Čipset VIA KT880 je nejmladším a zároveň i posledním z čipsetů firmy VIA Technologies, určeným pro platformu AMD Socket A (další čipové sady budou určené pouze pro Athlony 64, Opterony a Athlony FX).

VIA Technologies - vzestup a pád

Období největší slávy firma VIA zažívala v době kdy rozvíjela řadu čipsetů KT133, KT133A (i když ty nijak neexcelovaly), KT266, KT266A, KT333 až po KT400. Na každý nový typ se tehdy netrpělivě čekalo - VIA postupně látala staré chyby, zlepšoval se výkon i kompatibilita. Tak tomu bylo do doby kdy nVidia a její čipset nForce2 (původní nForce nebyl žádným průlomem) ukázaly, že to s výkonnými Athlony umí lépe (zejména díky dvoukanálovému řadiči paměti). I když čipsety firmy VIA patřily před nástupem nVidie mezi nejrozšířenější, po uvedení nForce2 rychle ztratily svou "vedoucí pozici".

Jedním z největších problémů původní řady KTxxx byl průměrný výkon jednokanálového paměťového řadiče paměti. Samotná VIA nejdříve tvrdila, že její klasická koncepce (přesně podle zásady: 400MHz sběrnice EV-6 procesorů Athon XP odpovídá propustnosti 3.2GB/s paměti jednoho kanálu DDR 400) a dodatečné optimalizace stačí, aby čipset KT600 získal korunu vítěze. Praxe však ukázala, že rezervu propustnosti konkurenční dvoukanálové konfigurace (6.4GB/s při konfiguraci 2x DDR400) lze využít k daleko účinnějším optimalizacím (prefetch, snížení latencí). V průběhu toho, jak čipová sada nForce 2 sbírala body, u VIA pomalu korodoval i názor "jeden kanál stačí". Řádná odpověď však trvala VIA neskutečně dlouhou dobu (čipset KT600 byl uveden před rokem). Nyní tady konečně máme odpověď:

J.Kwolek: My novináři rádi situaci trochu dramatizujeme - abych byl tedy přesný jen doplním, že řada KT600 byla a je pro VIA mimořádně obchodně úspěšná - i když výkonem nedosahuje na nForce 2 Ultra 400, je levnější a tím i velice dobře prodejná. Navíc ji, vzhledem k bezproblémovému řadiči paměti, používá mnoho výrobců počítačů (odladit dual channel u nForce2 bývá občas pěkná fuška). Takže o žádnou "prohru" se nejednalo - přesto si myslím, že VIA by na tom byla lépe, kdyby chvíli po uvedení KT600 vyrukovala právě s KT880.

KT880 - co je nového?

Pokud se podíváte na schéma KT880 zjistíte, že od předchozí řady KT600 se až tolik neliší:

Hlavní změny

Hlavní změnou je (konečně!) dvoukanálový řadič paměti - čip northbridge KT880 je osazen od základu přepracovaným dvoukanálovým řadičem paměti DDR původně uvedeným v čipové sadě PT880 která byla vyvinuta pro Pentia 4 (ty duální řadiče potřebují, FSB je totiž 800MHz). Nové řešení přináší, mimo zvýšení propustnosti paměti, i několik dalších výhod. Jednou z nich je i to, že KT880 dokáže taktovat sběrnice PCI a AGP také asynchronně tzn. že dokáže udržet takt AGP a PCI nezávisle na rychlosti sběrnice FSB. Overclockeři jistě uvítají možnost "uzamknout"  (občas se používá název AGP/PCI Lock) takt sběrnice PCI a AGP na standardních 33 a 66MHz, přičemž FSB budou moci měnit jak se jim zlíbí (tak jak to bylo možné u čipsetů Intelu a nVidie).

Podle prvních zjištění by "AGP/PCI Lock" (v BIOSu označený jako Asynchronous Frequency) mohl v případě KT880 fungovat mnohem lépe než u nForce 2 kde jsme se v minulosti setkávali u některých frekvencí s nečekaným chováním čipsetu. Díky tomu získává KT880 další body v bitvě "o spokojeného overclockera".

PCI Express nebo AGP?

VIA zcela správně u KT880 vsadila na ověřenou klasickou koncepci s AGP 8X (ta správná doba na masivní nasazení x16 PCI Express nastane teprve za 9 - 12 měsíců) s interním propojením V-Link o propustnosti 533MB/s.

Southbridge VT8237

VT8237 je tím nejlepším "jižním mostem", co má dnes VIA k dispozici (stejným typem jsou osazené desky pro Pentia 4 i Athlony 64). Podporuje ATA133, Serial ATA-150 s možností RAID (režim 0/1). Podporováno je 8 portů USB 2.0, šesti i osmikanálové audio AC 97, menším vylepšením je možnost osazení Gigabitového Ethernetu (který dnes možná nevyužijete, ale jakmile se připojíte na odpovídající síť už nebudete chtít už pracovat jinak).

Poznámka: zajímavé je, že VIA může v budoucnu ve spojení s KT880 použít i připravovaný čip VT8251 s podporou karet PCIe (PCI Express).

Srovnávací tabulka

Pojďme se teď podívat na první desku s čipsetem KT880.

Firma ASUS vydělala na základních deskách s čipovou sadou nForce 2  obrovský balík peněz. Stačí když uživatele desek A7N8X zaklikají v tomto okamžiku párkrát myší... slyšíte ten tichý cvakot? Vsadil bych na to, že byly to právě desky A7N8X, společně s Abitem a Epoxem které firmě VIA ve své době skutečně zavařily. ASUStek je však také dobrým byznysmenem a nebojí se jít do novinek, navíc se snaží o to aby byli první - co kdyby to bylo stejné terno jako s NForce 2?

Právě díky této strategii tady máme A7V800. Název této desky je jednoduchý A7 jsou desky pro sedmou generaci procesorů AMD (K7), V je od "VIA" a 880 je číslo čipsetu KT880.

ASUS A7V880
	Platforma: Socket A (Socket 462) Kompatibilita: AMD Duron/ Athlon/ Athlon XP Externí frekvence FSB: 100, 133, 166 a 200 MHz Čipová sada/ Northbridge: VIA KT880 rev. CD Southbridge: VIA VT8237 rev. CD Paměti: DDR 266, 333, 400 DIMM sloty: 4x 184-pin DDR (každý max. 1GB) AGP slot: AGP 3.0 (režim AGP 8x), SBA, Fast Writes, PCI sloty: PCI 2.2, celkem 5, všechny Busmaster ISA/ AMR/ CNR sloty: 0/ 0/ 0/ ASUS WiFi slot USB: 8x USB 2.0, 4+2 na zadním panelu Kanály ATA: VT8237 - 2x IDE ATA133, 2x SATA 150, Integrovaný zvuk: ano, 5.1 – AD1888 AC ’97 SoundMAXŽ Codec, S/PDIF out port BIOS: Award Medallion, PMC Pm49FL002T LPC, 256KB Pokročilé ladění: nastavení napětí CPU nom. -  1,85V, pamětí a AGP, nastavení frekvence FSB (100-227MHz), změna multiplikátoru procesoru, komplexní nastavení timingu pamětí Speciality:: Gigabit LAN Marvell Yukon, Wi-Fi WLAN konektor, HW monitoring, C.O.P., C.P.R., CrashFree BIOS2, Q-Fan, EZ Flash, Instant Music Lite
Výrobce: ASUStek Hlavní dodavatelé v ČR: LEVI, AT Computers

Jak je již z popisu vidět, na desce najdete téměř vše, po čem jste kdy toužili (snad kromě metr osmdesát vysoké blondýny s dlouhýma nohama a mercedesu CLK :-).

Copak je to v krabici?

Poté, co otevřete příjemně vyhlížející krabici, objevíte desku (jak jinak) doplněnou o celou řadu příslušenství.

Jmenovitě se jedná o Quick Setup Guide obecně pojednávající o zapojení základních desek, o typech konektorů atp. a dále pak manuál zabývající se již konkrétně deskou (nastavením jumperů, zapojením konektorů a především pak nastavením BIOSu). Návod je pochopitelně v angličtině a nutno říct je poměrně obsáhlý a dobře zpracovaný.

Jako pomůcka slouží Quick Reference Card, což není nic jiného než kartička s označením důležitých částí desky a s nastavením konektorů pro LED, zvuk atp. Prakticky stejnou věc plní i velká samolepka s popisem nastavení LED, ale i jumperů pro +5Vsb (o tom dále).

K tomu všemu dostanete balík kabelů a konektorů - 2x IDE 80 žil, 1x IDE 40 žil, 1x FDD konektor, 2x 55cm dlouhé Serial-ATA kabely v pěkném červeném provedení, dva USB vývody a konečně nerezový kryt na zadní panel ATX. V našem případě chybí do kompletní plejády rozhraní pouze IEEE 1394 (alias FireWire) - u této desky se jedná o volitelný doplněk.

P.S. Jelikož jsou čipsety KT600 i KT880 příbuzné, použili jsme některé fragmenty starší recenze Asus A7V600.

Po důkladné prohlídce zevnějšku musí pochopitelně následovat prohlídka vnitřku, ehm, tedy vlastní desky. ASUS se opět držel své oblíbené světle hnědé barvy a připravil pro fanoušky VIA takto vypadající motherboard:

Rozvržení

Už první pohled napoví, že firma ASUS pokračuje v tradici promyšlených layoutů svých základních desek. Rozvržení součástek je téměř ideální a všechny součástky jsou tam, kde by měly být.

kliknutím na obrázek zobrazíte jeho větší verzi

Rozměry desky jsou 30,5cm x 24,5cm - jedná se tedy plný ATX formát. Napájecí konektor ATX je umístěn relativně dobře - napravo vedle konektorů IDE. Konektory napájení větráků jsou taky na svém místě: CPU_FAN je u pravého dolního rohu socketu, Chassis_FAN je vlevo u konektorů USB56 / 78. HW sensor (zde IT8712F) umožňuje monitorování a regulaci obou větráčků. Povolený odběr jednotlivých FAN konektorů je 350-740mA. Konektory pro LED diody a tlačítka (control panel) jsou dobře rozvrženy a barevně rozlišeny.

Mnohdy problematická oblast socketu je u K7V880 v pořádku.

Socket je orientován tak, že větrák chladiče fouká směrem k northbridge (a z druhé strany ke zdroji), což je asi ideální varianta. Mnoho desek má socket umístěn tak, že větrák chladiče fouká proti DIMM slotům. Okolí socketu je „čisté“, v blízkosti se nenachází kondenzátory nebo součást VRM/ VRD regulátoru a tak je možné použít chladič s rozměry základny 70x70mm, problém by mohl nastat při použití pasivu 80x80mm, v tomto případě by mohly vadit kondenzátory ve vrchní části socketu. Deska má také montážní otvory pro připevnění speciálního chlazení procesoru.

SATA konektory jsou umístěny vlevo vedle IDE a FDD konektorů, na klasickém místě je umístěn i BIOS v patici (vlevo dole). Žádná výtka nemíří k paměťovým slotům, které nejsou "nalepené" na slot AGP (i když je to evidentně kvůli pouhým pěti slotům PCI). Pochvalu zasluhuje retenční mechanismus AGP slotu, který znemožňuje náhodné vysunutí AGP karty ze slotu.

Northbridge KT880 je chlazen pasivním hliníkovým chladičem a i při přetaktování nad 200Mhz FSB je pouze vlažný. Southbridge VIA VT8237 (rev.CD) je typicky bez chladiče a i když v tomto případě je teplota poněkud vyšší, není tak vysoká, aby se na southbridge nedala udržet ruka.

Na desce je umístěno několik jumperů. CLR TC jumper umístěný vedle baterky slouží k vymazání paměti CMOS, KB PWR umístěný nad voltage regulatorem slouží k povolení nebo zakázání zapnutí PC pomocí klávesnice. USBPW slouží k probuzení počítače z S1 nebo S3 modu. A aby byl popis úplný, tak na desce se také nalézá zelená SB_PWR LED, která ukazuje jestli je deska v PowerON nebo StandBy modu / Power OFF.

Sloty a konektory

ASUS A7V880 používá klasický AGP slot, který vyhovuje specifikaci AGP 3.0 (podpora AGP 8X, pouze 0.8V/ 1.5V karty), na rozdíl třeba od desky ASUS A7N8X, která používá AGP Pro 3.0 slot vyhovující specifikacím AGP Pro. SBA i FastWrites jsou čipsetem podporovány.

Kromě AGP slotu je k dispozici i pět PCI 2.2 slotů, pátý PCI slot je sdílený s ASUSáckým WiFi slotem určený pro firemní WLAN karty.

Většina konektorů byla popsána v rozvržení, proto jen krátce o dalších konektorech. Deska podporuje Chassis intrusion - konektor sloužící k detekci otevření skříně (používá to vůbec někdo? :-)), dále je tady konektor CD/ AUX/ Modem, který slouží k propojení výstupu zvukové karty s CD-ROM nebo TV tunerem. A zbývá FP_AUDIO - stále častěji používaný konektor sloužící k vyvedení konektorů a ovládacích prvků zvukové karty na čelní panel.

Co se týče připojování periferií, na zadním panelu jsou k dispozici tyto konektory:

• PS2 klávesnice a myš,
• 4x USB 2.0 + další dva USB 2.0 přes konektory do záslepky (je v balení),
• 1x 9-pin COM port + další přes konektor do záslepky,
• 1x 25-pin LPT port s podporou ECP a EPP,
• LAN konektor RJ-45 síťové GB karty Marvel Yukon,
• 3x audio výstupy / vstupy (Line IN/ OUT, Microphone s přepínáním 5.1 IN/OUT),
• S/PDIF out jack,
• Game port přes konektor do záslepky.

Základní desky ASUS používají některé "speciální" funkce, které se chlubí speciálními názvy. Většinu těchto features mají desky od Hi-End konkurence také, jen pod jiným názvem. Ale ASUS je v těchto technologiích nejdál, vždy samozřejmě záleží na konkrétním osazení desky součástkami. Většina čtenářů tyto funkce zná, tak jen pro ty co ještě nevědí:

ASUS WiFi slot - Umožňuje připojení speciální (a poměrně levné) firemní WiFi@home karty s externí magnetickou anténou (lze pochopitelně připojit i pig-tail a podobně). Karty podle provedení podporují standardy 802.11b nebo 802.11g.

CrashFree BIOS2 – Jedná se o funkci, která umožní obnovu poškozeného BIOSu z diskety nebo z originálního ASUS CD. Ale nemyslete si, že v takovém případě se vám, tedy vašemu počítači nemůže nic stát a budete si vesele flashovat bez rizika. Tato funkce nenahrazuje funkci Dual BIOS známou u desek Gigabyte, kde je na desce přítomný kromě běžného BIOSu ještě jeden záložní (bohužel oba BIOSy u Gigabyte desek nejsou většinou v patici, ale napevno). CrashFree BIOS 2 je jakousi komfortní versí Award Boot Block, pokud se tedy při flashi poškodí BootBlock, tak vám to není nic platné.

Q-FAN – Jedná se o inteligentní řízení otáček větráků připojených k desce na základě teploty a otáček větráků, chování regulace lze nastavit v BIOSu. Konkrétní specifika záleží na použitém HW sensoru, v případě ASUS AS99127F nebo ASUS ASB 100 Bach funguje regulace otáček plynule, při použitých jiných HW sensorů jako integrovaného v ITE8712F-A je regulace většinou po 10% otáček.

ASUS C.P.R. – Pod touto tajemnou zkratkou se schovává velice užitečná funkce hlavně pro overclockery. Pokud se při přetaktování změnou konfigurace v BIOSu (změna FSB, násobitele, napětí CPU) stane, že čipset nebo procesor nezvládne novou konfiguraci, stačí restartovat počítač a díky C.P.R. funkci se obnoví předchozí nastavení BIOSu. Při nastavování pamětí C.P.R. nepomůže a při nevhodném nastavení časování nebo jiných parametrů northbridge je nutný Clear CMOS. Přesto má tato funkce svůj význam.

ASUS C.O.P. – Další z užitečných funkcí hlavně pro overclockery :-) Slouží k ochraně procesorů AMD Duron / Athlon XP (Palomino, Thoroughbred, Thorton, Barton) proti přehřátí. Pokud dojde k překročení teploty jádra procesoru 85-95°C (záleží na nastavení BIOSu) dojde k automatickému vypnutí napájení desky. Občas dochází k špatnému nasazení chladiče na procesor a právě C.O.P. na to dokáže upozornit. Tuhle funkci jsem úspěšně odzkoušel na deskách ASUS A7V8X, A7N8X, A7V600, nejedná se tedy jen o „papírovou“ věc. Vzhledem k tomu, že teplotní čidlo integrované v uvedených procesorech nestačí reagovat na skokové změny teploty, tak bych nezkoušel například sundat chladič z běžícího zatíženého procesoru.

ASUS EZ Flash BIOS – Jedná se o flashovací program integrovaný do BIOSu, který umožňuje provádět update BIOSu přímo v průběhu POST při startu počítače. V případě ASUS A7V600 se jedná o upravený program Aflash, který nepotřebuje pro svůj běh INT 21 a přistupuje na disketu přes INT 13 (nepotřebuje pro svůj běh DOS), což je potěšující pro ty, kteří běží pod Win2K/XP a nechtějí využívat flashování z Windows pomocí LiveUpdate.

Další funkce jen zmíním, jedná se o ASUS MyLogo – umožnuje si vytvořit vlastní logo, které se objevuje během POST. ASUS Instant Music Lite – umožnuje pomocí nastavení BIOSu přiřadit funkčním klávesám Esc-F8 speciální funkce při přehrávání audioCD i s běžnou PS2 klávesnicí.

Nakonec jsem si nechal funkci AI NET – slouží k testování zapojení a kvality sítě, spolu s utilitou VCT – virtual cable tester, umožnuje diagnostiku zapojení kabeláže až do 100m.

AD1888

AD1888 je jednoduchým zvukovým kodekem vývodově kompatibilním s AD1980. Na vstupu jsou 16-bit převodníky ADC, výstupní linky jsou osazené 20-bit DAC převodníky (obojí sigma-delta). Vzorkovací frekvence je variabilní 7kHz-48kHz, při použití DRA (double rate audio) je vzorkovací frekvence 96kHz, v tomto případě jsou povoleny jen přední DAC.

AD1888 podporuje (softwarově) EAX 2.0 i A3D. Nevýhodou je vyšší zatížení procesoru, než v případě Realtek ALC650/ 655. Konektory zvukové karty jsou sdílené, to znamená, že v případě 5.1 konfigurace je Line In = Bass / Center, Line Out = výstup přední reproduktory, Mic In = výstup zadní reproduktory.

Jako jeden z testů jsem provedl srovnání integrované zvukové karty AD1888 s konkurenční Realtek ALC-650 a C-Media CMI8738. Test proběhl ve Win XP SP1 vždy s nejnovějšími WDM ovladači příslušné zvukové karty.

Použit byl RightMark Audio Analyzer 5.2, parametry External loopback (line-out/ line-in), 16 bit, 48 kHz. Frekvence procesoru byla při testu nastavena na 166,67 x 12 = 2000,04 MHz.

frequency response

dynamic range

intermodulační zkreslení (60Hz / 7kHz)

Z tabulky vyplývá, že použitý kodek AD1888 dosahuje ve své zvukové části (zpracování 3D zvuku probíhá softwarově) špičkových parametrů, často použivaný kodek ALC650 poněkud ztrácí a CMI 8738 končí v poli poražených. Nezbývá, než pogratulovat ASUSu volby kodeků - tradičně používané SoundMAXy (AD1xxx) patří mezi špičku.

Poznámka: Dříve často používaný kodek AD1980 je ve srovnání s řadou AD1888 sofistikovanějším typem (obsahuje např. integrovaný ekvalýzer). Na druhou stranu může i jednoduchá koncepce 1888 a promyšlenější návrh plošného spoje vyšustit v lepší kvalitu zvuku.

P.S. Zajímavější by bylo srovnání se zvukovými kartami od Creative Labs (SB Live 5.1/ Audigy/ Audigy2), ale to není předmětem téhle recenze.

BIOS 1001

O deskách ASUS je známo, že to jsou ladičské desky, které nabízí celou řadu nastavení na zlepšení výkonu a jiné specialitky. ASUS A7V880 používá Award Medallion 6.0 BIOS, který se mírně odlišuje od klasického Phoenix Award 6.0 (je nutné použít utility ASUSu jako EZ Flash a AFUDOS).

Základní režim procesoru umožňuje nastavit výslednou frekvenci procesoru jako součin násobitele (pokud je procesor tzv. "otevřený") x FSB 100/ 133/ 166/ 200 MHz. Při manuálním nastavení si lze vybrat násobitel 5,5x – 22,5 a FSB mezi 100MHz – 227MHz FSB.

Nastavení násobitele funguje mezi oběma sadami bez problémů, frekvence FSB však nepochopitelně končí na 227MHz - tato mez se do této verze biosu dostala snad nějakým nedopatřením. Při testech overclockingu deska fungovala skvěle a jediným nám známým limitem je právě výše zmíněná mez 227MHz. Musím však podotknout, že tato hodnota je záležitostí jen a jen BIOSu - generátor frekvence, ICS94228, má samozřejmě meze zcela jinde.

Mírnou nevýhodou je nemožnost nastavení napětí Vcore procesoru pod nominální hodnotu, VRM podporuje nižší napětí ale BIOS má toto nastavení jako skryté – neaktivní.

Krátký komentář si zaslouží nastavení AGP VDDQ, jediný výsledek zvyšování napětí AGP u většiny čipsetů je nestabilita systému a zvýšené zahřívání northbridge a VDDQ řadiče. Pokud máte problémy se stabilitou AGP, tak je řešte manuálním nastavením AGP Drive Strength, případně snížením AGP přenosového modu!

Možnosti nastavení pamětí a čipsetu jsou nadstandardní. A7V880 udělala krok dobrým směrem, když při startu počítače načítá nastavení pamětí z SPD dříve, než BPL. Výchozím nastavením časování je nastavení podle SPD, pokud má SPD poškozený checksum, tak se použije nastavení 2,5 -6-3-3 až 3 -7-3-3 podle rychlosti FSB. Zajímavé je, že při volbě frekvence paměti na Auto se nezvolí stejná frekvence jakou má FSB (tak tomu bývá u desek s čipsetem nForce2), ale nastaví se frekvence paměti, která je uvedená v SPD.

Poznámka: Nastavování časování pamětí vyžaduje dobrou rozvahu, v dnešní době BIOSy obsahují některá nesmyslná nastavení časování pamětí které čipsety (a to nejen VIA KT880) neumí korektně použít. Zbytečné je tak nastavovat časování u VIA i nForce2 čipsetů na jiné hodnoty, než:

• 5T - 7T u tRAS,

• 2T - 3T u tRP a tRCD.

Mnoho uživatelů radí nastavovat časování pamětí na co nejnižší hodnoty, ale skutečnost je trochu jiná. Ideální je využít výrobcem pamětí doporučené hodnoty.

Další možnosti nastavení BIOSu, která ovlivňují výkon a stabilitu jsou: Bank Interleave (vypnuto/ 2Way/ 4Way/ Auto), DRAM Command Rate (1T, 2T, Auto), AGP Drive Strength (Auto/ Manual), AGP performance control (zapnuto/ vypnuto).

Hardware monitor poskytuje tyto informace: Teplota procesoru, teplota základní desky, rychlost FAN1 - FAN2, napětí procesoru, monitoring +3,3V, +5V, +12V a regulace otáček větráků Q-FAN 10/15 až 15/15.

Novinkou BIOSu v nastavení disků je možnost nastavovat AAM u disků, které to podporují (vypnuto/ tichý režim/ režim pro výkon).

BIOS v sobě obsahuje integrovanou LAN Boot ROM a Serial ATA Boot ROM, další nastavení je víceméně standardní včetně zapínání PC pomocí USB, PS2 klávesnice a myši, modem, síťovou kartu ( pro zapínání pomocí USB/ PS2 klávesnice a myši musí být povoleno využití +5Vsb pomocí jumperů na desce).

Overclocking

U starší "sesterské" desky A7V600 jsme v původním testu dosáhli frekvence FSB 237MHz, testovaný model, díky omezení BIOSu dosáhl jen na 227MHz, není tedy žádným šampiónem overclockingu. Při této frekvenci vše běželo hladce a stabilně. Otázkou je, proč ASUS omezil max. frekvenci FSB na 227, když podle našich odhadů by limit mohl být kolem 240MHz. Že by nechtěli ohrozit svou posud stále úspěšnou řadu A7N8X? Ať je tomu jakkoliv jisté je, že tento limit je odstranitelný prostou změnou BIOSu.

Testy

Pro srovnání výkonu A7V880 jsem použil základní desky ASUS A7N8X s čipsetem nForce2 v jednokanálovém i dvoukanálovém režimu a A7V600 s KT600. Testoval jsem při FSB 200 MHz, časování pamětí bylo nastaveno na 2.5 3-3-6. Frekvence pamětí byla synchronně na DDR400, Memory Interleave jsme nastavili na "4-way".

SiSoftware Sandra 2004

Oblíbený test propustnosti paměti - mnozí znají hodnoty kterých dosahují jejich počítače zpaměti. V našem případě jsme žádné rekordy nelámali - nastavení časování paměti nebylo nejagresivnější .

Rozdíl mezi dual-kanálovými konfiguracemi je natolik malý (kolem 2%), že nemůžeme mluvit o tom který čipset "vítězí". V single-channelu získává mírný náskok nForce 2 - pravděpodobně díky prefetch jednotce DASP (Dynamic Adaptive Speculative Pre-Processor) která je nejspíše výkonnější než obdobná jednotka obsažena v KT880.

PC Mark 2002, Memory

Starší syntetický test kombinující do jednoho celku několik pravděpodobných "úkolů" PC (Jpeg Decoding, Zlib Compression i Decompression, Text Search, Audio a 3D Vector Calculation).

Jelikož v indexu CPU Score byl rozdíl mezi nejlepším a nejhorším pouhý 1.5% (6824 - 6926) sestavil jsem graf z výsledků Memory.

Grafika (AGP)

3Dmark 2001 SE v330

Záměrně jsme testovali v nízkém rozlišení s vypnutou HW jednotkou T&L (odtud to nízké skóre).

3D Mark 03, CPU Benchmark

Níže uvádíme pouze výsledek subtestu CPU - scény se v tomto testu renderují pouze softwarově.

Quake III Arena

Dříve oblíbený test je, i když testuje jeden průchod hrou v režimu Timedemo, velmi závislý na propustnosti paměti.

CAD / OpenGL

Co lze vyčíst z grafů? Testy ukazují pouze jednu věc - převahu dvoukanálových řadičů nad těmi jednokanálovými (i když rozdíly jsou řádu 2-4%). Co se týče srovnání KT880 s nForce 2 Ultra 400 - netroufal bych si jednoznačně konstatovat že nForce 2 je lepší než nováček od VIA, spíše bych to viděl na nerozhodný výsledek.

Závěr

kliknutím na obrázek zobrazíte větší náhled (1024x763)

Nejdříve k VIA KT880 čipsetu - dle mého názoru se jedná o mimořádně povedený čipset - i když ve výkonu se na dnešní špičku pouze dotáhl. Ve většině testů totiž číselně vede čipová sada nForce 2 Ultra 400 (excelující v deskách s druhou revizí tohoto čipsetu), rozdíl výkonů je však prakticky v pásmu chyby měření (1-3%). Přes veškerou snahu byste v praxi nepoznali, jestli je v systému použitý čipset KT880 nebo nForce 2 Ultra 400 a to je asi závěr dnešního testu.

Je tady však ještě jiný aspekt. Základní desky s čipsetem KT880 budou téměř vždy levnější než řešení na bázi nForce 2. Část funkcí které jsou už obsažené v southbridge VT8237 (zejména integrovaný řadič SerialATA), Gbit LAN se musí v případě nForce 2 řešit (alespoň dosud) externími čipy. A právě solidní výkon, nízká cena a jednodušší konstrukce PCB (na testované desce A7V880 je volného místa...) by měly být hlavními trumfy KT880 v segmentu který se stále posunuje níž a níž.

Informací která tak trochu bublá pod čarou je, že zázraky od letitého Socketu A dnes opravdu už nemůžeme očekávat. Přestože systémy s vysoce taktovanými Athlony (zejména s Athlony XP-M) to po přetaktovaní na FSB 250MHz, kdy jsou dosažené frekvence procesoru kolem 2.6GHz, dnes strčí do kapsy prakticky každého konkurenta - jedná se spíše o jejich labutí píseň (a abychom byli upřímní, podobně je na tom Socket 478 Intelu). Se sběrnici EV6 standardně taktovanou 200MHz se už prostě více nedá dosáhnout a tak se nejspíše nedočkáme ani 16x PCI Express ani pamětí DDRII. Na druhou stranu pomalu se ozývají hlasy, že vyšší výkon vlastně ani nepotřebujeme a pokud mají pravdu bude to právě platforma Athlonů XP která nám může sloužit poměrně dlouho - řešení na této bázi nabízí dostatečný výkon, dobrou spolehlivost - a to vše za vynikající cenu.

Teď k recenzované desce ASUS A7V880 – mile překvapila, i když je vidět, že ji ASUS nestaví do pozice Hi-End řešení. Na druhou stranu se jedná o desku která nám při střídání různých platforem způsobovala prakticky nejméně problémů - stačilo nainstalovat ovladače 4in1 a vše běhalo hladce a bez problémů. Líbilo se nám i dobré rozmístění součástí, díry u socketu, přehledné označených přípojných bodů, přehledný BIOS i funkce Q-Fan regulující otáčky větráku podle teploty procesoru. Třešničkou na dortu byl digitální výstup SPDIF a kvalitní zvukový kodek (mám na mysli jeho solidní "zvukové podání").

Velice příjemná by měla být i cena, která by se měla pohybovat kolem 3200Kč včetně DPH.

Poznámka: Desku zapůjčila firma LEVI International, děkujeme!

Všechny podstatné věci i s komentáři jsem napsal v článku, tak jen závěrečné resumé:

Klady

• solidní výbava,
• přehledný BIOS,
• ASUSácké speciality (Q-Fan, CPR, COP, CashFree BIOS),
• bezproblémová funkčnost na 200-227MHz FSB,
• výkon srovnatelný s nForce2 Ultra 400,
• PCB a osazení desky,
• Gigabit LAN,
• kodek AD1888,
• příznivá cena.

Zápory

• limit FSB 227MHz

Další články v kategorii

• Asus Crosshair VIII Dark Hero: Nejlepší deska pro Ryzen
• Asus Maximus XI Extreme – ultimátní luxus pro Intel
• Novinky Asus a nová čipová sada Intel Z390 v Praze
• ROG Strix Z370–I Gaming: skvělá minideska od Asus
• Asus Rampage VI Apex – Extrémní deska pro Skylake-X