Fractal Design Define XL R2 – novinka ve stínu menšího bratra | Kapitola 4
Seznam kapitol
Fractal Design přišel nedávno s novým modelem Define R4, který je jakousi vlajkovou lodí značky. V portfoliu však nechybí ani větší verze označená jako XL, která je určena uživatelům vyžadujícím víc než jen full-tower. A nyní se v obchodech objevuje i nová revize zvětšené verze – XL R2. Dnešní článek se zaměří na změny, kterými tato case prošla.
Pokud se nám podaří takřka 17kg obra překlopit na bok, můžeme se podívat na spodní část skříně. Zde je dominantní především dlouhý prachový filtr. Ten se vysunuje směrem dozadu, což při jeho délce nemusí být zrovna praktické.
Důvodem, proč je zde použit filtr tak dlouhý je, že přibyla spodní pozice pro ventilátor, který je navíc výrobcem přímo osazen. V zadní části se pak nachází samozřejmě zdroj. Filtr je řešen jako plastový odlitek včetně síťoviny, která dobře zachycuje i jemnější prach, nicméně kvalita odlitku není zrovna ukázková, jak už jsem zmiňoval.
Filtr je nasunut na plechovým prolisech, které dovolují snadnou manipulaci, ale filtr v nich má nepatrnou vůli, takže by za jistých situací mohl vibrovat.
Mimo filtru, respektive pozice pro ventilátor a perforace zdroje jsou zde pouze nožičky. Opět typicky zpracované, jak je už známe. Jedná se o chromované plastové kroužky, které jsou na spodní straně polepeny tvrzenou gumou. Zadní nožičky jsou menšího průměru a navíc vyrobeny takžka kompletně z tvrzené gumy, zaručují tak opravdu důkladnou izolaci proti přenosu vibrací.
Zadní část skříně prošla asi nejvýraznějšími změnami, tedy alespoň v rámci exteriéru. Za hlavní, považuji částečné omezení zbytečných perforaci, i když stále tu nějaká přetrvává. U spodní hrany je samozřejmě umístěn napájecí zdroj, který je možné nainstalovat v obou směrech. Okolo této pozice navíc výrobce plech výrazně profiloval pro zvýšení pevnosti, což se na šasi opravdu kladně projevilo.
Výrazně zde také vykukuje plastový úchyt prachového filtru, který se příjemně a ergonomicky vysunuje. Nicméně možnost vysunutí dopředu či do strany by byla ještě lepší.
Nad pozici zdroje ihned začínají zadní pozice pro přídavné karty. Už na první pohled je jejich počet nadstandardní. Výrobce jich totiž vměstnal celkem devět na sebe, přičemž odboural jednu svislou pozici, která byla dříve určena pro regulátor otáček. Těžko soudit, zdali to je klad či zápor, jelikož záleží na individuálních potřebách, nicméně devět klasických pozic bude dostačovat i nejnáročnějším uživatelům.
I kdyby totiž došlo na instalaci čtyř grafických karet, stejně zůstane navíc ještě jedna pozice pro případný blanket. Záslepky jsou kontrastně lakovány do bílé barvy a mají také jemnou perforaci, která zaručuje pasivní tok vzduchu mezi kartami. Efektivnost tohoto řešení je však dosti kontraproduktivní. Vedle pozic je navíc vytvořena malá perforace ve tvaru včelích pláství, která by měla pomoci chlazení grafické karty. Škoda, že zde není možnost taktéž otvory zaslepit, aby si uživatel mohl osobně vybrat. Otvory však nezabírají nijak velkou plochu.
Vedle standardně umístěného I/Oshield je umístěn i hlavní outtake ventilátor. Jeho pozice je opět přizpůsobena pro dvě velikosti ventilátoru (120 a 140 mm), přičemž od výrobce je předinstalován tichý 140mm fan. Mřížka je jemně vylisovaná směrem ven pro snížení aerodynamického hluku a tvořena ve tvaru včelích pláství. Funkčnost je velmi slušná.
Zbylý prostor nad základní deskou, který je určen především pro možnost instalace výměníku vodního chlazení, je opět vyplněn perforací. Ta by měla pasivně odvádět stoupající vzduch z chladiče procesoru, pokud je chlazen vzduchem. Překvapivě zde chybí jakákoliv průchodka pro hadice vodního chlazení. To sice neznemožňuje integraci vodního chlazení do útrob case, ale například v okamžiku, kdy budete chtít expanzní nádobu upevnit ven, budete muset otvory pro hadice dodělat.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
