Hlavní stránka Multimédia Elektronika Úvaha: Rozmazlení luxusem
Úvaha: Rozmazlení luxusem
autor: Michal Rybka , publikováno 22.5.2009
Úvaha: Rozmazlení luxusem

Jedno přísloví říká, že jen bohatý člověk si může dovolit kupovat levné věci. V praxi se mi to ověřilo mnohokrát, počínaje botami a výpočetní technikou konče. Levné věci se vyplatí kupovat obvykle v případě, že funkčnost potřebujete teď hned a nevadí vám, že se to rozsype brzy a nebo že to funguje tak trochu divně. Každopádně toho budete většinou nakonec litovat.


Pokud si například koupíte výrazně levnější MP3 přehrávač, dost často zjistíte, že má tendenci všelijak mrznout, ovládá se podivně, ale zato má 256 různých střídajících se podsvícení a 64 manga animací, které náhodně spouští během přehrávání. Pokud ho potřebujete na týden - dobře. Pokud ho potom můžete dát dětem či jiné zvířeně, která ho tak jako tak zničí - lépe. Pokud s ním míníte vydržet déle než půl roku - špatně. Do měsíce vás podivnosti v menu, občas nefungující tlačítka, ďábelsky nepraktické a pomalé vyhledávání tracků a zvláštní plechová reprodukce rozčílí do takové míry, že se ho stejně zbavíte a seženete si přehrávač jiný.

Úvaha: Rozmazlení luxusem


Ti, kteří nakupují elektroniku často, se mnou možná v tomto okamžiku nebudou souhlasit - ano, zvláště v poslední době se ve výpočetní technice stává, že i drahé kusy vydrží překvapivě málo, zatímco se poštěstí koupit levnou a velice neznačkovou věc, která pracuje spolehlivě celé roky. Přikládám to na vrub unifikaci výrobního procesu - pokud drahé i levné paměti vznikají na téže výrobní lince a liší se v zásadě jenom testováním, je pochopitelné, že ty levnější (méně taktované, s nižším napětím...) prostě vydrží déle, než jejich více zatěžovaní "prime" sourozenci. U jednotlivých počítačových dílů tedy tvrzení o tom, že co je dražší, bývá taky lepší, platit nutně nemusí.

Úvaha: Rozmazlení luxusem


U větších funkčních celků, jako jsou hotové sestavy, notebooky, rekordéry apod. to ale naproti tomu obvykle sedí. Je velký rozdíl mezi výrobcem, který si vybírá do svých celků součástky podle vlastností a mezi tím, který bere v potaz prakticky výhradně jenom cenu. Velké rozdíly jsou pak vidět i v kvalitě software - zcela jinak vypadá spolehlivost a ovládání u přístrojů velkého výrobce a nového a levného asijského producenta. Zvláště firmware občas vypadá, jako by si manažeři vzali stranou tlupu inženýrů a sdělili jim, že firmware buď bude hotov do 14ti dní a nebo zlikvidují jejich rodnou vesnici. Výsledkem je mašina, která má na krabici napsány triliony zajímavých funkcí, ale třetina z nich nefunguje skoro vůbec a polovina jenom za určitých okolností, přičemž stroj má tendenci  navíc zcela záhadně tuhnout. Upgrade firmware někdy přijde, jindy se ale vůbec nikdy objevit nemusí - a dost často se přihodí, že onen výrobce po nedlouhé době zmizí ve stylu Krakonoše, rozplývajícího se v dým. Podobné záhadné firmičky se objevují často v situaci, kdy se mění technologie - zatímco ti velcí a etablovaní žádají za své výrobky majlant, tyhle "neznačky" stojí pouze půl majlantu, přičemž, alespoň na krabici, nabízí stejné vlastnosti. Pokud nevíte, jak to u "neznaček" chodí, můžete propadnout nadšení. Pokud to víte, ale stále nejste životem dostatečně poučeni, můžete cítit cukání vyzkoušet je, s tím, že "nějaké malé mouchy se holt překousnout dají". A pak následuje zakoupení rekordéru / digitalizační periferie / bůh ví, čeho ještě - a také začátek dobrodružství spojeného s používáním oné "neznačky". A dobrodružství je v podobném případě téměř zaručeno!



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
211 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 95.1Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.