BitFenix Prodigy – výborná case, jen trochu okopírovaná... | Kapitola 4
Seznam kapitol
Dnes se nám do testu dostal zajímavý zástupce malých počítačových skříní určených pro desky ITX. Model Prodigy od BitFenixu nabízí především velmi atraktivní design v několika barevných provedeních. Akorát je tak trochu víc okopírovaný... Ještě než rozkliknete – u jaké case se asi tak BitFenix inspiroval?
Konkrétně bočnice většinou u case neoplývají množstvím funkčních prvků, takže nebývají hlavním středem zájmu. U této case tomu však bude trochu jinak, jelikož zde je minimálně pravá bočnice velmi důležitá. Jistě jste si totiž všimli, že jsem ještě nezmínil ani slovo o ovládacím panelu. Když nebyl vepředu ani nahoře, kde asi může být? A ano, Výrobce umístil všechny ovládací prvky včetně konektorů na pravou bočnici.
Ano, řešení je to velmi atypické, nicméně jak nad tím tak přemýšlím, nemohu říci, že by bylo špatné. Jediné, v čem snad může uživatele omezovat, je fakt, že case by měla být na stole. Je si však třeba uvědomit, že pokud už někdo pořídí takto malou case, těžko jí bude chtít schovávat pod stolem. Pak už záleží jen na konkrétním rozložení stolu, zdali právě pravá strana bude dostatečně dostupná.
Celý panel je rozložen nad sebou asi 50mm od přední hrany. Rukou tedy stačí jen sáhnout za roh a bez problémů se dostanete ke všech prvkům, počínaje POWER tlačítkem, které je umístěno nahoře. To je kulatého tvaru s pogumovaným povrchem. Velikost je dostatečná pro stisk, který je navíc velmi jistý. Tlačítko lze však označit spíše za nenápadnější. Hned pod ním je také umístěn RESET. Zpracování je obdobné, nicméně tvar se změnil na menší obdélníček. Díky tomu snadno obě tlačítka rozeznáte i po tmě.
A pak samozřejmě následují i konektory. První na řadě je dvojice HDaudio konektorů, které jsou seskupeny s indikačními LED pro signalizaci zapnutého počítače a aktivity disku. Toto uspořádání sice působí trochu zvláštně, ale účel plní. Zbývají už jen dva USB porty. Oba jsou modře zbarvené, takže logicky jde o standard 3.0. Case tedy splňuje požadavky na moderní výbavu, chybí snad jen eSATA konektor.
Zbylý prostor pravé bočnice není využit v podstatě nijak. Není zde žádná perforace a nic podobného. Samozřejmě lze však bočnici demontovat. Pozor ale na fakt, že jí odejmete i s ovládacím panelem, takže doporučuji odpojit kabely, případně bočnici jen opřít o šasi.
Levá bočnice sice postrádá ovládací panel, ale zase jí nechybí perforace. Tentokráte jde o taktéž kulatou, ale s větším průměrem. Nejde však o žádnou pozici pro přídavný ventilátor, ale pouze o větrací otvory pro prostor vyhrazený grafické kartě. Ta bude pravděpodobně hodně blízko bočnici, a proto sem výrobce přidal toto děrování pro přísun dostatečného množství vzduchu.
Celkově lze toto považovat za příjemný vzhledový doplněk, ale jeho praktičnost bych trochu zpochybnil. Fakt, že by si karta měla dostatečné množství vzduchu zajistit od předního ventilátoru teď neberu v úvahu. Kritizovat musím absenci jakéhokoliv filtru, takže do chladiče grafické karty se přes tuto perforace bez problémů dostane takřka jakýkoliv prach, což ve výsledku znamená časté čištění nebo brzkou hlučnost ventilátoru. A to je škoda, dle mého názoru.
Bočnice se jinak demontují podobně jako u skříní middle-tower a jsou tedy nezávislé. Pro dostatečný přístup do útrob case to jednoznačně stačí a ocenit musím jak pevnost bočnic, tak samotné šasi, ale k tomu se ještě dostaneme.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
