickými kartami jen dva velcí hráči, na konci 90. let tomu bylo jinak a společností byla spousta. Patřila k nim dodnes přeživší nVidia, která proti Voodoo 2 od 3dfx nasadila čtvrtou generaci svého jádra (NV4) a celou kartu pojmenovala Riva TNT. Karta s podporou DirectX 6.0 byla podobně výkonná jako Voodoo 2, v ostatních aspektech však už tolik nekralovala (chyběl zejména Glide). Výraznějšímu rozšíření zabránila nevhodně zvolená cena. Ta byla jednoduše hodně vysoká a kdo o TNT uvažoval, většinou ještě něco málo přidal a koupil rovnou Voodoo 2.

Matrox Millenium G200 (zdroj: bbs.yjfy.com)

Další společností působící na trhu s grafickými akcelerátory byl Matrox. Ten v létě 1998 představil akcelerátor Millenium G200 značně vylepšující neduhy předchozí generace. Výkon na jednu stranu proti G100 výrazně stoupnul, na druhou stranu to však stále nebylo dostačující a proti soudobé konkurenci zaostával. Také ovladače byly špatné, zejména v oblasti akcelerace OpenGL. Pořádně fungovaly jen hry série Quake. V součtu tak Matroxu nepomohl vysoký výkon ve 2D ani vynikající kvalita obrazu.

ATI Rage 128 (zdroj: Wikipedia)

Zatímco dnes svádí AMD a nVidia poměrně vyrovnaný souboj, na konci 90. let byla tehdy ještě samostatná ATI spíš malým hráčem. Přesto však nebyla karta ATI Rage 128 úplně špatným produktem, potěšil zejména malý výkonnostní propad při hraní v 16/32 bit. Rekordní prodeje však karta neměla, problémy byly zejména s ovladači.

S3 Savage 3D (zdroj: pconline.com.cn)

První grafické akcelerátory společnosti S3 byly určeny do levnějších segmentů a bojovaly především cenou. Se Savage 3D však S3 zkusilo dobýt metu nejvyšší. Příliš se to nepovedlo. Ačkoliv byl Savage 3D v několika hrách opravdu dobrým soupeřem a Voodoo 2 porazil (či byl výkon srovnatelný), v průměru byla karta spíš na úrovni Matroxu Millenium G200. Kladně nelze hodnotit ani ovladače, které nikdy nebyly silnou stránkou S3. Ve výsledku tak kartě nepomohl ani velmi dobrý poměr cena / výkon daný pro S3 typicky nízkou cenou.