Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Jak jsem se (skoro) přestal bát a naučil se milovat wearables
Jak jsem se (skoro) přestal bát a naučil se milovat wearables
autor: Michal Rybka , publikováno 12.6.2015
Jak jsem se (skoro) přestal bát a naučil se milovat wearables

Vždycky jsem byl paranoidní, pokud jde o sběr informací. Proč bych měl někomu dovolit sbírat informace, jaký jsem měl tep na určitém místě a v určitém čase – aby z toho sestavoval grafy a mapy? Pro jednou jsem ale v duchu „dokonalé víry a lásky“ zkusil, jak by mohla vypadat interakce mezi strojem a člověkem, který mu věří. Výsledky byly zajímavé!


Velmi zajímavé jsou právě zdravotní funkce a osobní trenér. Ten ví, kolik vám je let, v jakém jste zdravotním stavu, a podle toho určí, jak byste se měli hýbat. Pro tyhle aplikace je typická docela velká míra gamifikace. Překročili jste svůj rekord? Hurá, tady máte medaili! Cvičili jste časně ráno? Tady máte hvězdičku! Přestože stále vidím velké riziko ve sdílení zdravotních dat, které jsou v kombinaci se sledováním pohybu opravdu problém, je jasně vidět potenciál, který by to mělo za předpokladu, že budou tato data dokonale zabezpečená.

Jak jsem se (skoro) přestal bát a naučil se milovat wearables

Netrvalo to dlouho a už se objevily pokusy o sledování pohybu zaměstnanců i mimo zaměstnání. Automatizace sledování lidí je zkrátka špatná věc, o tom není pochyb, naprosto příšerné jsou například inteligentní visačky od Hitachi, které nejen sledují váš pohyb, ale taky s kým jste se bavili, jak dlouho a „jak energicky“. Takovéhle zvrhlosti by se měly rovnou zakázat.

Pokud ale budeme mít zařízení, které nás sleduje pro náš vlastní prospěch, upozorňuje na problémy a motivuje k pohybu, je to dobrá věc. Dozvíte se i to, kolik kalorií jste spálili, jak intenzivně jste se hýbali a podobně. Získal jsem dokonce dojem, že kdyby se na potravinách místo kalorií udávalo to, kolik kilometrů musíte projít, abyste to spálili, tak by lidi jedli míň. Někdy vám prostě motivace k pohybu chybí a oceníte, že vás někdo anebo něco pochválí. I když to jsou „jenom hodinky“, je to pořád príma.

Jak jsem se (skoro) přestal bát a naučil se milovat wearables

Navíc to otevírá naprosto nový svět pro augmentované hry využívající polohu, jako je Foursquare anebo Ingress. Chytré hodinky mohou využívat i klasické hry, i když trochu jiným způsobem, než by vás napadlo.

Je jasné, že na hodinkách asi nebudete hrát opravdové hry – nemají na to výkon, baterii, ovládací prvky a displej je směšně malý. Rozchodit na nich například Quake je takové hackerské cvičení, není to nic praktického. To, co ale funguje, je koncept notifikací. Děje se něco v online světě? Dobily se vám životy? Postavila se budova? Propojení zvláště s free to play tituly je v tomhle směru naprosto přirozené.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
71 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 25.1Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.