Hlavní stránka Multimédia Hry a zábava Ztráty a nálezy: Co nám přinesly a vzaly počítače?
Ztráty a nálezy: Co nám přinesly a vzaly počítače?
autor: Michal Rybka , publikováno 10.1.2021
Ztráty a nálezy: Co nám přinesly a vzaly počítače?

Když se odborníci z oblasti humanitních studií vyjadřují k vlivu počítačů na lidskou populaci, obvykle slyšíme jenom nářek, pláč a stížnosti. Od Digitální demence Manfreda Spitzera přes obviňování her z podpory agresivity až po digitální kastraci. Je opravdu vývoj tak negativní – anebo je to jenom změna?


V roce 2010 se americký generál Hertling začal zabývat revoluční myšlenkou: Navrhl eliminaci tréninku boje s bajonetem v rámci základního výcviku. Útoky na bajonet byly věcí 19. století, na počátku První světové se o nich často mluvilo, ale reálně se používaly jen omezeně – a rozhodně ne tak, jak se zobrazovaly v časopisech. A věřte tomu, anebo nevěřte, šerm bajonetem málem byl olympijskou sportovní disciplínou!

S rozšířením automatických zbraní se používaly stále méně a méně, protože než k nepříteli doběhnete, tak vás zastřelí. Poslední velký americký útok na bajonety se odehrál v roce 1951 za Korejské války a pak už šlo jen o izolované incidenty, jako byl britský bajonetový útok na pozici šíitských milicí v roce 2004. Byl to útok poměrně zoufalý, protože vojákům docházelo střelivo, ale velmi efektivní, protože podobný útok militanti nečekali – a rozprchli se. Americká armáda ale svým vojákům nevydala bajonety ani v Iráku, ani v Afghánistánu.

Někteří velitelé si řekli vlastně celkem logickou věc: Pokud se bajonetový útok používá tak málo, proč ho vůbec cvičit? Pokud bojujete tak, že si po snídani zajdete do práce, tam si sednete k ovládacímu pultu dronu, který krouží na druhé straně planety a víceméně čekáte, jestli vám dají povel k odpalu Hellfire – k čemu je vám boj s bajonetem? Zvláštní jednotky se učí stále boj s nožem, ale k čemu je vám schopnost, která se za posledních padesát let vlastně nepoužila?

S počítači je to podobné. Milovníci starých časů orodují za dobu, kdy jste museli zvládat výpočty z hlavy a pamatovat si celý Londýn – a považují to za zásadní a nejdůležitější metriku duševního zdraví. Je to podobné, jako když si na počátku 20. století stěžovali na to, že psací stroje zbaví úředníky schopnosti krasopisu anebo když si s příchodem písma stěžovali mudrci na to, že se lidem zkazí paměť, protože si všechno budou zapisovat.

Staromilství s námi bylo, je a bude. Četl jsem časopisy z počátku 20. století, kde autoři argumentovali, že všechny ty pokroky, vlaky a parní stroje představují zkázu lidstva – a jedinou možností je vrátit se k ruchadlu a za zpěvu slavíků pracovat na poli, protože toto je jediná cesta, jak se vrátit k harmonii s přírodou. Což o to, něco na tom je. Něco na tom všem je – ale vývoj se neotočí proto, že to někomu přijde rozkošné.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
87 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 41.1Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.