Hlavní stránka Multimédia Elektronika Úvaha – Jsou elektronické knihy na vymření?
Úvaha – Jsou elektronické knihy na vymření?
autor: Michal Rybka , publikováno 2.7.2010
Úvaha – Jsou elektronické knihy na vymření?

Technologické dějiny jsou plné zařízení, která vypadají na první pohled dobře a smysluplně, ve skutečnosti jsou ale stíhané pozoruhodnou smůlou. Zdá se, že by je uživatelé měli chtít, ale zařízení se ne a ne ujmout. S nepravidelnou variací se objevují nové a lehce upravené verze podobných věciček, protože je očividné, že by měly být praktické.


Úplně klasickým příkladem jsou kapesní počítače. Od padesátých let, kdy se ve scifi objevovaly počítače, tam byly popisovány dvě formy: Velký lokální mainframe, který řídí celý dům / kosmickou loď / civilizaci a potom přenosný počítač. Mainframe byl obvykle inteligentní, uměl mluvit, přijímal rozkazy v mluvené řeči, sám sebe programoval a vyznačoval se logikou, obvykle poněkud zvrhlou a děsivým způsobem zdrcující, takže si občas pokyn „dokončit misi“ vyložil jako „dokončit misi, i kdyby bylo třeba vyhubit osádku“ – á la Vesmírná Odyssea. 

Toto je směr, kterým míří moderní PC a Windows – čím dál tím více je z něj „takový malý mainframe“ s mocným multitaskovým OS a ovládáním v mluvené řeči, které již dnes naznačuje, že potenciál pro vyhubení lidstva na základě nepochopení příkazu rozhodně má.

Prezentace Voice Recognition pro Windows Vista - tohle se opravdu stalo!

Druhá podoba počítače, malý osobní asistent a pomocník, se etablovala prakticky teprve v posledních letech ve formě smartphone, který je, kupodivu, původním představám autorů scifi asi nejbližší. Osobní počítač byl v jejich představách velice malý, ve formě hodinek, náramku či nějakého oděvního doplňku – a fungoval hlavně jako komunikátor. Každý si jistě vybavuje startrekovský komunikátor ukrytý v bižuterii ukotvené na prsu hrdinných hrdinů, který vyžadoval pro navázání spojení stisk v gestu, náramně připomínajícím starořímský vojenský pozdrav. Poněkud konvenčněji navržený komunikátor ukrytý v hodinkách se tu už několikrát objevil, koupit si můžete třeba LG GD 910 za necelých dvacet tisíc. 

Přenosný počítač, který vydrží fungovat opravdu dlouho a je schopen pracovat i v lehce nehostinných podmínkách mimo domov & kancelář je určitě dobrý nápad. Podařilo se mi sehnat jeden z prvních kusů tohoto typu, zodolněný Husky Hunter, který se ukrývá v masivním hliníkovém monobloku, je (tedy před lety býval býval) vodotěsný a na alkalické baterky prý jel až 45 hodin (kam se hrabe Apple!) Husky Hunter byl velmi populární u výprav, mířících do odlehlých oblastí Afriky a Asie, údajně zvládl i přejetí automobilem. Na základě konstituce mého kusu bych řekl, že to je asi pravda, menší zvíře jím v pohodě ubijete, ale to přejíždění vážně zkoušet nebudu.

Úvaha – Jsou elektronické knihy na vymření?
Husky Hunter - další infor najdete na www.old-computers.com

Konstrukce, kdy žádný konektor „nevykukuje“, kryty jsou jištěny šrouby a klávesnice a displej jsou zapuštěny pod úroveň okraje duralového rámu, naznačuje, že se s nějakou nepohodou a nějakým tím pádem počítalo. Četl jsem blog nějakého lékaře, který si dvacet let trvající služby tohoto počítače v terénu nemohl vynachválit. Byl to spolehlivý stroj, ale pochopitelně určený pro speciální použití. Ostatní malé přenosné a kapesní počítače to ale neměly nikdy lehké – ať už šlo o velmi praktické kapesní DOS kompatibilní stroje od Hewlett Packard, mírně experimentální mašinky velkých firem, jako OmniGo od HP (mimochodem, na něm se poprvé objevilo grafitti), Amstrad Pen Pad 600 a nebo o pokus Microsoftu prosadit se s mobilní verzí Windows. 

Všechny tyto projekty utrpěly nějaký typ katastrofy: DOS kompatibilní HP byla drahá a přes jejich oblibu mezi techniky si nikdy nezískaly popularitu u normálních uživatelů. Perem ovládané kapesní počítače z poloviny devadesátých let byly jednoduše obskurní, sotva použitelné – a přes poměrně slušnou popularitu jejich nástupců z produkce Palm a Handspring představovaly jenom mezikrok k moderním dotykovým smartphonům. Systémy s Windows CE byly jednoduše katastrofa – byly strašně pomalé a jak OS, tak i aplikace patří jednoduše k tomu nejhoršímu, co kdy Microsoft vydal, navíc nepřišly žádné patche a opravy, které by byly potřeba opravdu jako sůl. Několik hard resetů denně byl denní chleba každého, kdo se mimo chlubení pokoušel ty strašné stroje používat.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
85 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 21.7Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.