Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Pomíjivý svět IT aneb o marnosti existence ajťácké
Pomíjivý svět IT aneb o marnosti existence ajťácké
autor: Michal Rybka , publikováno 8.2.2020
Pomíjivý svět IT aneb o marnosti existence ajťácké

Práce v IT je dobře placená – ale jak je to se sebenaplněním? Spousta manažerů rychle vyhoří, protože nevidí ve své práci žádný smysl, netvoří hodnoty a snaží se jen o dosahování cílů. Ale jsou na tom počítačové technologie lépe? Naplňuje ajťáky jejich práce? A jak je to s osudem věcí, které vytvoří?


Před několika dny přišla zpráva, že skončila výroba telefonů BlackBerry. Tato firma dlouhou dobu dominovala trhu s telefony pro profesionály – za prvé proto, že jim dala do rukou celý systém, který jim dovolil nahradit komunikaci přes laptop – a také jim dala telefony s docela použitou klávesnicí. Dnes se všichni pošklebují nad klávesnicemi a adorují Jobsovo rozhodnutí se jich zbavit – ale řada uživatelů BlackBerry preferovala jejich stroje proto, že měly použitelné klávesnice a nedají na to dopustit. Ano, je rozdíl mezi těmi, kteří si s přístroji hrají a těmi, kteří je opravdu intenzivně používají.

Nicméně BlackBerry příliš otálela se změnou systému, který nebyl schopen konkurovat iOS a Androidu – a než nakonec skočila ze své hořící platformy, bylo už pozdě. Efektivně byla mrtvá už dlouho, ale teprve nedávno TCL oznámila, že už nebude vyrábět telefony a od srpna 2020 jejich prodej definitivně. Za celou platformou se zatáhne opona a všechny telefony i služby se definitivně přesunují do muzeální kategorie.

Jiným případem je pád Silicon Graphics, který lze vysledovat až k Ricku Beluzzovi. Ten přišel do SGI od Hewlett Packard a během roku a půl, co tam pobyl, popřeházel všechny výhybky: Od vlastních řešení SGI firmu jako byly procesory MIPS a operační systém IRIX nasměroval ke „standardizovaným“ produktům jako procesory Itanium a Windows NT. Wikipedie opatrně uvádí, že šlo o „kontroverzní“ rozhodnutí.

Já bych řekl, že šlo o skoro stejně úspěšný pokus „zachránit“ firmu, jak to předvedl Elop u Nokie – s tím, že Elop pouze nasměroval Nokii do náruče Microsoftu, kde efektivně pošla na úbytě, zatímco Beluzzo během roku a půl, který v SGI strávil, jednoduše poslal firmu na slepou kolej, ať tam vykolejí. Procesory Itanium byla slušná katastrofa, o které se dnes v Intelu moc nemluví – a snaha dostat Windows NT na výkonné superpočítače dnes taky vypadá tak trochu jako nepovedený vtip. Ty věci, které naopak SGI podporovala, jako OpenGL anebo Open Source, ale přežily a jsou úspěšné.

Když čtete vzpomínky techniků a inženýrů, kteří pracovali v kolabujících firmách na nikdy nerealizovaných prototypech nových generací hardware, cítíte z toho hořkost. Prakticky vždy kritizují manažery, někdy o nich mluví jenom pohrdavě, jindy je nepokrytě označují za namyšlené přeplacené idioty. V některých případech to je podle všeho pravda: Pád Commodore je dáván do souvislosti s Mehdi Alim, manažerem, který udělal v Commodore tři hlavní věci: Za prvé sabotoval strategická partnerství, jako například spolupráci se Sun Microsystems, za druhé vzal peníze vývojovým oddělením a za třetí si zvyšoval plat. Zatímco šéf IBM bral 713 000 dolarů ročně, Mehdi bral v roce 1989 1,38 milionu a další rok si to zvýšil na 2 miliony dolarů.

Vývojáři, kteří na pád Commodore vzpomínají, mluví o tom, že by „i jejich kočka dokázala firmu řídit líp“ a že pád Amigy vůbec nebyl nutný. Pravdou je, že Mehdi Ali neřídil firmu podle poptávky zákazníků, ale vnucoval jim svoje představy o tom, co mají chtít. Ignoroval periferie, které zákazníci žádali – a vnucoval jim Amigu 600, která, mezi jiným, neměla například numerický blok, takže se na ní nedaly hrát hry, které ho využívaly.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
129 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 57.3Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.