Teoretický i praktický průvodce vodním chlazením | Kapitola 9
Seznam kapitol
Vodní chlazení — pro jednoho nejlepší způsob chlazení komponent v počítači, pro druhého drahá zbytečnost. Pravda je jako obvykle někde uprostřed, vodou chlazení má své plusy i mínusy. V článku je rozebereme a ukážeme stavbu vodou chlazeného počítač s procesorem Core i7-4770K a dvěma Radeony HD 7970 v CrossFire.
Výkon a hlučnost vodního chlazení
Jak jsem už několikrát uvádět, počítač jsem měl osazený procesorem Intel Core i7-4770K, který byl přetaktovaný na 4,4 GHz při napětí 1,225 V. Grafické karty byly v počítači dvě — AMD Radeony HD 7970 zapojené do CrossFire. Vše bylo osazeno ve skříni Lian-Li PC-101 Není proto asi třeba dvakrát říkat, že hlučnost počítače nebyla s původním vzduchovým chlazením nejnižší.
pumpa mírně vrčí a především vibruje, doporučuji ji proto podložit například kusem molitanu
Plusy a mínusy vodního chlazení
Plusy
Vodní chlazení je tiché — Tichost vodního chlazení je bezesporu jeho největší předností. Schopnost tiše uchladit sestavu s dvojicí AMD Radeonů HD 7970 v CrossFire je toho jasným důkazem. Pozor je nutné dávat jen na pumpu, která do počítače přináší vibrace. Ty lze ale odstínit třeba podložením molitanem.
Uchladí více tepla — Jak jsem už psal dříve v textu, osazený univerzální vodní blok na grafickou kartu dokáže z jádra odvést až 300 W odpadního tepla. Pro představu jde o podobný objem tepla, který od jádra grafické karty dokáže odvést obrovský vzduchový chladič Arctic Accelero Xtreme. Malých vodních bloků přitom můžete mít v počítači osazených více.
Odvádí teplo mimo skříň — I velmi výkonné vzduchové chladiče jsou dnes často poměrně tiché. Jejich nevýhodou však je, že ohřátý vzduch zůstává ve skříni. Jsou proto potřeba další ventilátory, které jej následně vyfouknou ven. Tento problém s vodním chlazením odpadá. Hadice totiž snadno protáhnete ven z počítače, kde máte umístěné radiátory.
Nižší teploty — Tato výhoda nepřímo vyplývá ze dvou výše uvedených bodů. Díky tomu, že vodní chlazení odvádí teplo efektivněji a rychleji než tradiční vzduchové chladiče, je schopné komponenty ochladit na výrazně nižší teplotu.
Vodní chlazení je stylové — Vodní chlazení má pověst luxusu, který si může dopřát jen málokdo. Ve skříni vypadá skvěle a téměř každý, kdo váš počítač uvidí, se vás na vodní chlazení bude vyptávat.
Mínusy
Cena — Vysoká pořizovací cena je pravděpodobně největší nevýhodou vodního chlazení a důvodem, proč jej má tak málo uživatelů. Mnou sestavený ukázkový okruh by totiž stál přes deset tisíc korun s daní. V ceně přitom chybí čtveřice špičkových ventilátorů Noctua a pár těsnících fitinky. Celková cena by byla ještě vyšší a pohybovala okolo 12-13 tisíc korun. Okruh přitom rozhodně není seskládaný z nejdražších dostupných komponent, ale spíše s ohledem na co nejlepší poměr cena/výkon. I levnější okruh určený pro jeden procesor a jednu grafickou kartu vás přibližně vyjde na sedm až osm tisíc s daní.
Velké rozměry — Rozměry jsou výhodou i nevýhodou vodního chlazení současně. Samotné bloky jsou malé a je proto možné i do poměrně malé skříně osadit highendové komponenty. Příkladem je ostatně mnou sestavený ukázkový počítač. Radiátory však zaberou spoustu místa a často tak nezbude, než je mít položené úplně mimo skříň. I při použití těsnících fitinek je následné přenášení počítače výrazně složitější, hrozí navíc riziko uvolnění okruhu a vylití kapaliny.
Problematická výměna komponent — Pokud ve svém současném počítači chcete upgradovat například grafickou kartu, stačí otevřít skříň, odpojit konektory přídavného napájení, vyjmout starou kartu a zasunout novou. S vodním chlazením je celý proces výrazně složitější. Nejprve je nutné opatrně vypustit okruh, následně odpojit příslušnou část hadic, vyměnit grafickou kartu (včetně montáže bloku), okruh znovu zapojit a vše zavodnit. Z operace na několik minut se stává činnost na několik hodin.
Voda v počítači je vždy riziko — Ačkoliv lze opatrným zacházením redukovat riziko vylití vody v počítači na minimum, jistotu nemáte nikdy a i ve svém počítači jsem kdysi řešil netěsnící okruh.
Měď a hliník k sobě nepatří — Tento bod platil především před lety, dnes už se totiž většina bloků vyrábí z mědi (ideálně i s povrchovou úpravou). V jednom okruhu nicméně nelze mít současně hliníkové a měděné prvky. Ty spolu totiž skrz kapalinu reagují a vznikající koroze má takovou sílu, že po několika letech dokáže i roztrhnout celý blok. Před lety se s tímto problémem setkal například kolega Zdeněk Obermaier.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
