Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Civilization VI: Kašlete na pole, jdeme stavět města!
Civilization VI: Kašlete na pole, jdeme stavět města!
autor: Vojta Bednář , publikováno 27.10.2016
Civilization VI: Kašlete na pole, jdeme stavět města!

Přišel čas se trochu odvázat. Nová Civilizace zásadně přepracovala systém měst, místo jednotlivých jednotek povolává do boje celé armády a piplání políček nahradila budováním rozsáhlých urbanistických čtvrtí. A hned od začátku toho na vás vychrlí tolik, že nejspíš chvíli nebudete stíhat. Tak nestát, nekoukat, jedem!


Pokud jste už pročítali nějaké recenze nebo zkušenosti háčů s novou Civilizací, určitě jste narazili na nářky na umělou inteligenci. Jak to tedy doopravdy je? No, rozhodně se nedá popřít, že je umělá. Ve hře najdete hned osm různých obtížností, což je hodně nadprůměrná nabídka: Settler, Chieftain, Warlord, Prince, King, Emperor, Immortal a Deity. Tento počet je však nastavený dost… uměle. První tři jsou v podstatě úplně zbytečné, protože jestli si neporadíte s nimi, nejspíš byste se měli vrátit k Angry Birds a se hraním her pro dospěláky ještě pár let počkat. Místo nich by úplně stačila jedna obtížnost nazvaná třeba Teenager.

Civilization VI: Kašlete na pole, jdeme stavět města!

Pokud máte alespoň elementární zkušenosti s Civilizací, i obtížnost Prince využijete nanejvýš při první hře, kdy vám umožní pohodlně se rozkoukat a všechno si osahat. Ne, že by nebyla zábava sestřelovat rytíře na koních z klidu a pohodlí atomové ponorky, ale těch nebohých zvířat vám přeci jen začne časem být líto.

Civilization VI: Kašlete na pole, jdeme stavět města!Civilization VI: Kašlete na pole, jdeme stavět města!

Až s Kingem začínají některé národy vystrkovat růžky, ale i tady ke konci hry zjistíte, že nejmíň polovina konkurenčních států zůstala až neuvěřitelně zaostalá, toho jednoho či dva vážnější soupeře celkem snadno rozmáznete a v 60. letech 20. století už vesele kolonizujete Mars.

Takže pokud máte rádi nějakou výzvu, a když už do každé hry investujete třeba 10 nebo 15 hodin, tak se asi nudit nechcete, zbývají vám vlastně tři obtížnosti z osmi. Nic moc, co? Osobně mám sice nahráno v Civilizaci V i v Beyond Earth celkem hodně, žádné taktické eso ale rozhodně nejsem a i tak jsem i Emperora celkem s přehledem zvládl. Problém je navíc v tom, že inteligence protivníků se s rostoucí obtížností příliš nezvyšuje a místo toho se jim pomáhá… ano, uměle. Dostávají totiž výrazná zvýhodnění a bonusy, které hráč nemá, což je dost nefér způsob, jak vám cestu k vítězství zkomplikovat. Mají díky tomu doslova raketový start, který začnete až po nějaké době stahovat. I tak jste ale stále svědky nesmyslných sebevraždených útoků a evidentně nepromyšlených tažení. Nepřítele pak stačí nechat vykrvácet a následně obsadit.

Co se týče vůdců jednotlivých národů, zde ovšem k určitému zlepšení skutečně došlo. Jejich chování není tak nepředvídatelné jako v pátém díle, kdy vám vyhlašovali války jako na běžícím páse, ideálně všichni najednou. Každý národ má nyní v čele osobnost, která má své zájmy, své ambice a svou agendu. Takže když například chcete být zadobře s Ruskem, měli byste být co nejvíc kulturní a vyspělý národ (spíš bych čekal, že pomůže vlastnit atomovku), pokud chcete vycházet se Spojenými státy, měli byste podporovat mír (mít ropu kupodivu nevadí). Teoreticky jsou tak národy předvídatelnější a jejich postoje různorodější, což do určité míry skutečně platí.

Ovšem jen do chvíle, než dojde na válku. Po jejím vyhlášením komukoliv, včetně otravného městského státu nebo národa, který vás dlouhodobě šikanuje a je otevřeně nepřátelský, vás totiž okamžitě odsoudí úplně každý. Tedy s výjimkou vašich spojenců, které však není vůbec snadné získat. Nemá to žádnou logiku a hra vyhlašování války až příliš přísně politicky trestá. Přitom bez ní se nikam nedostanete, zavděčit se všem je nemožné a jinak vás prostě zašlapou do země. Dokonce mě jako válečného štváče odsoudil i národ, se kterým jsem se předtím domluvil, že zaútočíme společně. Stejně jako mi spřátelený vůdce neustále sabotoval továrny. Je prostě cítit, že jednotlivé státy nepřemýšlí v kontextu, ale tak nějak… uměle.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
45 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 18.5Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.