Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava První počítačové obchody v historii mikropočítačů
První počítačové obchody v historii mikropočítačů
autor: Pavel Tronner , publikováno 1.8.2018
První počítačové obchody v historii mikropočítačů

Vymyslet moderní počítač, to je sice dřina a vyžaduje to spoustu nadání, ale zdaleka to nestačí. Inženýři si zkrátka musí připustit, že i ti další – tedy obchodníci, manažeři, designéři či reklamní odborníci – jsou holt třeba, i když mnohdy technice vůbec nerozumí. Bez nich se dá jen těžko dostat do povědomí širší veřejnosti a uspět.


Kromě prodeje počítačů a komponentů nabízel Computer Mart i servis, poradenství a literaturu. Tehdy se na normálních stáncích specializované časopisy neprodávaly. Mnohá literatura představovala jen nadšenecké cyklostylované věstníky s detaily o programování a zapojení té či oné periférie. Šlo o psaní nadšenců pro nadšence, kde obsah měl zásadní prioritu před formou. Obyčejní lidé se v tom všem nemohli orientovat. A právě o tyto obyčejné lidi tehdy šlo. Dokud byly počítače zajímavé jen pro nadšence, šlo o marginální záležitost. Nadšenci sami o sobě ale nikdy nemohli způsobit revoluci. To mohli jen ti obyčejní lidé, ochotní za ty zprvu dost nepraktické stroje utratit peníze a donutit velké hráče vrhnout do tohoto oboru miliony a miliardy dolarů na další vývoj.

Prodej počítačů v obchodech jako Computer Mart či Byte Shop probíhal tehdy zcela běžným stylem, který nám dnes připadá dosti bizarní. Zájemce složil při podpisu smlouvy třetinu ceny jako zálohu, a navíc zaplatil i poštovné. Tím se mu dostalo právo být zapsán na pořadník zájemců. Jakmile dorazila další várka počítačů, Veit obvolal příslušné šťastlivce, aby si zašli pro své dlouho očekávané miláčky. K tomu jim samozřejmě přibalil i další rozšiřující desky a periferie, protože jen málokdo chtěl pouze tu základní bednu, která se k ničemu rozumnému nedala použít.

První firmou, kterou Veit oslovil, byla MITS, autor prvního komerčního a široce dostupného mikropočítače Altair 8800. Jenže se zlou se potázal. Vlastník MITS Ed Roberts totiž naprosto nepochopil potřeby doby a požadoval od prodejců svého hardwaru nejen exkluzivní smlouvu (nemohli tedy nabízet počítače konkurence), ale i zálohu hezkých 10 000 dolarů za onu exkluzivitu.

První počítačové obchody v historii mikropočítačů

By Swtpc6800 en:User:Swtpc6800 Michael Holley - Transfered from en.wikipedia, Public Domain, Link

Roberts se možná inspiroval praxí tehdejších mamutích počítačových firem, kde bylo pochopitelné, že obchodní zastoupení IBM také neprodávalo mainframy jiných firem. Roberts nepochopil, že mikropočítače brzy budou běžnou spotřební elektronikou, nikoliv stroji pro pár vyvolených.

Pokud prodejci na něco takového nepřistoupili (což byla většina), museli se poohlédnout jinde a sami se pídit po dalších firmách a firmičkách, schopných dodat jim počítače. MITS tím v mnoha obchodech v podstatě vyklidila pole konkurenci, protože buď jste prodávali Altair a nic jiného, nebo jste měli obchod plný mnoha různých jiných počítačů – no a pestrost vždycky láká. Kromě toho, MITS byla natolik zahlcena objednávkami, že nestíhala počítače vyrábět a dodávat – ty se ostatně vyráběly na koleně na „montážní lince“ která připomínala spíše středověké manufaktury než moderní továrnu počítačového věku.

Veit měl velké štěstí na tu pravou chvíli, kdy svůj obchod otevřel. Nikdo jiný neměl podobný nápad ještě několik dalších měsíců, takže jej netrápila žádná konkurence, což je uprostřed New Yorku překvapující. Po nějakém čase si už Computer Mart vydělal dost na to, aby si mohl dovolit reklamu v nejdůležitějších časopisech.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
69 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 34.5Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.