Hlavní stránka Hardware Sítě a Internet Otrokářství: Co to bylo a co znamená pro budoucnost?
Otrokářství: Co to bylo a co znamená pro budoucnost?
autor: Michal Rybka , publikováno 14.6.2020
Otrokářství: Co to bylo a co znamená pro budoucnost?

Většina civilizací minulosti v nějaké míře využívala nedobrovolné práce otroků, nevolníků či válečných zajatců. Blíží se ale doba, kdy budeme do práce nutit semiinteligentní a nebo inteligentní stroje. Přijde moderní otrokářství? A vzbouří se proti nám někdy roboti?


Otroci jako levná pracovní síla

V poslední době je módní mísit dohromady otroctví, rasismus a náboženský útlak. Pravda je, že když se tyhle fenomény sejdou dohromady, je to příšerné a může to skončit až genocidou, jako se například stalo Indiánům v Americe. Dnes to působí až neuvěřitelně, ale jsou místa, která byla kvůli otrokářství vyhlazena opakovaně, jako například Hispaňola, kterou dnes známe jako Haiti.

Podstatné je, že se otrokářství používalo skutečně široce a mělo to různé formy. Za prvé, jde obecně o formu nucených prací, kdy lidi používáte na práce, kterým by se normálně vyhnuli, protože jsou namáhavé, úmorné a nebo nebezpečné.

A za druhé, historicky to mělo velmi odlišné podoby. Je důležité uvědomit si, že jeho jistou formu představuje například i nevolnictví, které bylo u nás zrušeno patentem Josefa II. až v roce 1781 a v Sovětském svazu fakticky existovalo i za Stalina: Když se nemůžete stěhovat a pod hrozbou trestu máte pracovní povinnosti, jste fakticky otroky. A to nemusíme ani mluvit o gulagu!

My obvykle za otroctví považujeme to, které provozovali Římané a bylo obzvlášť tvrdé. Otrok nebyl považován za subjekt práva, ale za jeho objekt, věc (res). Otrok nemohl mít rodinu, jeho potomci se automaticky také stávali otroky. Mohl se vykoupit a nebo dostat svobodu, ale i potom byl původní majitel jeho patronem a bývalý otrok měl vůči němu povinnosti. Pán nemohl otroka jen tak zabít, to jen výjimečně, mohl ho ale fyzicky trestat, sexuálně zneužívat a podobně.

Dost odlišné to bylo v Egyptě. Tam jste se do otroctví mohli dostat obvykle za trest, kdy vás poslali do dolů (a to bylo hodně zlé). Váleční zajatci se také stávali otroky, ale většinu prací dělali svobodní lidé, takže často popisovaná představa o tom, že pyramidy stavěli otroci, je nepravda. Pokud jste byli v Egyptě skutečným otrokem, stali jste se sluhou pro svého pána, což mívalo občas poměrně nečekanou podobu.

Známe například případ, kdy se otec rodiny vrátil z válečného tažení do Lybie, za což jako odměnu dostal mladého zajatce. Toho přivedl domů a nechal ho tam pracovat jako sluhu. Co čert nechtěl, po nějaké době za otcem přišla jeho dcera a oznámila mu, že se jí ten mladík líbí, že se milují a že si ho hodlá vzít za muže. (Což bylo možné, protože na rozdíl od hellénského světa v Egyptě o svém osudu rozhodovaly samy ženy.) To byl ovšem trochu problém, protože dotyčný otrok neměl ani postavení, ani majetek  - a to bylo společensky nepřijatelné. Takže otec pro svého sluhu vyjednal pozici a přepsal na něj polovinu svého majetku, aby měl co do manželství přinést. O tomto právním úkolu existuje zápis, díky čemuž tuto historku známe.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
77 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 33.7Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.