Hlavní stránka Hardware Procesory, paměti Jak jsme pokročili s procesory a jak moc málo si toho všímáme
Jak jsme pokročili s procesory a jak moc málo si toho všímáme
autor: Michal Rybka , publikováno 21.12.2019
Jak jsme pokročili s procesory a jak moc málo si toho všímáme

Když jsem si připravoval pro podcast Retro Nation podklady pro historii procesorů, myslel jsem, že se v pohodě vejdeme do jednoho dílu. Brutálně jsem se mýlil – přetekli jsme čas, a to jsem skončil ještě asi tak v polovině! Procesory se totiž vyvíjely dramaticky – a stále se dramaticky vyvíjejí.


Z hlediska hráčů a zvláště nenáročných uživatelů vypadá poslední dekáda v procesorech jako celkem nuda. Poslední dekáda ale není úplně reprezentativní, protože už někdy po roce 2005 byly procesory dost výkonné pro většinu uživatelů a poklesl tlak na rychlost jejich vývoje. Z hlediska celé historie vývoje mikroprocesorů, tedy od roku 1971, jde o radikální vývoj, delší a mnohem dramatičtější než kupříkladu u grafik.

Je to dané částečně tím, že existuje velké množství různorodých představ o tom, jak má vlastně procesor fungovat a co se od něj čeká. Vývoj grafiky je do jisté míry svázaný s vývojem procesorů v tom smyslu, že tam najdeme jenom relativně málo filozofických směrů, které se od sebe tak zásadně liší, jako například asynchronní CPU od těch běžných.

Složitost vývoje procesorů je dána tím, že kolem nich laborují počítačoví vědci a matematici od začátku a neváhají přijít s diametrálně odlišnými koncepty, zatímco GPU jsou svého druhu jen vysoce výkonné specializované procesory pro efektivní řešení jedné třídy úloh. U obecných procesorů se představa o tom, co je u nich důležité, dost často měnila a stále se i mění.

Zpočátku vlastně ani nebylo jisté, co procesor má být a co má umět. Babbageův Analytical Engine (1837) měl být řízen kartami, které mělo být možné číst vpřed i vzad a v cyklech, nicméně se nezachovaly přesné detaily o tom, jak se to mělo provádět. Věc se totiž má tak, že většina zachovaných schémat se zabývá mechanikou výpočetních částí stroje, nikoliv jeho řízením. Práce Allana G. Bromleyho spekuluje, že pokud by se nějak podařilo implementovat i podmíněné skoky, šlo by o turingovský (Turing-complete) počítač.

Za Babbagea ale nebylo možné mechanický počítač sestavit. V praxi se ukázalo, že drobné odchylky při výrobě mechanických dílů se sčítají a působí růst mechanického odporu, takže při schopnostech viktoriánské výroby a počtu přesných komponent by s mechanismem vůbec nešlo hnout. Teprve počítačem řízené stroje jsou dost přesné na to, aby se daly podobné mechanické počítače postavit! Existuje replika jeho jednoduššího stroje, Difference Engine, která je podle mě ale taky pořádný steampunkový nářez.

V době 2. světové války, kdy se konstruovaly první počítače, byly postaveny jako jednoúčelové (Turingova Bombe z Bletchley Parku) anebo jako stroje s fixním programem, který se doslova a do písmene nadrátoval a propojil jednotlivé jednotky stroje (ENIAC – 1946). Programování ENIACu je dost šílená věc, jak se můžete přesvědčit ve videu, kde operátorky podle zadaného návodu propojují kabely. Ladit chyby v programu musela být v té době lahůdka!



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
148 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 70Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.