Epitaf pro disketu
autor: Michal Rybka , publikováno 13.5.2010
Epitaf pro disketu

Je mnoho technologií, které si zaslouží kontroverzní popotahování a nebo přímo posměch. Jsou ale takové, které si zaslouží bezpochyby úctu a respekt, protože změnily nejenom počítačové technologie, ale vlastně svět jako takový. A málokterá z nich si zaslouží takovou vzpomínku jako tříapůlpalcová disketa! Sony oznámilo, že na začátku roku 2011 skončí s výrobou disket – třicet let poté, co tento formát vytvořili.


Diskety 5,25“ se ale ujaly u PC – a protože se ujaly u PC a byly levné, nutně se objevily i u domácích počítačů. Bylo ale jasné, že pro domácí stroje to není ideální formát a že se to vbrzku změní. Proto se objevila celá baterie menších disket, mezi kterými nastal drsný souboj o přežití. Disketa 3,5“ tak, jak nás doprovázela po třicet let, patří mezi nejúspěšnější technologie Sony. Její design byl v mnoha směrech radikální.

Podobně jako diskety 3“ pro počítače Amstrad (AmDisk) má pevný obal a ochrannou kovovou krytku, chránící magnetickou plotnu před poškozením. Na rozdíl od jiných disket je ale asymetrická, což na ni ve své době přivolalo kritiku. Uvažte: Levné disketové mechaniky byly jednostranné, takže bylo více než žádoucí, aby bylo možné disketu strčit do mechaniky z obou stran a tím využít maximálně její kapacitu. U ostatních typů disket, které byly navrženy jako jednostranné, existoval nějaký fígl, jak správně nacvaknout dírku tak, aby se dala otočit a zapsat data i na na druhou stranu. 

Epitaf pro disketu
Modrý 3" QuickDisk pro Nintendo Famicom Disk System - zdroj mediawiki.org

Podobně jako u procesorů, které jsou dělány jedním procesem, se i většina „jednostranných“ disket lišila od „oboustranných“ jenom marketingově, magnetická poleva byla i na druhé straně, jenom to nebylo naformátované a otestované. To u třiapůlky od Sony možné nebylo: Pohon se přenášel kovovou plotnou pouze z jedné strany diskety a nebylo ji možné tedy ani teoreticky otočit. Je velmi zajímavé srovnat konstrukci Sony s tím, co vzniklo u konkurence. Na počátku osmdesátých let bylo jasné, že diskety 5,25“ jsou příliš rozměrné a zvlášť pro domácí počítače nepraktické. Proto vznikla celá baterie disket „něco kolem tří palců“, které měly nahradit hlavní nedostatky původních floppydisků – příliš velké rozměry a příliš velkou citlivost na zacházení. 

Epitaf pro disketu
Pro srovnání nejrozšířenější mechaniky, zleva 8", 5,25" a 3,5" - zdroj wikimedia.org

Asi nejjednodušší jsou diskety 2,8“, které se u nás objevily pod názvem „Quick Disk“ pro Sharp MZ-800. Jejich konstrukce je velice primitivní, v podstatě je to magnetický disk s pevným plastovým kruhem uprostřed, usazený v jednoduchém plastovém obalu. Ten má z obou stran jediný výřez, ve kterém se pohybuje jak čtecí hlava, tak i osička, pohánějící disketu. Není zde žádný mechanismus chránící okno, zhola nic – jenom dvě vylamovací plošky pro zamezení přepsání obsahu – zhruba jako na audiokazetě. Jediná ochrana, kterou disketa má, je v papírové obálce. Levné, primitivní řešení, sotva lepší než u audiokazet a rozhodně ne lepší, než měly diskety 5,25“.

Epitaf pro disketu
QuickDisk - používaný mimo jíné u profesionálních hudebních syntetizérů pro uložení samplů

Mimochodem, formát, který firma Sharp zvolila pro „Quick Disk“, byl rovněž extrémně primitivní – žádné sektory, žádná alokační tabulka, chovalo se to jako „magnetofonová gramodeska“ a data se kontinuálně zapisovala do spirály. Pokud jste chtěli zapsat soubor, na disku muselo být spojité místo alespoň o byte delší, než soubor, který jste chtěli zapisovat. Při kapacitě „ohromujících“ 64 KB na stranu tak bylo jednodušší soubory zkopírovat jinam, disk zformátovat (vymazat) a znovu je zapsat, než se pokoušet s nimi nějak šachovat. Bylo úplně jasné, že tento typ média je slepá ulička.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
143 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 69.1Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.