Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Jak nás naštvat aneb když na marketingu sněží o něco víc
Jak nás naštvat aneb když na marketingu sněží o něco víc
autor: Michal Rybka , publikováno 14.12.2019
Jak nás naštvat aneb když na marketingu sněží o něco víc

Kdysi mi vysvětlovali, co je znamená židovský výraz chucpe: Je to, jako když se někomu vykadíte na práh a potom zazvoníte a požádáte ho o hajzlpapír. Přicházejí Vánoce – a s nimi marketingové nabídky, nad kterými zůstává rozum stát, protože fakt nevíte, jestli si z vás zrovna nedělají srandu.


Letos se před Vánocemi vyznamenalo O2, které nám nadělilo dárek, že nepřestávám zírat. Jak že funguje fenomenální vánoční nabídka O2? Jednoduše – dobijete si na předplacenou kartu kredit ve výši alespoň 200 korun a dostanete 5 GB dat. To je přece super – anebo ne? No – těch 5 GB dostanete na týden. Co za sedm dní neprojedete, to zmizí. Ale nebojte se, můžete si dobít znovu a tak, při pravidelném dobíjení, můžete dostat až 40 GB do konce roku.

Skvělé, ne? No – ne. Kdyby šlo o datový balíček na měsíc, bylo by to použitelné. Představa, že si dobijete a na týden radikálně změníte svoje chování, je trochu divná. Takže... jak to uděláte? Asi si dobijete před cestou na hory, něco takového – a to i když jste si už předtím dobíjeli, protože pokud chcete dost dat na konec roku, prostě si musíte dobíjet a aktivovat „odměnu“ dokolečka. Nechtělo se mi věřit, že by kdo vytvořil tak stupidní „odměnu“, ale ano, je to přesně tak blbé, jak to popisuji.

Co celý ten „dárek“ od O2 vlastně říká? V podstatě nám náš teleoperátor ukazuje, že on umí levná data a že bychom je mohli mít, kdyby se mu chtělo. Jenomže jemu se nechce. Kdyby se O2 chtělo, mohli by udělat rozumnou odměnu s rozumným čerpáním dat, ale jim se fakt nechce – a proto vymysleli tuto hovadinu. Mohli vymyslet například dárek 5 až 40 GB na měsíc podle dobité částky, ale to je moc rozumné. Prostě máte používat data jako o život – a za týden si dobít. To, co nám teleoperátor předvedl, je pouze jeho schopnost vymyslet úplně stupidní tarif a nabídnout ho jako „odměnu“.

Jak nás naštvat aneb když na marketingu sněží o něco víc

By Rios - Own work, Public Domain, Link

Hle, nemytý lide: Co je pro nás 5 GB měsíčně, co je pro nás 40 GB? Nic. Čerpej data a děkuj nám za dárek, za odměnu! A až se tomu nasmějeme dosti, vrátíme se ke staré písničce o specifickém prostředí České republiky, o tom, že tu máme kopce a o tom, že objemy dat tu máme rozumné a ceny přiměřené. Takže nějak jako jeden a půl giga by mělo stačit každému. Přitom zrovna tohle je opravdu nesmyslný objem, který vám bude stačit možná tak na nenáročný Facebook, na video zapomeňte. Tedy vlastně – s odměnou si nějaké to video pustit můžete, ale nepřehánějte to!

A takhle to u nás chodí. Operátoři chodí kolem neomezených dat tak, aby to dopadlo jako s Královnou Koloběžkou I., takže je máme i nemáme, je i není to použitelné. Občas to někdo vylepší tím, že příliš výhodný tarif zruší či změní podmínky tak, že to, co dávalo smysl už smysl nedává. Vodafone přišel v létě s neomezeně omezenými daty, což bylo podobné, jen trochu jinak zabalené hovínko míněné jako letní dárek. Víte co? Dost lidí takové nabídky naštvou, zvláště když cestují a srovnávají ceny ve světě, protože tam opravdu najdeme neomezená data jako neomezená data.

Jestli mě něco opravdu dokáže rozčílit, tak jsou to neustále opakované výmluvy na to, že máme specifický trh, divné chutě, rádi si připlatíme za náhražky, je tu moc kopců a navíc nemáme rádi data. Občas se k bizarnímu marketingu přidají i dezorientovaní politici, ze kterých vypadávají perly asi jako z ministryně obchodu Marty Novákové, která pronesla myšlenku, že za drahá data si můžeme sami: Protože je používáme málo, mají prý operátoři málo peněz a nemohou tak zlevnit. Za tuto převratnou myšlenku bohužel nedostala Nobelovu cenu za ekonomii, ale lid se jí unisono vysmál.

Nevím, jak to Andrej Babiš dělá, ale jeho ruka při výběru odbornic nesvědčí o tom, že by měl nějaký zvláštní talent pro lidi. Jeho odbornice bohužel sázejí podobné kameňáky jeden za druhým – matně si vybavuji ministryni Šlachtovou, která uctila Hrob neznámého vojína na Vítkově svým Rambohafíkem. Ona vůbec působila na ministerstvu obrany jako komická postava, například postavila naše legionáře u Zborova proti Hitlerovi, čímž si prostě musela získat srdce a sympatie nejen vojáků, ale všech, kteří prošli dějepravou, aniž by ji prospali. Naštěstí nevypukla válka – a tak jsme byli ušetřeni zjištění, kam až sahají skutečné meze jejích talentů.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
99 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 43.1Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.