Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Quo vadis, PC: počítače budoucnosti – malé, nebo velké?
Quo vadis, PC: počítače budoucnosti – malé, nebo velké?
autor: Michal Rybka , publikováno 12.8.2016
Quo vadis, PC: počítače budoucnosti – malé, nebo velké?

Dnes se podíváme na budoucnost PC. A ne, nebudeme se ptát, zda PC přežije anebo ne, ale na podobu, v jaké přežije. I když se dnes zdá, že velikost směřuje stále k menším počítačům, ve skutečnosti jsme se v historii už několikrát vrátili od menších forem ke větším. A osobně si myslím, že by tenhle krok nemusel být špatný!


Zásadní změna přišla s IBM PC – a byla zabudována už v konstrukci původního počítače, kde se předpokládalo, že si pro jednotlivé aplikace poladíte svůj stroj sami. To bylo pro IBM, nabízející prakticky všechny počítače modulární a na míru, filozoficky přirozené. Myšlenka, že „jeden stroj sedí všem“ byla IBM cizí, počítalo se s tím, že si stroj objednáte doslova jako menu pro vaše konkrétní použití. Jediným limitem bylo to, že procesor byl přímo na desce a nešlo ho jednoduše vyměnit, což se později ukázalo jako mírný problém.

Vysoce modulární PC mělo celkem jasno o tom, jak má počítač vypadat: Základní deska dovoluje rozšíření kartami, ve velké skříni je spousta místa pro další mechaniky. Poměrně záhy se ale PC rozpadají do několika řad, které se liší počtem osaditelných pozic a vzniká tak přehledné uspořádání PC nejen pokud jde o modularitu, ale i o profesionální využití. Základní PC jsou nejmenší a prakticky nerozšiřitelná (Commodore PC-1, Atari PC-1), čím blíže jsme workstation a serveru, tím větší obluda to je. Tehdy také konstruktérům došlo, že místo klasického „desktop“ provedení (krabice, na kterou posadíte monitor), je flexibilnější provedení „tower“.  Původní towery stály vedle stolu, dnes už desktop v jiném než towerovém provedení nevidíme. Je to maličko divné, protože limitem pro desktop byla hmotnost monitoru, jenž se od dob 21" skleněných oblud hodně propadla, ale je to tak. (Aby bylo jasno: Měl jsem rád skleněné obludy. Jejich schopnost pracovat s rozlišeními mimo nativní a jejich podání černé je něco, o čem si dnešní superplacatomonitory mohou stále jenom zdát!)

Tento trend se netýkal jenom PC, byl k vidění i ve světě Atari ST a Amigy. Základní domácí modely byly kompaktní, se zabudovanou mechanikou po pravé straně, celý počítač byl efektivně „v klávesnici“. Profesionální modely měly oddělenou klávesnici a moduly, které bylo možné na sebe nasadit (u Atari MEGA) anebo měly tvar klasického PC se spoustou rozšiřujících slotů (u profesionálních Amig 2000, 3000 a podobně).

Vypadalo to logicky a proto když se objevila levná neznačková domácí PC jako Schneider Euro PC, nikdo se ani moc nedivil, že se docela podobají základním Amigám a celý počítač je tak de facto zabudovaný v klávesnici. Zatímco ale Amize a Atari ST ke štěstí relativně stačil jeden floppy drive, PC nutně potřebovalo k rozumnému použití harddisk, což poměrně záhy odstavilo tuto podobu PC do obskurity.

V polovině 90. let se ustálil oblíbený miditower, který nabízel rozumný poměr mezi cenou a využitelným objemem. Nikdo kompaktní stroje nechtěl, protože ho herního PC jste museli dát 2D grafiku, 3D akcelerátor samozřejmě v podobě 3dfx Voodoo – co jiného?! - pak slušnou zvukovku, floppy mechaniku a CD mechaniku. Kompaktní počítač byl naprostý nesmysl, nějaké místo ve skříni být muselo, big tower byl ale naopak naprosto přehnaný.

Po roce 2000 se trend „domácí je malé, profesionální je velké“ docela převrátil. Najednou se ukázalo, že kancelářský počítač může být celkem kompaktní, zatímco hráči stále trvali na tom, že potřebují výměnné grafiky, které naopak začaly docela významně kynout. Zatímco první generace akcelerátorů neměly žádné chlazení a vešly se do jediného slotu, dnes jsou k vidění karty, které potřebují sloty tři, mají zdvojené přídavné napájení a se svým obřím chladičem vypadají jako cihly. Tak tenhle problém kancelářské stroje nemají a mohou být mnohem menší.

Quo vadis, PC: počítače budoucnosti – malé, nebo velké?

Po roce 2000 se také objevil trend PC notebooků, které univerzálně nahrazují desktop. Pokud jde o kancelářskou práci, je to docela logický trend, protože notebooky od roku 2005 bohatě stačí prakticky pro libovolnou kancelářskou práci. U her je to ale jiné, možnost vyměnit grafiku v MXM modulu je spíš hypotetická, typicky se mění celý stroj, což jde sakra do peněz.

Quo vadis, PC: počítače budoucnosti – malé, nebo velké?



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
87 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 39.5Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.