Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Navždy v pronájmu, navždy bez nároků
Navždy v pronájmu, navždy bez nároků
autor: Michal Rybka , publikováno 13.5.2016
Navždy v pronájmu, navždy bez nároků

Bylo nebylo, kdysi jste si koupili software a byl váš. Byl váš nejen v tom smyslu, že jste ho mohli používat a dělat s ním, co jste uznali za vhodné, ale taky jste ho mohli třeba prodat. Anebo darovat. Anebo ho dát svým dětem, když jste uznali za vhodné. Stejné to bylo s videem i hudbou. Ta éra ale končí, protože tahle situace není pro vlastníky autorských práv výhodná. V budoucnosti už jenom pronájem!


Surová pravda je totiž taková, že jakkoliv se společnosti tváří, že vám obsah „prodávají“, tak vám ho ve skutečnosti jenom pronajímají. Dříve to byl pronájem na dobu neurčitou, ale s tím, jak začínali starší hudební a filmoví nájemci umírat, ukázalo se, že obsahoví landlordi „prodej“ rozhodně nemysleli tak, že by snad obsah po rodičích mohly zdědit jejich děti.

A vůbec – celá ta věc s bazary a aukcemi, kam nosí kupující CD a vinyly a DVD s hrami, byla čím dál tím horší. Vezměte si třeba chlápka, kterému prodáte moderní hru s osmi hodinami gameplaye. On zaplatí, nainstaluje, zahraje, dohraje a místo toho, aby hru zahodil, ji nese do bazaru a chce zpět řekněme 50 % ceny. Bazarista si přihodí svých 20 % a za 70 % původní ceny ji prodá někomu dalšímu. Ten opět hru dohraje a donese ji zpět do bazaru a dostane zpět třeba zase polovinu původní ceny.

Navždy v pronájmu, navždy bez nároků

By ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=19854099

A tak se to opakuje a opakuje. Hanebníci se chovají, jako by si opravdu koupili věc a mohli s ní nakládat jako vlastníci, ale všichni víme, že takhle se to nemyslelo! Ten první zaplatil za herní zážitek 50 % ceny, ten druhý jen 20 % – a bazarista má z každého cyklu prodeje svůj 20% výnos. A na tom všem prodělává ten jediný skutečný vlastník, totiž ten, kdo ke hře drží vlastnická práva! Každý má platit plnou pálku! Jak by to fungovalo, kdyby kolem obsahu nedej bože vznikl opravdový trh, kde by se cena určovala podle nabídky a poptávky a kde by nejen vlastník autorských práv mohl určovat nabídku a cenu!

Proto se začaly objevovat klíče, které nelze znovu použít, někdy v ostřejší formě, někdy v měkčí formě, která vylučuje jen doplňkový obsah. Proto se objevila čistá digitální distribuce, která zakazuje prodeje účtů a tím efektivně mění nákup na pronájem. Proto se vlastníci práv snaží stále více opustit ten model, který celé léta prosazovali – totiž že obsah je věc – a více a více nás tlačí k modelu služby. Nekupujete si album či film, ale hudební a filmový zážitek. Nekupujte si program, ale softwarovou službu.

Navždy v pronájmu, navždy bez nároků



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
261 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 124.9Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.