Report: jak vznikala Gigabyte BF4 od Stoobiho | Kapitola 3
Seznam kapitol
Silné plechy, oheň, hrubá síla. Tímto směrem se ubíraly Stoobiho myšlenky, když dostal zadání od Gigabytu na stavbu skříně „Gigabyte Battlefield 4 mini case“. Připomeňme, že tento kousek nebude nikde na výstavce za sklem, může být na vašem stole. Pojďte se podívat, co můžete vyhrát a jak celá skříň vznikala.
Konstrukce spodního rámu vznikala poměrně netradičně. Začal jsem totiž nejdříve zadní částí s I/O shield a pak pokračoval dále. Jediným dílem, který nebyl vyroben, je právě I/O shield, jenž pochází z poměrně dost staré a poškozené case velikosti middle-tower. Ten jsem vyřezal tak, aby po obvodu zůstal 10mm proužek plechu a samozřejmě upravil na velikost mATX. Podle tohoto dílu jsem pak naohýbal obvodový profil z 2mm ocelové pásoviny. Zbývající otevřený prostor bylo třeba ještě vyplnit. Na to jsem využil perforovaný plech s jemnou 1,5mm perforací.
Zadní část tak konečně určuje přesnou výšku case, který je ovlivněna především umístěním zdroje, jenž v šikmé poloze jednoduše nížeji být umístěn nemůže. Po vyvaření zadní části a zahlazení všech svárů bylo možné přejít konečně k rámu pro upevnění desky.
Nechtěl jsem opět zbytečně složitou konstrukci, která by při výrobě z ocelových profilů byla navíc neskutečně těžká. Proto jsou zde použity dva L profily s hranou 15 mm o tloušťce 2 mm, které slibují dostatečnou pevnost a zároveň nízkou hmotnost. Ty jsou asymetricky navařeny k zadní části tak, aby jejich umístění odpovídalo otvorů pro montáž základní desky.
Výsledkem tak je, že se deska přes distanční sloupky montuje do těchto profilů a zbylý prostor zůstává volný. I když tak to samozřejmě nezůstane napořád. Pozitivní ale je, že se nám rýsuje konečně obrys case. Následuje však ještě napojení na kryt. V přední části jsem tedy profily spojil dalším L profilem, který je seříznutý na celou šířku case. Na něm jsou pak upevněny druhé části pantů, o kterých jsem mluvil u krytu. A rázem je možné obě části spojit a je vidět celá case.
Po vyladění obou dílů u sebe jsem mohl přejít k dodělání volných prostor. Ze spodní strany, tedy v prostoru mezi profily, jsem navařil perforovaný plech, který umožňuje pasivní airflow a zbytečně nezvyšuje hmotnost case. Zbývají tedy ještě oba boky. U pravé bočnice bylo jasné, že je třeba navázat na šikmou část krytu, proto jsem sáhl po 1mm plechu, ze kterého jsem naohýbal potřebný tvar.
Plech musí mít zahnutou spodní hranu, aby navazoval na profil, taktéž zadní hranu, kde se napojuje na zadní část a nakonec šikmou horní hranku, která bude těsně dosedat ke krytu. Tato část nemá jen krycí efekt, ale také poměrně efektivně zpevňuje celou spodní konstrukci. Ta přitom není nijak těžká, což byl kýžený efekt.
V této fázi zbývá jen dořešit několik drobných detailů, jako jsou potřebné otvory, či šrouby na boku a hrubá práce na konstrukci bude v podstatě hotová. I když ne tak úplně. Ještě totiž zbývá vytvořit vnitřní držák na zdroj.
Nechtěl jsem nějaké chatrné řešení, kde by se člověk bál, že zdroj upadne. Vytvořil jsem si tedy opravdu pevný rámeček, který přesně odpovídá rozměrům zdroje z 10mm L profilu. K němu pak navařil plechový výřezek s otvory pro montáž zdroje. To vše je pevně navařeno na spodní rám, takže pevnější uložení zdroje jen tak nějaká case nabídnout nemůže.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
