Svět po konci práce
autor: Michal Rybka , publikováno 21.8.2015
Svět po konci práce

Za komunistů nám tvrdili, že nástup průmyslové revoluce přinese ráj na Zemi. Lidi budou pracovat maximálně jeden den v týdnu, po zbylou dobu se budou věnovat tvořivé práci. S vítězstvím moderního kapitalismu se ukazuje, že to ve světě bez práce zdaleka tak růžové nebude. Roboti už nejsou jen v továrnách, objevují se už i v běžných povoláních a službách, a ne každý, koho nahradí, může být programátor, kadeřnice, manažer nebo účetní.


Jenomže to samo o sobě nevysvětluje to, co následovalo. Když jste chudí, můžete se pokoušet žít slušně. Anebo se na všechno vys***te a rozhodnete se nahrabat prachy jakkoliv. A nejjednodušší cesta je přes drogy, což se právě v Detroitu stalo v 70. a 80. letech. Gangy černošských teenagerů přes noc bohatly, kupovaly si drahé káry a štětky, střílely se na potkání a když je policie zavřela (anebo se postříleli navzájem), přišla další generace černošských teenagerů, kteří si založili nové gangy.

A tak žijete ze dne na den, prodáváte svinstvo každému, kdo má prachy z dávek anebo z krádeží, ale je vám to jedno, protože vám jde jenom o „respekt“ a o tak tlustý zlatý řetěz, že by vám uhnal skoliózu, kdybyste se náhodou dožili pokročilejšího věku. Strávíte život tím, že prodáváte tvrdé drogy čtrnáctkám, které se kvůli penězům na ně prostituují, sejmete dvouleté děcko při drive-by-shooting, zastřelíte někomu bráchu, protože vám zastřelili bráchu, protože on někomu jinému zastřelil bráchu. Hrabete peníze, kupujete si nová auta, absurdně drahé oblečení a chcete luxusní boty z vymírajících druhů.

Nakonec vás rozstříleného ve třiceti pohřbí ve stříbrné rakvi v podobě Mercedesu, která má funkční kola a přední světla, aby váš pohřeb příbuzní prohlašovali za „legendární“ a „nadživotní“. A zatímco je gangsterský táta zastřelený, máma v base a brácha je rovněž po smrti, vy se vydáváte na cestu pravého rappera, protože „o tomhle rap přece je“. Uf.

Tohle vidím jako absolutně perverzní a naprosto se vymyká mým kognitivním schopnostem, jak někdo může takový životní styl obdivovat. Je to zvěrstvo, absolutní egoistický protipříklad k tomu, co udělal John Davidson Rockefeller a Andrew Carnegie a co dnes dělá například Bill Gates. Ti se rozhodli své bohatství rozdat na veřejně prospěšné účely a zvelebit komunitu, ne se za ně nechat pohřbít v komickém mixu faraonského a cirkusáckého pohřbu. Přitom se z dokumentů o Detroitu nezdá, že by zbývající obyvatelstvo chápalo, jak je tohle celé strašně špatně, pozůstalí to z nějakého divného důvodu obdivují.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
173 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 81.7Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.