Whitenergy ATX-350W (05749): horor za bílého dne | Kapitola 5
Seznam kapitol
Whitenergy ATX-350W je s cenou začínající kolem 350 korun pravděpodobně tím absolutně nejlevnějším, co se dá na českém trhu koupit. Pojďme se tedy podívat, jestli se to dá použít alespoň k napájení ventilátorů v létě, nebo je lepší se toho radeji nedotýkat ani násadou od koštětě…
Sekundární strana
Obě větve +3.3 i +5 V jsou usměrněny Schottkyho usměrňovači Silan Microelectronics SBD20C45T (20/150 A při 45 V a 100 °C, úbytek 0,65 V při 10 A a 25 °C) v pouzdře TO-220. Větev +3,3 V je přitom generována z +5 V použitím magnetického zesilovače (magamp). I v roce 2015/16 dávají na větev +12 V pouze superfast, SFR16S20T (16/100 A při 200 V a 150 °C, úbytek 1,25 V při 8 A a 25 °C) v pouzdře TO-220, také od Silanu. Vše je namontováno na stejný papírový chladič, který je na primární straně, jen tentokrát připomíná Šikmou věž v Pise.
Ve filtraci jsou pouze další odpadní kondenzátory malých kapacit. Jediná větev s opravdovým plným Pi filtrem je +3,3 V. Jako všechny tyto Leadmany a kopie Leadmanu od začátku věků, pro filtraci +12 V je osazen pouze jeden jediný 1000μF kondenzátor. Jen tak, jeden kondenzátor, žádná tlumivka. Dá se předpokládat, že tato hrůza vypadne ze specifikace na zvlnění ještě mnohem dřív, než exploduje. Zdroj nemá žádné řízení otáček ventilátoru, ten jede naplno, připojen přímo na +12 V. S ohledem na to, že má pouze dvoucestný komparátor LM393, moc bych se divil, kdyby toto mělo vůbec funkční OVP, pravděpodobně to nejlepší, s čím můžeme počítat, je ochrana proti zkratu. Možná. UVP beru rovnou jako nefunkční. Ani si nejsem jist, jestli vůbec nejprve zkoušet ochranu proti zkratu na všech větvích, protože jestli to rovnou vybouchne, přijdeme o celou zábavu. A když to neudělám, vybuchne později a nebude možné to už vyzkoušet. Těžká volba…
Kvalita provedení
Jako obvykle se zde zaměřím zejména na celkovou kvalitu továrního zpracování a další věci jako elektrickou bezpečnost, kvalita součástek byla již probrána v předchozích kapitolách. Oddělení primární a sekundární strany není tak dobré, část vstupu probíhá poměrně blízko sekundární strany. Chladiče nejsou uzemněny a bůhví jaká je kvalita izolačních podložek pod polovodiči na nich, může zde docházet ke svodům. Navíc jsou zapájeny pouze do malinkých měděných plošek, které se mohou záhy odtrhnout a pak budou ještě méně stabilní. Chladič primární strany se zase téměř dotýká jedné usměrňovací diody. Samotná deska je tenká a není pod ní žádná izolační fólie. (Nejsem si jist, zda toto nějaké novější normy vyžadují, nebo ne, pokud někdo máte přesnější informace, sem s nimi.) Pod deskou je sice ten plastikový špunt, který ji má přidržovat nad kostrou, nicméně už je viditelně roztavené vlivem přehřátého transformátoru (jelikož zde je přímo vedle něj).
Povšimněte si, že tato strana desky má uvedeno SXJ2010 V1.5. Mateme nepřítele, což? Co kdyby chtěl někdo zkopírovat kopii… Každopádně, zkuste hádat, jak je k této věci vůbec připojen ochranný vodič (zem). Je přímo zapájen do země na sekundární straně! To znamená, že je s deskou spojen dvěma šrouby. Což nakonec tak strašné být nemusí, rozhodně to je lepší, než mít zem připojenou pouze pod hlavou jednoho ze šroubů uchycujících desku (pro úsporu pětníku). Samotné pájení tak špatné není, zdá se, že výrobce po letech našetřil na zakoupení vany a pár butanových hořáků pro výrobu garážové linky na pájení vlnou. Většina elektrod je zastřižená poměrně nakrátko, ale ne všechny. Máme zde dokonce i nějaké lehčí zesílení vodivých cest, hádám, že to je trochu nutnost s ohledem na „tloušťku“ měděné vrstvy. Pokud to vůbec je měď. Našel jsem 19 kuliček pájky jen na horní straně desky a nějakých pět dalších (z toho tedy 3 miniaturní) na straně pájení. Toto je myslím můj osobní rekord. Není třeba ani počítat body, stejně víme, jak to dopadne.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
