Recenze zdroje Silverstone Strider Titanium 600 W
i Zdroj: PCTuning.cz
Skříně, zdroje, chladiče Článek Recenze zdroje Silverstone Strider Titanium 600 W

Recenze zdroje Silverstone Strider Titanium 600 W | Kapitola 9

Pavel Boček

Pavel Boček

5. 7. 2016 03:00 22

Seznam kapitol

1. Úvodní představení, balení 2. Konektory, kabeláž, vnější provedení a chlazení 3. Vstupní filtrace 4. Primární strana, větev +5 V stand-by 5. Sekundární strana, kvalita provedení 6. Úvod do metodiky měření a testovací přístroje
7. Další vybavení 8. Přístroje k měření elektrických veličin 9. Přístroje k měření neelektrických veličin 10. Měření 11. Metodika hodnocení 12. Hodnocení, závěr, poděkování

Silverstone Strider Titanium 600 W je aktuálně nejslabším zdrojem na trhu s certifikací 80 PLUS Titanium. Navíc je plně modulární, nově s pětiletou zárukou a údajně dost tichým chodem. Jak se tato platforma od Enhance Electronics projeví v zátěžových testech?

Reklama

Přístroje k měření neelektrických veličin

Digitální laserový tachometr DT-2234C+

  • měření rychlosti ventilátorů
  • rozlišení 0,1 ot./min. (2,5-999 ot./min.) nebo 1 ot./min. (1000-99999 ot./min.), ovšem jelikož otáčky vždy mírně kolísají, udávám pouze přímo celé otáčky za minutu
  • chyba ±0,05 %+1 ot./min.

Recenze zdroje Silverstone Strider Titanium 600 W
i Zdroj: PCTuning.cz

Duální digitální teplotoměr DM6802B

  • měření teploty vzduchu na vstupu a na výstupu
  • rozsah -50 až 1300 °C, rozlišení 1 °C (nebo 1 °F)
  • chyba ±2,2 °C, nebo ±0,75 % (vyšší hodnota)

Recenze zdroje Silverstone Strider Titanium 600 W
i Zdroj: PCTuning.cz

Sonometr GM1358

  • měření hluku
  • rozsah 30-130 dBA, rozlišení 0,01 dBA, chyba ±1,5 dBA
  • jedná se o levnou hračku, spodní práh je tedy fantazie a reálně neukazuje moc pod 39 dBA ani v absolutně tiché místnosti

Recenze zdroje Silverstone Strider Titanium 600 W
i Zdroj: PCTuning.cz

Metodika a měření

Všechny zdroje jsou měřeny na napětí 230 V přes 2kVA oddělovací transformátor. Ten může s ohledem na vnitřní ztráty o něco snížit sekundární napětí (tedy vstupní síťové napětí zdroje).

Samotné měření probíhá vždy cca 10–15 minut na každou zátěž, s výjimkou větve +5 V SB, kde je to obvykle jen několik desítek sekund (tou dobou nemám zapnuté chladicí ventilátory, ovšem rezistory stále značně pečou). Kombinovanou zátěž vždy nejprve nastavím a zhruba odměřím, následně odměřím hodnoty zvlnění. Mezitím se zdroj i zátěž zahřejí na stabilní teploty, následuje tak konečné přeměření napětí a proudu. Snímky z osciloskopu jsou pořizovány v nativním rozlišení pomocí aplikace Rigol UltraVision Utilities.

Jakmile je ukončeno měření na zátěži, hluk je následně měřen v jiných prostorách, kde je ventilátor napájen externím regulátorem. Díky tomu je možné na známých rychlostech (které byly před tím změřeny tachometrem při testování na zátěži) měřit hluk v podstatně vhodnějších podmínkách.

Pro jednoduchost jsou výsledky vždy nejprve shrnuty do tabulky a pak ještě rozebrány. Zeleně jsou označené hodnoty, které splňují normu ATX, červeně ty, které ji nesplňují. Minimem pro všechny zdroje je nulový výskyt červených hodnot (tolerovat můžeme nanejvýš hodnoty zvlnění či napětí mimo specifikace při nulové zátěži, ale to by se u dobrého zdroje také stávat nemělo). Pokud zdroj nesplňuje normu ATX, neměl by být vůbec na trhu. Procentuální zátěž je jen orientační, důležité jsou pak hodnoty napětí a proudu, resp. vypočtená hodnota výstupního výkonu dle toho, jaké kroky mi zátěž dovolila.

Pro vytvoření jakéhosi přehledu účinností volím testování v několika zátěžových režimech, přibližně se kombinovaně rovnající 20 %, 40 %, 60 %, 80 % a 100 % výstupního výkonu. Dále (když to bude možné) zkouším zdroje přetížit a zjistit, zda a jak funguje ochrana proti přetížení a je-li k dispozici, ochranu proti přehřátí nejdříve obalením svetrem a případně i zablokováním ventilátoru. Pokud k dispozici není, zdroj pouze balím do svetru na 15 minut pro simulaci velmi špatného chlazení a testování jeho výdrže. Nemohou chybět i zátěže typu crossload, tedy zatížení jedné jediné větve a sledování, co budou provádět větve ostatní a zda zůstanou v mantinelech normy ATX (opět samozřejmě když to bude možné a bude to mít smysl).

Norma ATX samotná specifikuje řízení napětí v hodnotách ±5 % nominálu pro pozitivní hodnoty a ±10 % pro negativní, tedy:

  • 3,135-3,465 V pro větev +3,3 V
  • 4,75-5,25 V pro větve +5 V a +5 V SB
  • 11,4-12,6 V pro větev +12 V
  • −13,2 V až −10,8 V pro větev −12 V

Zvlnění a šum se pak musí vejít do 50 mV pro menší napětí a 120 mV pro vyšší napětí (peak to peak).

Co se týče výdrže při ztrátě napájení (hold-up time), norma ve skutečnosti specifikuje dvě různé doby: výdrž napětí a výdrž signálu Power Good (PG). První je 17 ms, druhý 16 ms. Všechny musí zůstat ve výše uvedené specifikaci alespoň po tuto stanovenou dobu. Zpočátku jsem se rozhodl měřit výdrž napětí větve +12 V, jelikož toto je dnes vůbec nejdůležitější a nejzatěžovanější větev, ostatní poskytují v moderních počítačích zcela minimální výkon. A u zdrojů s DC-DC měniči to je vůbec nasnadě, když tam jsou ostatní větve generovány právě z +12 V. Signál Power Good navíc může být přerušen později, až i ostatní větve vypadnou ze specifikace a monitor sekundární strany se konečně probudí z letargie. Norma však specifikuje, že napětí má vypadnou ze specifikace až po PG. Spousta zdrojů toto neplní, což naštěstí ještě samo o sobě nemusí znamenat tragédii. Nicméně později jsem začal měřit i výdrž PG, jelikož mezi oběma hodnotami v praxi občas bývají značné rozdíly.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama