Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava #HCPP18: Co to je kryptoanarchie a jaká je její etika?
#HCPP18: Co to je kryptoanarchie a jaká je její etika?
autor: Michal Rybka , publikováno 13.10.2018
#HCPP18: Co to je kryptoanarchie a jaká je její etika?

Řada lidí si libertariánství a kryptoanarchii představuje jako vizi z filmu The Purge anebo, jak popsal můj známý, jako „tlupu sobců, z nichž každý sedí se svým kvérem na vlastním sudu benzinu“. Hacker Congress Paralelní Polis 2018 Prague ovšem jasně ukázal, jak jsou tyto názory mimo – je to něco jiného, něco hodně jiného.


Konspirační teorie? Linares tvrdí, že ne, že jde o snahu protlačit monitorování a sledování populace jako nutnost. A součástí tohoto monitorování je i válka proti praní špinavých peněz, což je podle něj úplný výmysl. Linares říká, že podle Základní listiny práv a svobod má každý právo na majetek a i na pohyb s tímto majetkem, takže když mu nevyhovuje země, která si řekne o velké daně, má právo se i s majetkem přesunout jinam. Podle něj toto právo nikdy nebylo úspěšně napadeno a celý koncept daňového úniku je nesmysl – tak, jak je vykládán, jde vlastně o formu nevolnictví: Stát je přesvědčen, že jste jeho nevolníky i se svým majetkem. Ve světě, kde se ale můžete pohybovat svobodně, sídlit kdekoliv a mít více podnikání ve více zemích, si můžete svého pána vybrat sami. 

Libertariánství je technooptimistické v tom, že se domnívá, že nám technologie vrátí svobodu, kterou nám stát bere. Nesledovatelné kryptoměny jako Monero nabízí anonymitu, kryptografie přináší soukromí. Tyto věci jsou přesně to, co nám stát chce vzít – a vývojáři v oblasti kryptografie mu to nechtějí dát. Teoreticky máme nárok na soukromí, máme nárok na vlastnictví – to jsou věci, které nám byly přislíbeny. Demokracie není firma a občané nejsou zaměstnanci, rovněž tak nesmíme zaměnit demokracii s byrokracií, vládou nevolených úředníků.

Jiní řečníci, jako Paul Rosenberg, mluvili o tom, že si stát uzurpuje sociální funkci a tím ničí tradiční rodinu a rodové uspořádání, které fungovalo ve středověké Evropě a i dnes například v Orientu. Kdysi si členové rodiny pomáhali mezi sebou, dnes odevzdávají peníze státu, který je redistribuuje. Představa, že zrušení sociální péče by byla spravedlivější než redistribuce, mi osobně přijde příliš optimistická, ale pravdou je, že jen těžko obhájíme její spravedlivost ve chvíli, kdy část populace jsou čistí dárci a část čistí příjemci. Plus jde o velmi neefektivní redistribuci, jak Rosenberg ukazuje ve své přednášce.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
120 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 52Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.