Okolnosti a situace, potažmo i postavy vystupující v následujícím textu jsou smyšlené a jakákoliv podobnost s existujícími osobami nebo situacemi je náhodná, či zcela neúmyslná.. :-). Veškeré fotografie jsou ilustrační :-).

Kapitola I. - Exodus of the Horde

Pokud kdy někdy byly Sovovy Vánoce památné (viz. PC Šťoural - Vánoční speciál: Jak Šťouralovi ukradli vánoce) a dalo se jen těžko uvěřit, že něco takového se může lidskému tvoru stát, jsou následující řádky neklamným důkazem toho, že ano. A ještě více HC.

Jak řekl klasik: "V klokotu velkoměsta si člověk snadno odvykne běžným radovánkám, které by ho za normálních okolností potkávaly běžně" a snad i proto bylo rozhodnuto spojit oslavy nového roku v blíže nespecifikovaném městě přibližně uprostřed ČR. I když původní Kleinův plán byl jet do Polska, že prý tam je super, tak to bylo rezolutně zamítnuto poté, co Richard kdesi vylovil novinový článek o brutální řeži na polských zábavách, na kterých nechybějí nohy od stolu, sekery nebo dokonce RPG (Sova pak dlouho argumentoval dalším článkem o polské dívce, která byla cestou z diskotéky asi 5x znásilněna různými individui rekrutujících se z projíždějících aut). Polsko tedy nebrat.

Po počátečních dohadech o počtu účastníků na tomto maratonu a účasti/neúčasti jejich partnerek se to nějak zpunktovalo. Nejhůře nakonec dopadli Šrek a Sova, kteří svým "paním" výlet nerozmluvili a byli je nuceni vzít s sebou. Pro zkrácení zábavy se rovněž nezapomnělo na digitální vychytávky a tak s námi putovaly i dva notebooky (s gigantickou sbírkou Kleinovy erotikotéky a Divx filmů), PS2, PSone, jedna mini TV a jedna docela pořádná TV, MP3 přehrávače a reprosoustavy, několik GB Advance a hlavně Sovova příruční mini-mikrovlná trouba, kterou získal výhodnou koupí v TV shopu. Ta později sehrála jednu zajímavou roli v celém příběhu.

Doprava směrem tam probíhala poměrně v klidu, kupodivu se stihl přes dopoledne zpít "pouze" Richard a ten zaplaťpánbůh neřídil. Na dálnici překvapilo hodně věcí. Za prvé, jak poznamenal Klein, že je tady nějak hodně aut a jezdí příliš rychle. Za druhé, že výjezd z Prahy je lemován asi tak 3x více hyper-super-market-centry, než tomu bylo před rokem a za třetí, že Sova je opravdu zblblej z Need For Speed Underground do takové míry, že reflexivně občas při předjíždění mačká palcem rukojeť řadicí páky, aby spustil svůj NOS.

Při výjezdu z dálnice jsme si stačili ještě všimnout špatně označené odbočky na naše cílové místo a Šreka, kterého stopla číhající policejní hlídka. Když se náš vůz řízený Sovou přiblížil a policista spatřil Richarda na sedadle spolujezdce s lahví rumu, raději Šreka pustil a spěchal se svým kolegou asi zpět na služebnu, zpytovat svědomí ve smyslu: "proč jsem se jen policistou stal".

Kapitola II. - Enter the Matrix

Ubytování na pokojích v našem "Grand Plaza Imperial" proběhlo OK, pouze recepční byla trochu rozrušena z Richarda, kterého jsme museli v chůzi podpírat a nést jeho krosnu, která nám s ním střídavě padala na zem. Pokojů jsme měli povícero, ovšem jen ten jeden čtyřlůžkáč byl opravdu prostorný a navíc ho obsadil band nejtvrdší. Bylo jasné, že ty podstatné akce se budou odehrávat právě zde. Pokoj se stal rovněž naším media-room, protože přítomná TV poskytla útočiště pro PS2/Xbox, několik zásuvek a velký stůl pak prostor pro notebooky (zapojené mobily pak GRPS připojení na internet), okenní rámy se staly piedestalem pro repra a lednice se naplnila lahvemi tvrdého alkoholu.

Všichni se poté sešli dole a začalo nejdříve opatrné "barování" s popíjením jemných dávek rumu. Na obsluhu se nejdříve totiž musí opatrně, oťuknout co a jak, a kde, a jak daleko se může jít. Asi po hodině se vytratil Klein se Sovou, že už je to pití nebaví a že se jdou koukat na film. Když jsem se pak po nějaké době k nim vydal, zjistilo se, že Klein se Sovou úporně paří na X-Boxu Halo 2. Všichni pak chvíli pozorovali, jak Sova s Kleinem jedou v kooperativním módu buginou (bungie) po pláži. Tolik legrace, co může způsobit pozorování těchto dvou týpků, by mi nikdo neuvěřil. Chaotická jízda, chaotická střelba ("Jeď vole, jeď... počkej tam ne... jeď tam... kam to střílíš... ne tam... to jsou naši... zpátky střílej... střílej tam a já pojedu sem... kam jdeš z té buginy?"), chaotičtí master-chiefové i hráči.

Bimbo, který přijel na motorce chtěl zkusit nějaké motocyklové GP, ovšem byl zahnán prázdnými lahvemi od vodky zpátky dolů na bar. Asi po dvou hodinách soustavného pití a hraní nám došlo, že Klein na notebooku surfuje velice zajímavým obsahem. Nejenže znal spoustu username a hesel na www stránky, kam by se každý z nás rád podíval, ale měl jakýmsi záhadným způsobem i Gold VIP přístup na stránky, kde je k dispozici download těch nejlepších "eroticky" zaměřených filmů. Sova se koukal se zalíbením a podstrkával Kleinovi svůj flashdisk, aby mu nahrál přístupové údaje (které byly realizovány nějakým hackerským programem). Posléze byl Sova zahnán svoji partnerkou zpět do pokoje, prý že si udělají "svařené víno" v zánovní mini-mikrovlnce a pak nás pozvou. Sova znechuceně odešel a ještě ve dveřích stačil vypít dvojitého vizoura. Sovovo svařené víno bylo úplně to poslední co nás zajímalo, daleko zajímavější však byla Fifa 2005 na PS2 v podání Michal - Richard, který se mezitím nějak probral z koma, které si dopoledne způsobil.

Zápas Real - Arsenal vejde do dějin všech progamerových her. Zápas hráli oba asi kolem 22h a každý z game-managerů měl minimálně promile v krvi. Jelikož si hovada nastavila 2x20minut ("bude to reálný a nes*r !!") tak měli trochu času na to, aby se sžili s gamepady. Na pokoji bylo v ten moment tak 10 lidí včetně nějakých kluků, které jsem nikdy neviděl. Brutální hra plná skluzů a střel do hlediště byla ukončena v 32min (asi po 15min hraní), to když počet hráčů na Richardově straně klesl pod 9. Mezitím někdo řval pod oknem, že Bimbo jezdí na motorce, ať se jdeme podívat. To se však již otevírala první láhev sektu a dále už nemohu moc popisovat co se dělo, jen vím, že všechny z hraní i pití přerušila ve vedlejší místnosti malá detonace, to když Sovovi explodovala jeho mini-mikrovlnka z TV shopu a abstraktně vymalovala pokoj červenou barvou.

Na baru se počala taková smršť (pracovně nazvaná "Dooms-Day"), že to leckdy na pokojích a na chodbě připomínalo řádění tsunami v Asii (to byla taky nová zkratka pro panáka rumu s jemně dolitým jablečným džusem - "tsunami"). Hotelem se ozýval dunivý rachot hudby ve sledu Metallica - Machine Head - In Flames, všude střepy a na pokoji se povaloval notebook s ulomeným displejem... děsné.

Bimbo na svůj stroj nedá dopustit :-)

Kapitola III - Aftermath

Ráno je kruté, to vždy. Někteří z nás byli rozladěni více, jako např. Sova, který marně pátral po pachateli, který utrhl notebooku displej, nebo Šrekova přítelkyně, když zjistila, že Šrek spal celou dobu dole na hotelovém baru. Prostě ho tam zamkli asi v 5h ráno a když v 9h přišli na snídaně, tak tam ležel ve stejné pozici. Někteří byli spíše než naštváni překvapeni, když se podívali na pochybnou spoušť v pokojích, postelích a bohužel i na toaletách. Všemu dominoval obrovský fíkus, který někdo přinesl doprostřed pokoje. Fíkus byl oholen na stonky, listy mu v noci někdo sežral, nebo vykouřil :-).

A kdo si myslí, že tím to končí, tak to rozhodně ne. Odpoledne a celý večer byl ve stejném znamení, jen se přitvrdilo, protože v 19h už jen ti nejodvážnější byli schopni uchopit příbor a sníst večeři. Banda se tak rozkouskovala na několik frakcí. Hráči seděli nahoře a mydlili na PS2 (s mocnou pomocí alkoholu), kaliči seděli dole a "barovali" a několik tanečníků dokonce šlo s děvčaty na místní disko dělat "zlou krev". Velkou zábavou, která vydržela několik hodin, byl pak chat na jednom seznamovacím serveru. Fešáci si fotili digitálním fotoaparátem své alkoholem zmožené ksichty a odesílaly je na mailové schránky svým virtuálním chat-partnerkám. A jelikož se ke konci hodně přitvrdilo, tak si nefotili jen ksichty, ale je každému jasné, jaké části jejich těla pak v digitální podobě lítaly po internetu.

Nikdo už zase přesně neví jak to bylo, ovšem apokalypsa to byla podobná jako den předtím. Prozíravý Klein však ukryl ráno svůj notebook, aby další den našel Richarda spícího ve vaně s gamepadem od X-Boxu. Rovněž se šlehačkou ve spreji lze zažít velkou švandu, chce to jen vyhlédnout tu správnou oběť, což nám umožnila naše parta, která byla sice vyhozena z místní disko, ovšem přivedla si s sebou asi 5 dívek. Pravda, nepatřily mezi ty nejpohlednější, ovšem při pohledu na Kleina, jehož obličej zdobila vrstva šlehačky, to bylo celkem jedno. Osazenstvo se pak nenápadně přesunulo za bar, kde se dožadovalo umožnění konání funkce výčepního, což bylo posléze s nevolí akceptováno a tak duo Michal - Richard připomínal občas protagonisty z filmu Coctail (nebo jak se jmenoval ten s T. Cruisem).

Spát se šlo zase hodně k ránu, k tomu se nedá co dodat.

Klein ve své oblíbené poloze

Kapitola IV - The Day After Tomorrow

Někdo je už zřejmě znechucen tím, co se může také dít a říká si, že už toho snad mají všichni dost. Bohužel není tomu tak a třetí den byl tím nejtvrdším ze všech třech. I takové hrátky číhají na PC Šťourala a pak se jeden diví, odkud se bere jeho mírná nenávist k osobám z kategorie III a IV, tudíž neuznalým lamám a osobám okolo L. Přitom "Bratrstvo neohrožených" netvoří žádní vyvrhelové společnosti a lidský odpad (přece jen se to vše musí něčím zaplatit), vesměs se jedná o podnikatele, dobře prosperující obchodníky, IT specialisty, mediální zástupce, VT techniky, VŠ studenty i policisty. Samostatně jsou vcelku neškodní, ovšem pohromadě to je neuvěřitelná síla apokalyptických rozměrů.

Co se dělo třetí den už nemá cenu popisovat, snad jen v bodech (seřazených dle důležitosti):

• Došlo na nějaký sex s přivedenými místními "girlz" (ale kdo a s kým ???)
• Klein měl další den v Praze rande s dívkou z chatu (hehe... nepřišla)
• Zničený notebook byl služební (Sova dostal nový, data mu zachránili)
• Richardově miniTV někdo prokop masku (hehe)
• Konečná škoda způsobená na příslušenství a zařízení "hotelu" se vyčíslila jen na 8 tisíc (5 platil Sova, to ten jeho "svařáček". Na zbytek jsme se složili)
• Bimbovi někdo vypustil ventilky u motorky

I takto to může někdy dopadnout.... :-)

Když jsme se pak vraceli zpět, nikomu se moc řídit nechtělo. Sova se tvářil vyplašeně a žádal jiného řidiče. U mne se asi po 5km na dálnici objevily jisté problémy spojené s udržením vozidla v jednom jízdním pruhu, což je věc dost podstatná, jak poznamenal Klein. A když pak řídil Klein, řekl památnou větu "Na té silnici mne nejvíc štvou ty auta" :-))))))))))

Ale to už je jiný příběh...

Další články v kategorii

• PCtuning má 9 let. Co se za tu dobu změnilo?
• Pro rozptýlení - úsměvy Invexu
• LAN párty po česku aneb průvodce pro zelenáče
• Z deníčku PC Šťourala: Cestománie
• Z deníčku PC šťourala: Já, mé druhé já a L