Test teplovodivých past - je jedno jakou použijete? | Kapitola 3
V dnešním článku se poněkud nezvykle zaměříme na teplovodivé pasty, které všichni využíváme u procesorů či grafických karet. Zdánlivě banální součást počítače, ovšem nemá až tak zanedbatelný vliv, jak si mnozí z nás myslí.
Vzhledem k tomu, že test jsem pojal jako srovnávací, tak metodika měření je velmi jednoduchá a spočívá pouze v nanesení pasty mezi procesor a blok vodního chlazení a následném měření teplot při zátěži. Pro testy byla zvolena starší sestava s procesorem AMD Opteron 144 s Tcm=65°C přetaktovaným na 3000MHz při napětí 1,5V.
Základní deska byla zvolena DFI Lanparty Ultra-D s verzí biosu N4D702 a zdroj Enermax Noistaker 425W. Zbytek celé sestavy je pak v následující tabulce...
Jako operační systém byly použity Windows XP Professional Edition SP2 v české verzi. Pro měření teplot procesoru sloužil Speedfan ve verzi 4.29. Teplota procesoru se měřila v zatíženém stavu pomocí programu CPUburn s prioritou Normal.
Teploty byly měřeny od ustálení teploty po dobu jedné hodiny. Hodnoty byly zaznamenávány pomocí Speedfanu a byla z nich následně vybrána ta, která se v souboru hodnot vyskytovala nejčastěji.
Výsledky
Nebude zde dlouze rozepisovat jednotlivé dosažené výsledky, protože níže uvedený graf hovoří jasně. Snad bych jen dodal, že výsledek pasty Akasa pro-grade+ 5022 je pro mne příjemným překvapením.
Závěr
Absolutním vítězem srovnávacího testu je pasta Akasa pro-grade+ 5022, při jejímž použití měl procesor z zátěži nejnižší teplotu. Druhé místo obsadila pasta Arctic Silver 5, která ztrácí na první pozici pouhý jeden stupeň (v podstatě velmi malý rozdíl) a navíc vychází cenově lépe. Další tři pasty (Akasa pro-grade 460, Arctic Silver 3 a Céramique) podávaly přibližně stejné výsledky. Poslední v testu skončila pasta neznámého výrobce, která byla součástí balení jednoho v minulosti zde testovaných chladičů.
Za zapůjčení teplovodivých past děkujeme společnostem
a
Článek vznikl ve spolupráci s webem Oclab.
