Historie grafik v noteboocích: trnitá cesta ke 3D
i Zdroj: PCTuning.cz
Historie Článek Historie grafik v noteboocích: trnitá cesta ke 3D

Historie grafik v noteboocích: trnitá cesta ke 3D

Jiří Zima

Jiří Zima

21. 11. 2014 03:00 8

Seznam kapitol

1. Od 2D ke třetímu rozměru 2. Magická zkratka 3D 3. Microsoft a jeho pomocná ruka 3D akcelerátorům 4. S3 ViRGE MX (1997) 5. ATI Rage LT Pro (1998)
6. Roky velkých změn 7. Trident Cyber9525DVD 8. Srovnání výkonu 9. Hektický konec 90. let

Po hardwarové akceleraci obrazu ve 2D a videa se i na noteboocích začali výrobci věnovat trojrozměrné grafice. A v oblasti 3D akcelerace se svedla bitva snad největší a ne každý ji ustál. Podíváme se do doby, kdy notebooky začaly pronikat do domácností a výrobci začali nabízet řady, u kterých už byla zábava a multimedia na prvním místě.

Reklama

S příchodem 3D akcelerátorů do notebooků se přesouváme k přelomu let 1997 a 1998. Grafické karty do této doby prošly dlouhou cestou a z pouhých zobrazovačů textových informací se přerodily ve schopná řešení podporující milióny barev, vysoká rozlišení a akceleraci vykreslování.

V části věnované grafikám SVGA jsem skončil u roku 1997, kdy byl průměrný notebook vybaven procesorem Pentium nebo Pentium MMX s taktem do 166 MHz, 16–32 MB RAM a 1–2GB pevným diskem. Paměť grafických karet se pohybovala od 1 do 2 MB a schopnosti většiny končily u akcelerace vykreslování 2D grafiky (akcelerace videa byla doménou spíše highendu).

Historie grafik v noteboocích: trnitá cesta ke 3D
i Zdroj: PCTuning.cz

Typičtí zástupci notebooků té doby: Toshiba Satellite 440CDT a IBM ThinkPad 760XD.

Pokud jde o displeje, výrobci definitivně opustili černobílé panely a barva se stala nedílnou součástí všech notebooků. Nejběžnější rozlišení bylo 800 × 600, ale top konfigurace nabídly až 1024 × 768 bodů. Při těchto rozlišeních byly grafické karty schopny pracovat aspoň v 16bitové barevné hloubce (65 tisíc barev). Největší rozdíl byl ale ve kvalitě zobrazení. Aktivní TFT panely byly stále drahé, a tak se levnější konfigurace nezřídka osazovaly pasivními displeji typu DSTN s viditelně horším kontrastem, pomalejším překreslováním a jakýmsi vypraným obrazem (v zahraničních recenzích se používal také termín bleeding).

Snaha dostat multimedia do notebooků nebyla zas tak překvapivá. Tou dobou Microsoft finišuje svá Windows 98 a celý svět se nese na vlně multimediálního šílenství, obrovského hype všeho byť jen vzdáleně se týkajícího Internetu a snahy ukázat počítače coby prostředek zábavy pro běžné lidi. S nástupem akcelerátorů výrobci notebooků přichází vedle kancelářských strojů a pracovních stanic také s řadami primárně zaměřenými na multimedia. Některé z těchto řad se dochovaly do dneška (např. DELL Inspiron a Toshiba Satellite).

Z předchozího odstavce je jasné, že výrobci grafických karet museli na situaci reagovat a právě podpora 3D akcelerace byla jednou z velkých konkurenčních výhod, přestože její praktický přínos byl zejména u první generace sporný. Ukázalo se, že se tvorba 3D akcelerátoru liší od tvorby běžných grafických karet a ne každý výrobce se s tím dobře vypořádal.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama