Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Vzpomínky na (ne)dávnou revoluci
Vzpomínky na (ne)dávnou revoluci
autor: Michal Rybka , publikováno 13.2.2015
Vzpomínky na (ne)dávnou revoluci

Většinou o počítačové historii sám píšu, což mě do jisté míry zaslepuje. Nedávno jsem si přečetl knížku Pavla Tronnera, který publikuje články o počítačové historii i na PC Tuningu – a to mi poskytlo nejen určitou sebereflexi, ale i náhled na to, jak vlastně vidíme dějiny technologií. I na to, jak se liší náš vztah k historii, kterou známe jen z vyprávění a k historii, kterou si sami pamatujeme.


Ve srovnání s tím mi reálně socialistická realita připadala zaostalá – a její dějiny, to byl hotový pravěk. Proč bych se měl zabývat primitivními vehikly a nesmyslnými konstrukcemi, které za provozu vypadaly jako továrna na útěku? I výpočetní centra se sálovými počítači připomínala spíše středisko pro kontrolu infekčních chorob s těmi všemi bílými plášti, divnými plastovými hučkami na kečky (kečka = hlava po vychodňarsky) a trestními místnostmi, kde návštěvy čekaly na sjetiny z tiskáren anebo ve kterých nevzdělané matky od rodin bouchaly po osm hodin denně do počítače čísla z papírů. Stačila mi krátká návštěva na to, abych shledal, že tohle prostě není normální. Doma máte děcko, o které se musí starat babička a vy kvůli obživě celý den boucháte data, abyste je pro kontrolu další den nabouchali znova a u toho na vás ječí tlustá šéfka směny, kterou snad v práci s lidmi školila NKVD.

Vzpomínky na (ne)dávnou revoluci

Socialistickým počítačům je věnovaný i jeden díl pořadu Retro, který najdete na iVysilani České Televize

To vše bylo nejen zcela zaostalé, bylo to prostě špatně. Budoucnost zjevně patřila právě strojům jako Hewlett Packard 85, strojům, které si doma postavíte na stůl, uvaříte si dobré kafe a v poklidu si budete programovat. Když tak o tom přemýšlím, HP85 svým konceptem „all-in-one“ do značné míry předběhl svoji dobu a nejspíše se podobá laptopům Canon se zabudovanou tiskárnou. Tohle bylo moderní. To staré bylo špatné a bylo to na místě sešrotovat. O tom jsem byl absolutně přesvědčen.

Teprve po letech mi začalo docházet, že to není o tom, že moje generace je první na světě, která se vyznačuje inteligencí. (Nepochybuji o tom, že se stejným despektem se na 70. a 80. léta dívá současná generace.) Inteligentní lidé byli i před námi a vytvořili nezřídka opravdu chytrá řešení. Pointa je ale v tom, že technologický pokrok je spojité kontinuum a zahrnuje i lidi, které bych původně nijak zvlášť neobdivoval, jako jsou matematici a filozofové. Od jejich planých Zenónových debat o nedohonitelnosti želvy je k výborným počítačům přece tak daleko!



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
134 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 65.4Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.