Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Úvaha: Jak jsme zapomněli na domácí počítač
Úvaha: Jak jsme zapomněli na domácí počítač
autor: Michal Rybka , publikováno 18.4.2014
Úvaha: Jak jsme zapomněli na domácí počítač

Posledních dvacet let se vedou debaty o PC, o PC a konzolích, o světě po PC a podobně. Zdá se, že už všichni zapomněli na kategorii strojů označovaných jako HC, home computer, bez kterých by se PC možná nikdy nestalo běžnou součástí domácnosti. Jak vznikly, jak se vyvíjely a kam a proč zmizely? Nečeká nás jejich návrat?


Osobně si myslím, že pro domácí počítače je charakteristický právě vzdělávací aspekt, zprostředkování prvního kontaktu s počítačovými technologiemi. Dnešní nejmladší generace má s počítači kontakt v podstatě od narození, i když jde hlavně o kontakt uživatelský, kde vnitřnosti stroje jsou důsledně schované za jednoduchým a blbuvzdorným grafickým rozhraním. Uživatel snadno zjistí, k čemu lze počítačové bazmeky využít, ale nepochopí, jak vlastně fungují.

Setkávám se s názorem, že dnes je programování už zbytečné, že je jedno, jak tyto věci fungují, protože dnes se počítače už jenom používají. Právě v tom ale domácí počítače excelovaly. Je pravda, že se odhaduje, že jenom asi jedno procento lidí, kteří s počítači pracují, využívají hlubší znalosti IT a obor nějak rozvíjí: pracují jako programátoři, IT architekti, vývojáři hardware a podobně. 99 % lidí počítač pouze používá ke své práci a to nejhlubší poznání, které potřebují, je schopnost pracovat s databází či spreadsheetem. Ve většině případů jenom vkládají údaje do nějakého už připraveného systému a vyjíždí si výstupy, které potřebují.

Úvaha: Jak jsme zapomněli na domácí počítač

99 % „obyčejných“ lidí (Zdroj: Brian Sims via Wikipedia)

Pokud pracujete na pobočce v obchodu či na poště, potřebujete vložit údaje o transakci, vyjet si její historii, zjistit stav skladu a podobně. Na to nemusíte vědět nic o tom, jak počítač funguje a dokonce ani to, kde je fyzicky umístěn.

O to vše se stará právě „jednoprocentní menšina“ ajťáků, kteří zajišťují chod infrastruktury, případně se podílejí na rozhodování o jejím rozvoji. Dokonce i „power useři“, tedy lidé, kteří definují funkci systému a žádají jeho změny, nemusí sami tyto změny provádět. Jako člověk zodpovědný za obchodování přijdete s novými požadavky a s nápady, například vás zajímají trendy anebo odhady, za jak dlouho můžete od jednotlivých dodavatelů zavést nové položky do prodeje. Vymyslíte klidně algoritmus, například klouzavý průměr z podobných případů za poslední tři měsíce a pobavíte se s analytikem o tom, zda to je dobrý nápad. Můžete dělat experimenty, například zkoušet extrahovat z prodejních dat trendy a nové znalosti o chování zákazníků. V tom všem můžete být experti, ale stále neimplementujete funkcionalitu a pořád vám může být jedno, jak to vlastně funguje.

Z hlediska takového uživatele je zbytečná znalost o tom, kde a jak se data ukládají, zda je výhodnější použít pole s disky SSD, s klasickými či enterprise disky a zda vlastnosti vašeho systémů nějak ovlivní to, že použité harddisky využívají shingling či zvolený způsob zálohování. To je síla abstrakce: Detaily nemusí uživatele příliš zajímat. Svým způsobem je to velká výhra moderní IT, čím méně je třeba drilovat uživatele, tím méně stojí vzdělávání a tím jsou ve své práci efektivnější. (Na tohle překvapivě zapomíná Microsoft, který v posledních deseti letech přeorává své produkty z čisté radosti, aniž by se zajímal o náklady na přeškolení zaměstnanců, které nejsou malé. I to je jedna z příčin zpomalování PC trhu.)



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
100 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 43.6Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.