Gigabyte X79-UD7 – nejvyšší model, ale na konkurenci nestačí | Kapitola 5
Seznam kapitol
V dnešním testu vám představíme nejvyšší model s paticí LGA 2011 od oblíbeného výrobce Gigabyte. Než mohla recenze vyjít, bylo nutné desku ještě doladit po softwarové stránce a BIOSu. Nyní je již vše v pořádku a odladěné, deska je stoprocentně funkční a stabilní. Co nám tedy Gigabyte servíruje ve vrcholové třídě?
Deska je připravena pro všechny procesory s paticí LGA 2011, zatím tedy pro dva současné modely. Čipová sada je X79 Express a na desce nenajdeme žádný další čip jako byl nForce nebo LucidLogix. SLI podpora je nativní. S PCH čipem komunikuje procesor skrze DMI rozhraní. Deska je vybavená čtyř-kanálovým řadičem pamětí. Osadit můžeme pouze čtveřici modulů s maximální kapacitou pouze 32 GB paměti. Frekvence pamětí je oficiálně maximálních 1600 MHz, vyšší děličky jsou ale samozřejmě možné. Pro ně je ale podpora pouze neoficiální. Deska je vybavená čtyřmi PCI-E x16 sloty a třemi x1 sloty. Podporované jsou Multi-GPU režimy CrossFire i SLI v maximálních kombinacích čtyř karet.
Na desce je jedna síťová karta z produkce Intel. SATA portů je také dostatek, z jižního můstku je vyvedena šestice portů. Další čtveřice SATA portů je vyvedena z čipu Marvell, všechny jsou standardu SATA 6G. Deska disponuje čtrnácti klasickými USB porty (dalšími čtyřmi USB 3.0) a zcela postrádá PCI nebo Firewire. Na desce nenajdeme Floppy stejně jako obstarožní IDE konektor, sériový port také není tentokrát k dispozici. Výčet všech dalších vlastností a funkcí je vidět v obrázku nahoře.
Zadní panel desky je vybaven skvěle. Osazení je následující – zleva: PS2 klávesnice nebo myš a dva USB porty, tlačítko na taktování a přepínání BIOSů, 4× USB 2.0 a 2× USB 3.0, LAN a 2× USB 2.0, Audio konektory a optický SPDIF.
Software
K desce výrobce přibalil některé starší utility jež dobře známe, ale také některé zbrusu nové. My vám ukážeme jen ty nejdůležitější, jelikož Gigabyte není v tvorbě utilit žádný troškař a nabízí kromě těchto i celý balík programu Smart6 a další aplikace. To by ale recenze byla jen o softwaru. Podívejme se na to nejdůležitější.
Utilita na přetaktování EasyTune6 je klasika, ale už by chtěl omladit – alespoň novým kabátkem
Můžete měnit základní frekvenci BCLK, frekvenci pamětí a CPU Strap – vše s nutností restartu
Také je možné měnit násobiče procesoru – a to bez restartu
Možnosti měnit napětí jsou široké, změnit lze v podstatě vše co v BIOSu
Také lze monitorovat teploty a napětí, včetně manuální změny otáček ventilátorů
Novinkou je aplikace 3D power engine na ovládání napájení desky. Stejné kousky můžete provádět v BIOSu nebo právě touto aplikací. V BIOSu to ale dává větší smysl. Po spuštění se ukáže obrazovka jež vidíte na prvním obrázku.
Hlavní obrazovka má pouze tři záložky, tedy 3D – první je frekvence. Zde můžete měnit frekvenci napájení všech komponent. Maximum u CPU je 2500 kHz u dalších obvodů 1000 kHz. Zde raději připomínám, že nižší frekvence zajišťuje vyšší stabilitu a nižší spotřebu. Vyšší naopak vyšší výkon, spotřebu ale i možnou nestabilitu obvodu.
Druhým menu je Phase, zde se nastavuje počet fází a jejich tvrdost. Dále máme možnost nastavit maximální hodnotu proudové ochrany a tepelnou ochranu.
Ve třetí záložce Voltage nastavujeme rychlost odezvy řízení napájení, LoadLine kalibraci a ochrany proti vyššímu napětí. Tu je možné nastavit v několika krocích.
Pro mnohé může být novinkou i grafická podoba BIOSu, který zde můžeme ovládat a nastavovat přímo z operačního systému. Samotné názvy ikon na hlavní obrazovce jsou výmluvné dost a není nutné je tedy nijak zvlášť představovat nebo popisovat.
Pokud kliknete na nějakou z voleb, otevře se klasická volba jako v BIOSu ovšem v jiné grafické podobě.
Nastavit lze opravdu úplně všechno jako v BIOSu, včetně integrovaných zařízení desky
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
