Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Hra o čas: Jak si free to play pod sebou podřezává větev
Hra o čas: Jak si free to play pod sebou podřezává větev
autor: Michal Rybka , publikováno 30.3.2019
Hra o čas: Jak si free to play pod sebou podřezává větev

Při čekání ve frontě na České poště jsem si uvědomil, že free to play hry začínají vypadat víc a víc jako ona: Neustále vás zdržují a nabízejí věci, které nechcete, nechápete a nepotřebujete. Jsou výrobci free to play her stejně zoufalí jako naše skomírající instituce?


Poslední – a dost možná nejdůležitější věcí – jsou tvrdé limity. Většina věcí, která se týká obsahu, je chápána zcela špatně, protože ti, kteří obsah vysvětlují, to interpretují z pohledu výrobce: Abyste uspěli, musíte dělat to a to, investovat tolik a vydělat tolik.

Mnohem důležitější je ale to, že na straně diváka jste omezeni dvěma faktory: Časem a penězi. Lidi mají jenom omezený rozpočet – a pokud z nich chcete vytáhnout víc, musíte je učinit závislými, tedy donutit je jednat proti svému racionálnímu zájmu. Přestože se vám podaří vytahat většinu peněz z invalidních důchodců a donutit je přejít na rohlíky a polévky z pytlíku, nakonec narazíte na hard limit, tedy omezený konečný objem peněz, které z nich můžete vytáhnout před tím, než skončí v exekuci.

Tento limit je konečný a to celosvětově. Všichni výrobci se dělí jenom o něj – a navýšit počet hráčů nejde, leda že byste tolerovali pirátství anebo přešli na free to play. Pokud je pořizovací cena nula, bude impakt titulu mnohem větší a tam lze aplikovat všechny free to play triky, jak hraní zdarma kapitalizovat – například i jenom tím, že se stanete reklamní platformou. Dobře, hráči platit nechtějí, tak se budou koukat na reklamy a zaplatí to reklamka. Digitální odměny jsou za nula, ty lze rozdávat donekonečna, takže to vypadá jako rozumný deal.

Hra o čas: Jak si free to play pod sebou podřezává větev

Problém je v tom, že vzápětí narazíte na ten druhý limit – totiž limit času. Podobně, jako mají lidi limitované peníze, mají taky limitovaný čas. Jednou se narodí, jednou umřou a mezi tím budou tak třetinu času spát – a tak získáváme maximální limit, který mohou strávit hraním. Tento limit je teoretický u klasických her, které nabídnou deset hodin gameplaye a pak si jdete koupit něco jiného, ale u časově náročných her to už problém je. Ať už perzistentní online světy anebo free to play hry – ty žádají hodně času. Pokud hrajete hru A, nehrajete hru B – a to je problém ve chvíli, kdy každou z nich můžete teoreticky hrát donekonečna.

V reálu se dostanete do situace, kdy si den dokážete vyskládat ze tří až pěti free to play her – a pokud budou udržované, nepotřebujete nic navíc. A protože hrajete pomalu a autoři free to play vám podsouvají bonusy zdarma, abyste je neopustili, nikdy jim nic nebudete muset platit. V okamžiku, kdy jste na časovém limitu u jedné hry, přesunete se k jiné – a tak dokola. Smrtelně vážně, kdysi jsem utrácel tak 10-15 euro měsíčně za normální hry, ale když se objevilo tohle, nezaplatil jsem ani jedno euro za celý rok.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
104 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 50.4Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.