NZXT H500i – jednoduchá, chytrá a pohledná ATX skříň | Kapitola 2
Seznam kapitol
Řadu chytrých počítačových skříní NZXT rozšířila H500i – kompaktní model pro formát ATX. Celokovová konstrukce zaujme velmi jednoduchým, ale současně pohledným a nezaměnitelným designem. Zajímavě řešená skleněná bočnice, LED osvětlení, jednotka pro adaptivní řízení ventilátorů a čtyři barevné varianty zvyšují atraktivitu tohoto modelu.
Exteriér
Pro vybalení skříně NZXT H500i náš zrak zaujme jednoduchý a přitom docela pohledný design v tradici ostatních modelů série H. Základní tvar osově souměrného kvádru pokrývají rozměrné hladké plochy bez výrazných prolisů, výstupků a jiných přílepků. Prakticky vše, co vidíme, je plech a sklo, plastové jsou jen poměrně vysoké a hranaté nohy nacházející se v rozích, takřka u okraje bočních stěn skříně.
Bočnice z temperovaného skla u tohoto modelu nepokrývá celý bok skříně, ale končí v úrovni stropu tunelu pro napájecí zdroj a koš s disky. Díky přímé integraci tohoto tunelu do konstrukce šasi bychom vlastně mohli mluvit i o dvouprostorové koncepci skříně.
Přední stěnu skříně tvoří zcela rovný plech přecházející dále v jednom kuse po stropě až k zadní stěně. Celistvost čelní plochy nenarušuje nic než natištěný znak výrobce, ale i ten je velmi nenápadný. Jak jinak, když je ztvárněn bílým písmem na bílém podkladu.
Bílý lak je zcela matný s velmi jemnou povrchovou strukturou, díky níž povrch skříně není náchylný na otisky prstů. Pokud nebudeme mít doslova špinavé ruce, otisky prstů na povrchu skříně ze žádného úhlu pohledu neuvidíme.
Pravá bočnice z jednoho kusu plechu se šikovně ukrývá pod vnějším obrysem skříně daným rozměry čelního a stropního plechu. Viditelné spáry po obvodu jsou rovnoměrné a přibližně jeden milimetr široké. Izolaci vůči případnému průniku prachu zajišťuje ohnutý okraj bočnice přiléhající těsně k šasi.
Děrovaná plocha v přední části bočnice je hlavní cestou pro přísun chladícího vzduchu k čelním ventilátorům skříně. Jedná se o poměrně drobné otvory průměru 3 mm. Už z toho nám musí být zřejmé, že tento model zřejmě nebude určen pro komponenty vyžadující intenzivní chlazení vzduchem, nuceně proudícím interiérem skříně.
Také skleněná bočnice na levém boku nevystupuje mimo vnější obrys skříně. Spáry jsou milimetrové s výjimkou té podél čelní stěny, kde jsem naměřil dva milimetry. Jak si ukážeme později, sklo je na zadní stěně vyztuženo plechem, který těsně přiléhá ke konstrukci šasi. Jenže tato výztuž není po celém obvodu skla a právě podél čelní stěny chybí, tudíž zde zůstává přibližně milimetrová mezera pro průnik prachu. Dodatečné těsnění pomocí pěnové pásky by zde přišlo vhod.
Zadní stěna z černě lakovaného plechu odpovídá moderní konstrukci skříně s napájecím zdrojem na dně. Za povšimnutí stojí pevně daná pozice pro ventilátor nebo radiátor vodního chlazení rozměru 120 mm. Zajímavostí je dvojice vertikálních záslepek připravených k osazení grafické karty lícem ke skleněné bočnici.
Na zcela rovné čelo skříně navazuje také velmi střídmé provedení stropu. Stropní plech vpředu narušují pouze prolisy I/O ovládacích prvků a konektorů, vzadu pak děrování jedné 120/140mm pozice pro ventilátor.
Ovládacím prvkům I/O „panelu“ dominuje bíle podsvícené kruhové tlačítko Power. Vlevo vedle něj vidíme dvojici USB 3.0 konektorů, zdířky pro sluchátka, mikrofon a nakonec bíle svítící kontrolku činnosti disku. Nenajdeme zde nejen nejmodernější konektor USB 3.1, ale ani obyčejné tlačítko Reset. Toto je však společné všem modelům skříní série H.
Žádný z I/O prvků nevyčnívá nad vnější líc stropního plechu, ani není vůči otvoru v plechu vyosen. Za ne zrovna šťastné považuji označení prvků bílými symboly, které jsou na bílém podkladu špatně rozpoznatelné.
Ventilátorová pozice na stropě skříně umožňuje osazení jedním 120/140mm ventilátorem a již z výroby zde jeden 120mm ventilátor najdeme. S protlačením vzduchu skrze drobné děrování stropu bude mít zřejmě dost práce. Postupně zvětšující se velikost otvorů je efektní pouze na pohled. Stejně jako u průduchu v bočnici je průměr největších otvorů 3 mm, menší otvory po okrajích jsou prakticky mimo účinnou plochu ventilátoru.
Pohled na spodní stranu skříně odhaluje nasávací otvor pro chlazení napájecího zdroje, krytý kvalitním prachovým filtrem s možností vysunutí směrem vzad. O něco výše se nachází podélné drážky, v nichž je přišroubován interní koš pro pevné disky. Zcela nahoře vidíme úzký průduch pro přívod vzduchu k čelním ventilátorům. Prachový filtr je v tomto případě možné vyjmout pouze z vnitřního prostoru skříně.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
