Herní sestava vždy nemusí být osazena výhradně v rozměrné skříni – výkonné komponenty se vejdou i do kompaktní ITX case, a pak už stačí si jen pořádně pohrát se vzhledem. Jak tedy dopadla taková modifikace ve stylu hry World of Tanks, která byla připravena ve spolupráci s Gigabytem? Přesně o tom je dnešní článek.

Po dokončení řezání, sváření a broušení došlo na finální povrchovou úpravu. Od začátku jsem byl rozhodnutý vyhnout se všem možným kamuflážím, apod. Chtěl jsem něco neotřelého, ale přitom velmi přirozeného pro vojenskou techniku.

Nakonec jsem tedy rozhodl využít osobitého kouzla surové oceli. U ní je však problém s korozí, což je samozřejmě taktéž řešeno, ale pěkně popořadě. Nejprve bylo nutné původní case zbavit velmi odolného práškové nástřiku. Ve fázi tvorby case mě opravdu překvapovalo, jak odolná tato barva je. Těžko si s ní poradily i brusné kotouče na flexe, apod. 

Aby byl tedy efekt opravdu dokonalý a především rovnoměrný, využil jsem možnosti tzv. otryskání, jinak také pískování. Ne ale v přesném slova smyslu. Bylo totiž využito tlakového tryskání s aplikací litinového abraziva, jež je o něco účinnější než běžné pískování. Tryska s průměrem 8 mm a tlak 0,8 MPa se postaral o všechny nepotřebné nátěry a výsledkem je čistá ocel.

Po dokončení této činnosti však není vidět ocel, jako na obrázku, ale plech vypadá spíše jako stříbrně lakovaný. Následně bylo tedy nutné ještě celou plochu vyleštit a provést patinu. K leštění jsem využil ocelového kartáče na flexu. Cca 10 tisíc otáček za minutu udělá svoje a výsledkem je hladká lesklá ocel, jak je vidět na některých místech na fotografiích.

Ani zde však není efekt kýžený, jelikož nyní vypadá case zase příliš čistě a nově. Přichází tedy na řadu patina. Pojem, který velmi často využívají především modeláři v podstatě imituje určité zašpinění, které odpovídá použití a sešlosti povrchu. K oceli se mi asi nejvíce hodila typicky černá patina, která evokuje špínu a maz. Samozřejmě by bylo možné použít i korozi, ale ta v tomto případě není úplně vhodná, dle mého názoru.

Způsobů aplikací a následné úpravy je opět celá řada, v tomto případě jsem využil barevný černý sprej v polomatném odstínu. Postupně aplikoval na požadovaná místa tak, aby se intenzita měnila dle členitosti povrchu. Z logiky vyplývá, že hůře dostupná a velmi členitá místa by měla být černější než hladké a vystupující části, která dochází neustále k mechanickému kontaktu.

Následně za pomoci brusného rouna byl efekt dotvořen. Tato patina dle mého názoru velmi efektivně dotváří celkový dojem a case působí reálně používaná řadu let. Po vybroušení a vyschnutí barvy byl ještě aplikován matný bezbarvý lak, který zamezí tvorbě koroze a také ušpinění uživatele od surového materiálu. 

Ještě před přelakování jsem na pravou boční část natiskal nápisy v army fontu, konkrétně stoobimodding.com a Gigabyte Technology. Ty dotvářejí vzhled celé pravé bočnice a zároveň trochu narušují původně hladký a čistý povrch této části.

A jako naprosto finální fáze následovalo osazení komponentami, včetně součástí skříně, jako je tlačítko v přední části, či gumové nožičky v zadní části. Tím je v podstatě case dokončena a připravena k reálnému provozu.

Z osobního pohledu mohu snad jen poznamenat, že na mě působí asi nejlépe kontrast trapézového plechu a hladkých ploch bočnic. Přírodní a především reálné zbarvení pak tento efekt ještě více dotváří, než kdyby byla aplikována jakákoli kamufláž.

Další články v kategorii

• Vyhlášení soutěže o příslušenství skříní Fractal Design
• Fractal Design Meshify 2 Compact — ještě lepší a stylovější
• Přehled příslušenství skříní Fractal Design se soutěží o ceny
• Test skříně Corsair 5000D AIRFLOW – někdo to rád chladné
• Vyhlášení soutěže o skříně Fractal Design  Define 7 Compact