Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Úvaha: Trable s modularitou na jedno použití
Úvaha: Trable s modularitou na jedno použití
autor: Michal Rybka , publikováno 28.2.2014
Úvaha: Trable s modularitou na jedno použití

Zdá se to tak jasné a jednoduché: Modulární počítač, třeba jako konvertibilní stroj, který se změní na tablet anebo notebook podle toho, jak se vám to hodí. To je přece lákavé, ne? Ale nebylo tu už někdy podobné snahy? Jaká úskalí má modulární řešení a komu to nakonec prospěje nejvíc?


Takže zpět do minulosti! Kdybych se sešel s nějakým technologickým terminologickým fundamentalistou v hospodě, jistě bychom strávili příjemný, leč dramatický večer debatami o tom, kde končí koncept „periferie“ a kde začíná „modulární systém“. Já tu dělící linii vidím v tom, že periferie jsou univerzální, tedy připojitelné k velkému množství různých systémů, zatímco modulární stroj je něco, co se skládá z modulů s omezenou připojitelností. Například USB tiskárnu připojíte k jakémukoliv stroji, který má dotyčný konektor a pro který existují ovladače. To modul rozhodně není.

Něco zcela jiného je dok či modul, který používá ryze proprietární konektor a dá se v lepším případě připojit ke strojům jedné rodiny, případně jenom k jednomu jedinému modelu počítače. Toto dělení se objevuje již velice dávno, například Sharp MZ–800 měl ve svém „hrbu“ volitelný modul, který mohl obsahovat částečně softwarem řízený magnetofon. Pokud byl osazen, počítač měl kód MZ 821, pokud byl hrb prázdný, šlo o MZ–811. MZ–811 se lišil jen chybějícím modulem magnetofonu a propojkou, která aktivovala zadní konektory pro normální magnetofon, modul s magnetofonem a nebo QD mechanikou jste si mohli koupit samostatně a osadit sami. O modul rozhodně jde, i když je šrouby spojen s tělem počítače, a nelze ho za chodu vyměnit.

Úvaha: Trable s modularitou na jedno použití Úvaha: Trable s modularitou na jedno použití

Sharp MZ–811 a MZ–821 (zdroj: Andry's House a Arcor.de)

Velmi podobná situace panovala u kapesních počítačů Sharp, kde jste buď mohli k počítači připojit dok s mikrotiskárnou a mikrokazetovou mechanikou, anebo si pořídit modul, který dovoloval připojit standardní magnetofon. Modulární koncept, kdy můžete vyměňovat „funkční kostky“, najdeme ostatně už u přenosných počítačů Epson HX. Mohli jste / nemuseli mít modul s mikrokazetovou mechanikou, s tiskárnou, s rozšiřující pamětí apod.

Úvaha: Trable s modularitou na jedno použití

Epson HX 20 (zdroj: Wikimedia Commons)

V tomto okamžiku bych tedy namítl, že myšlenka stroje sestaveného z modulů je velmi stará. V době osmibitů šlo ale spíše o metodu, jak nabídnout určitou variabilitu v konfiguraci zařízení, aby si svůj stroj mohli koupit méně majetní i ti prašulemi podložení. Svým způsobem to odpovídalo myšlence modulárního PC, do kterého jste si taky objednávali komponenty podle potřeby, jenom to bylo jinak mechanicky vyřešené. Po smontování to tvořilo jeden celek a modularita jako taková nepřinášela uživateli valné výhody.

Ty se objevily až s nástupem notebooků. Najednou se ukázalo, že uživatele nebaví při přenášení neustále připojovat a odpojovat veškerou kabeláž, takže přišel spásný nápad, že se notebook připojí jedním konektorem k (relativně) levnému zařízení, které tu tahanici ošetří. Notebook se zasune anebo nacvakne za něco, k čemu budou připojené všechny periferie, přičemž se počítalo i s možností hot unplug (odpojení bez vypnutí). Objevila se dokonce celá řada forem, které se od sebe poměrně výrazně liší.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
201 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 97.3Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.