Shuttle XPC cube SH370R8 – spoutaná bestie | Kapitola 6
Seznam kapitol
Naskytla se nám možnost otestovat nejvyšší model barebone počítačové sestavy Shuttle z kategorie "XPC cube". Do skříně velikosti krabice od bot jsme osadili energeticky velmi náročný procesor Intel Core i9-9900K a také grafiku Nvidia GeForce GTX 1080 Ti. Měla by tak vzniknout výkonná herní, nebo pracovní – renderovací stanice. Bude to fungovat?
Montáž komponent
Aby se barebone sestava Shuttle XPC cube SH370R8 stala funkčním počítačem, musíme ji dovybavit alespoň procesorem, paměťovými moduly a datovým diskem. Pro náročnější grafické aplikace a hry pak přijde vhod dedikovaná grafická karta. Já jsem se rozhodl vytvořit a otestovat sestavu zaměřenou primárně na plnění náročných úloh v roli renderovací pracovní stanice, která se ovšem nezalekne ani odpočinkového využití při hraní her.
Před kompletací sestavy je třeba nejdříve sejmout kryt skříně, vyjmout koš pro pevné disky, demontovat zadní ventilátor a chladič procesoru. Tohle už mám díky předchozí názorné rozborce za sebou, takže se hned pouštím do montáže procesoru. Jak jsem již avizoval, zakoupil jsem pro účely recenze ten nejvýkonnější procesor, který lze podle výrobce do testované sestavy osadit, konkrétně Intel Core i9-9900K.
Čipová sada H370 nepodporuje taktování procesoru, takže logičtější volbou by byl o něco levnější model i9-9900 s uzamčeným násobičem. Pro zamýšlené využití je pro mě důležitá hlavně přítomnost 8 jader s funkcí HyperThreading, tedy výpočetní potenciál šestnácti vláken.
Renderovací stanice musí být vybavena také velkou porcí RAM. Rozhodl jsem se do sestavy narvat čtveřici 8GB DDR4 modulů s celkovou kapacitou 32 GB (deska podporuje až 4× 32 GB RAM). Moduly G.SKILL TridentZ F4-2400C15D-16GTZR mají XMP profil na frekvenci 2400 MHz při časování CL 15-15-15-35 a napětí 1,2 V. V praxi mám ověřeno, že bez problému běží až na frekvenci 3200 MHz. Jenže jim to není nic platné. Jak si ukážeme později, bios této sestavy nedokáže XMP profil načíst a neumožní ani ruční nastavení taktů. Nastaví pouze nejvyšší dostupnou frekvenci podle JEDEC standardu, což v mém případě znamená 2133 MHz.
Když jsem v předchozím odstavci použil pojem "narvat", myslel jsem to doslovně. Dva z čtveřice paměťových slotů se nešikovně nachází v těsné blízkosti, takže RAM moduly s chladičem se navzájem vytláčí. Tohle považuji za chybu návrhu základní desky, kdy konstruktér zřejmě počítal výhradně s použitím modulů bez chladiče. Desce se určitě uleví, jak ty moduly po dokončení recenze opět vyndám.
V montáži jsem pokračoval instalací chladiče procesoru. V přiložené tubě máme k dispozici teplovodivou pastu i na několik použití. Nejsnazším způsobem je montáž chladiče bez nasazeného ventilátoru (ne tak, jak jej vidíte na obrázku níže). Ten lze na radiátor snadno nasunout později.
Raději bych viděl upevnění chladícího bloku k základní desce pomocí pořádných ocelových šroubů, jenže výrobce zvolil systém plastových kotev, známý z boxovaných chladičů k procesorům Intel. K upevnění stačí zasunout kotvy do otvorů v základní desce a následně zatlačit a pootočením zajistit rozpěrné kolíky. Je to rychlé a drží to docela dobře.
Poslední nezbytně nutnou komponentou je datový disk. Já jsem použil 1TB SSD disk Silicon Power v provedení M.2 2280 s rozhraním PCI-E NVMe Gen3. K dispozici máme jediný slot situovaný na základní desce v pozici pod chladičem případné dedikované grafické karty. Napovím, že problémů s vyššími teplotami disku za provozu sestavy se bát nemusíme.
Ten, kdo se spokojí s integrovanou grafikou procesoru, má v tuhle chvíli montáž hotovu a může skříň zakrytovat. Já ji však plánuji pořádně zatopit pod kabátem, takže jsem si zapůjčil referenční grafickou kartu Nvidia GTX 1080 Ti, která svou energetickou náročností mírně překonává oficiálně podporovanou RTX 2080. Naplnění potřeb ještě výkonnějších modelů grafických karet již není podle výrobce v možnostech osazeného 500W napájecího zdroje.
S vysokou kvalitou konstrukce hliníkové skříně docela kontrastuje laciné provedení záslepek pro PCIe rozšiřující karty. Záslepky jsou pouze vyraženy v plechu zadní stěny a před osazením karty je musíme pomocí šroubováku vylomit. Případné vrácení zpět již není možné. Tohle úsporné řešení ve výsadou spíše laciných skříní.
I když to nebylo mým primárním záměrem, použití grafické karty s chladičem typu blower je pro tuto sestavu ideální volbou. Chladící vzduch si karta přímo nasává z průduchu v boční stěně a následně vyfukuje mimo prostor skříně. Ovlivnění teploty okolních komponent zahřátým vzduchem je tak zanedbatelné.
Při volbě grafické karty musíme brát ohled na prostorové možnosti skříně. Důležité je také umístění napájecích konektorů. I když se z bočního pohledu zdá, že k dispozici máme celou výšku skříně, není tomu tak. Ve skutečnosti jsme eliminováni spodní hranou rohového profilu šasi, která o cca 5 mm zasahuje půdorysně nad grafickou kartu. Širokou kartu proto do PCIe 16× slotu nezasuneme.V mém případě zůstává na výšku ještě 28mm rezerva. Celou ji však nelze využít, neboť alespoň centimetr bude potřeba pro zasunutí karty do slotu. Připomenu, že výrobce uvádí maximální velkost grafické karty rozměry 280 mm × 120 mm × 40 mm.
Žádná renderovací stanice se neobejde bez pořádného datového úložiště. K tomuto účelu se stále používají klasické mechanické disky, které nabízí velkou kapacitu za dostupnou cenu a jsou zároveň docela spolehlivé. Koš pojme maximálně čtyři disky velikosti 3,5", což také odpovídá počtu dostupných SATA konektorů na základní desce.
Pro alternativní upevnění jednoho 2,5" SSD disku lze využít dno koše s odpovídajícími otvory a nalepenou izolační fólií. V případě potřeby lze od výrobce zakoupit plechový držák PHD3 pro upevnění další dvojice 2,5" disků do jedné 3,5" pozice. Samozřejmě lze použít obdobný produkt kteréhokoliv výrobce.
Velmi mě zajímalo chování mechanického disku v malém uzavřeném prostoru skříně (zejména hlučnost a teploty), takže jsem do spodní pozice koše upevnil svůj 3TB WD Blue. Šířka koše kvůli úspoře prostoru odpovídá přesně šířce disku. Nezbývá zde žádná mezera pro pružné podložky, které by eliminovaly přenos vibrací do konstrukce skříně. Proto vás musím varovat před použitím vysokootáčkových disků a také disků s hlučným seekem (pohybem záznamových hlav). Ty by se mohly stát nejhlučnější komponentou sestavy. WD Blue se sníženou rychlostí otáčení ploten byl nakonec v uzavřené skříni prakticky neslyšitelný.
V závěrečném kroku montáže jsem připojil veškeré potřebné kabely a ty přebytečné smotal do volného prostoru za napájecím zdrojem.
Takže máme hotovo. Poslední kontrola zapojení a můžeme vyzkoušet první spuštění.
Skříň není vhodné ponechávat otevřenou déle než do ověření, že systém naběhl správně do biosu. Systém chlazení a rozmístění funkčních celků totiž spoléhá na intenzivní tunelový efekt proudění vzduchu nasávaného vysokorychlostním ventilátorem chladiče procesoru. S otevřeným krytem by se zhoršilo zejména chlazení napájecí kaskády a disků.
Abyste si udělali lepší představu o velikosti dnes testovaného barebone počítače, postavil jsem jej vedle své pracovní sestavy v již obstarožní skříni Fractal Designe Define R4. Obě skříně jsou na stole zarovnány zadní stěnou, takže čelní pohled je trochu zkreslen perspektivou. Shuttle má prakticky stejnou šířku jako Define R4.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
