Konec vodníků v Čechách aneb chladit vodou, nebo ne? | Kapitola 9
Seznam kapitol
Vodní chlazení je jeden z nejefektivnějších způsobů jak uchladit i ty nejžravější a nejtopivější komponenty. Tam, kde normální vzduchové chlazení selhává, se dobrý vodník teprve zahřívá. Má ale smysl i v době, kdy jsou nové generace hardwaru čím dál efektivnější a úspornější nebo jejich design ani neumožňuje vodníka efektivně použít?
Co si budeme povídat, vodník je doslova cool a spousta lidí by ho ve svém stroji chtěla. Pořizovací náklady a dříve i složitost instalace nebo dokonce nutnost modifikace skříně odradily kde koho. Vznikla tak pomyslná mezera na trhu, na kterou zacílili někteří velcí hráči na poli chlazení. Vyrobili produkt, který měl teoreticky skloubit to nejlepší z obou světů – vodního i vzduchového: All-in-One chladič.
Zatímco u vzduchu dominuje jednoznačně jednoduchá montáž i údržba a hlavně poměr cena/výkon, tak u plnohodnotného vodníka je to ultimátní výkon a potenciální tiché chlazení i extrémní konfigurace. A co na to AIO? Jejich malý, uzavřený okruh může teoreticky využívat výkonný vodní blok a kvalitní radiátor a současně být naplněný kapalinou přímo od výrobce. O pohon se pak stará malé čerpadlo, které nepotřebuje velký výkon, jelikož se stará jen o malý okruh. Výhodou je umístění na stěnu skříně, takže teplý vzduch jde přímo ven.
Zatímco tato myšlenka zní lákavě, tak realizace často vázne. Na vině je pravděpodobně snaha redukovat cenu. Místo špičkových bloků jsou použity méně výkonné, ale o to levnější varianty. To by samo o sobě nebyl hlavní kámen úrazu. Bohužel pak přijde na řadu radiátor. Ten v mnoha AIO (obzvláště pak v těch prvních) byl celohliníkový. To přináší nejen nižší výkon, ale i potenciál ke korozi – na obranu výrobců musím podotknout, že tito vše-v-jednom vodníci jsou plněni antikorozní směsí. Hlavní problém je ale v tom, že je radiátor často malý, 1× 120 mm, takže při malé ploše žeber a jejich velké hustotě se musí ventilátor pořádně otáčet. Zde došlo ke zlepšení, jsou vidět varianty jak v mědi tak i větších rozměrů.
Kde to ale opravdu vázne, jsou čerpadla. Ty jsou sice málo výkonná - takže splňují předpoklad k tichému chodu - ale oproti klasickému vodníkovi jsou levnější a navíc jsou umístěna v pevné konstrukci buď samotného bloku, nebo radiátoru. Vibrace tedy jdou naplno na kostru počítače a dokáží znepříjemnit jinak tichý chod AIO. Klasický vodník je celkem v pohodě, protože čerpadlo může umístit na pěnu, silentbloky, nebo jiné odvibrovávací uchycení a 90 % problému je pryč.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
