Konec vodníků v Čechách aneb chladit vodou, nebo ne?
i Zdroj: PCTuning.cz
Skříně, zdroje, chladiče Článek Konec vodníků v Čechách aneb chladit vodou, nebo ne?

Konec vodníků v Čechách aneb chladit vodou, nebo ne? | Kapitola 4

Pavel Urbánek

Pavel Urbánek

14. 11. 2014 03:00 48

Seznam kapitol

1. Co všechno ohrožuje chudáka vodníka 2. Procesory – pradůvod vzniku vodníků – už nás nepálí 3. Highend CPU to jistí 4. Grafiky, ideální aplikace vodníka? 5. Extrémní (nejen) grafická řešení to zachrání
6. Když vzduch dohání vodu 7. Stojí inovace vodníků za řeč? 8. A jak dlouho vydrží vodník? 9. Nebo instantní vodník z prášku? 10. Být, či nebýt watercool

Vodní chlazení je jeden z nejefektivnějších způsobů jak uchladit i ty nejžravější a nejtopivější komponenty. Tam, kde normální vzduchové chlazení selhává, se dobrý vodník teprve zahřívá. Má ale smysl i v době, kdy jsou nové generace hardwaru čím dál efektivnější a úspornější nebo jejich design ani neumožňuje vodníka efektivně použít?

Reklama

Procesory sice byly první součástí PC, která vybízela k vodnímu chlazení, ale grafické karty na sebe také dlouho nedaly čekat. TDP rostlo strmě nahoru, najednou si už karty nevystačily s napájením ze slotu a byl přidán jeden šestipinový konektor – dohromady dle specifikace už mohlo jít do karty najednou 150 W. To už je hodnota maximálního TDP procesorů!

S růstem výkonu se najednou na grafickém čipu objevil malý pasiv, pak na něj přibyl malý větráček, pak se pasiv zvětšil, větráček také a tak to pokračovalo. Tepelný výkon rostl a najednou se pasiv ukryl pod krytem, pod který radiální větráček naháněl vzduch. Tou dobou už začaly hřát i paměti a napájecí kaskáda, takže se na ně přihodily nějaké ty pasivy. I když takové chlazení nebyla žádná hitparáda, tak voda pořád neprorazila - to se ale brzy změnilo.

Když už přes chladič není skoro vidět PCB, tak víte, že už jde do tuhého.
i Zdroj: PCTuning.cz
Když už přes chladič není skoro vidět PCB, tak víte, že už jde do tuhého.

Najednou už karta topila tolik, že do jednoho slotu se prostě adekvátní chladič nevlezl. Tak jsme zabrali sloty dva! Také odpadní teplo už bylo žádoucí vyvádět ze skříně a na záslepku karty přibyly perforace. To už jsme v době oblíbených GTX 8800. Tehdy se začaly objevovat vodní bloky pro grafické karty ve větší míře.

Tam jsme se ale nezastavili - zbrojní závod mezi AMD a nVidií vedl občas tu či onu stranu k uvedení sice výkonově adekvátního kousku, ale současně mimořádně nenažraného. Příklad za všechny: architektura Fermi s GTX 480. Vedle šestipinů se začaly objevovat osmipiny a teoretická spotřeba referenčních karet vzrostla na vysokých 300 W. A to jsou jen ty referenční. Běžně se začaly vyrábět OC modely s teoretickým příkonem daleko za 300 W.

R290X pod vodou – ideální kombinace!
i Zdroj: PCTuning.cz
R290X pod vodou – ideální kombinace!

Zde se vodníci začali těšit mimořádné oblibě, protože jejich výkon byl naprosto dostatečný, i kdyby karta měla produkovat 600 W odpadního tepla. Výrobci dostupnost i design bloků také výrazně zlepšili, takže nyní běžně můžete pořídit fullcover blok na většinu dražších karet hned v několika variantách – kryt (top) průhledný, černý, i bílý, základnu z mědi nebo poniklovanou. Cena ale zůstala vysoká.

Grafiky za 15 tisíc, co netopí!

Zatímco doposud jsme byli zvyklí, že vždy alespoň ten highend pořádně žral a po OC referenční chladič připomínal hlučností start proudového letadla, tak nyní na nás dolehla móda zvyšování efektivity. Zatímco současné generace karet od AMD pořád patří do kategorie přímotopů, tak to, co představila nVidia - GTX 980 a 970 – svým TDP připomíná opět spíš mainstream. Namontovat na to vodní blok už je stěží obhajitelné, obzvlášť pokud nepotřebujete taktovat.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama