Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Malá chvíle závisti, aneb hardware, který nikdy nemůžu mít
Malá chvíle závisti, aneb hardware, který nikdy nemůžu mít
autor: Michal Rybka , publikováno 22.8.2014
Malá chvíle závisti, aneb hardware, který nikdy nemůžu mít

Křesťanství o závisti prohlásilo, že to je smrtelný hřích. Ekonomická teorie nás ale také učí, že zdroje jsou ze své podstaty omezené a pokud chceme tytéž věci, kterých je málo, tak si je nutně musíme i závidět. Závist je tedy přirozeným důsledkem omezenosti zdrojů. Proč a jak se obyčejné stroje stávají předmětem závisti?


Ano, i v arizonském Aerospace Maitenance and Regeneration Center v Tucsonu najdeme letadla v „nikoli perfektním stavu“, nekompletní, částečně rozebraná. Ale připadá mi, že se často investuje velké množství prostředků do rekonstrukcí, i když by vyšlo podstatně levněji postarat se o už existující stroje. Nastříkat je alespoň takovou tou ochrannou latexovou barvou, anebo nad nimi postavit nějaký lehký hangár či přístřešek. Musíte to nějak zaizolovat, aby do toho neteklo a nepražilo na to Slunce, občas vyhnat pavouky a sběrače kovů a to by mohlo stačit.

Místo toho je obvyklé, že se technické skvosty buď nechají někde stát a reznout, případně se rovnou rozeberou a vyhodí. Poté, co už technika není novinkou, nastává temné období, kdy ještě nepředstavuje historickou cennost a její cena je minimální. Prostě se změní na šrot a většina starých věcí se vyhodí. Potom, často s odstupem desítek let, lidi vzpomínají na to, co měli a čeho se zbavili. Nezřídka se pak se sentimentem vrací k novým replikám starých věcí, jako jsou například nové MP3 přehrávače v podobě dědečkova rádia, anebo k předělávce staré dobré plastové komunistické tatrovky do nového designu.

Malá chvíle závisti, aneb hardware, který nikdy nemůžu mít

Předělávka legendy dětských pískovišť, Tatra 148 (zdroj: DinoToys)

Totéž se týká i počítačů. Většina klasických socialistických sálových mainframů byla rozebrána a recyklována, mimo jiné proto, že obsahovala velké množství zlata a cínu. Pořizovací cena sálových počítačů byla obrovská, u sestavy EC-1033 se například uvádí cena kolem 30 milionů Kčs. Sálové počítače byly velké, vyžadovaly celou budovu a likvidovaly se podobně jako výrobní celky. I cena surovin byla značná, takže pokud něco málo ze sálových počítačů přežilo, byl to obvykle jen vizuálně zajímavý řídící panel, anebo jednotlivé menší části.

Malá chvíle závisti, aneb hardware, který nikdy nemůžu mít

"BRL61-IBM 702" by User RTC on en.wikipedia
A THIRD SURVEY OF DOMESTIC ELECTRONIC DIGITAL COMPUTING SYSTEMS from the BRL
at Aberdeen Proving Ground.. Licensed under Public domain via Wikimedia Commons.

Nevím o nikom, kdo by u nás sálové počítače sbíral, u Hradce Králové je snad někdo, kdo sbírá minipočítače (rozměrově menší kategorii, velkou řekněme jako velká lednička). Takže až si za padesát let někdo vzpomene, že nám v technických muzeích chybí sálové počítače, budeme si moci ukázat jenom mizerné fotky naskenované z novin. Budeme se klidně moci zeptat, proč jsme vymazali část důležité technické historie – byli jsme stejní, jako starověcí Římané, kteří zničili mechanické astroláby, aby z toho získali kus bronzu? Skoro to tak vypadá. Osobně je mi líto, že tyhle stroje šly mimo moje možnosti: Byly příliš velké, příliš drahé a většina z nich byla zničena už v 90. letech. Ty jsem bohužel zachránit nemohl.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
132 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 54Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.