Testujeme pět 400W zdrojů za hubičku – kategorie do 1000 Kč | Kapitola 7
Seznam kapitol
Na zdrojích se neprávem šetří, i když jsou tou nejdůležitější součástí počítače. Podíváme se na pět zdrojů, na kterých ani šetřit nemusíte, protože prostě levné jsou. Vybrali jsme nejlevnější „lepší“ modely s výkonem 400 W a zatížili je výkonnými komponenty střední třídy. Osvědčí se nebo pohoří? Pohořel některý z nich doslova?
Než se podíváme na měření, zopakujme si pro jistotu tabulku se specifikacemi zdrojů. Jak už víme z prvních kapitol, maximální kombinovaný výkon zdrojů je +/- 400 W (450 W špičkový výkon). Některé budou rády za 400 W a jiné půjdou výrazně dále. Levný a dražší, chcete-li kvalitnější zdroj, zde jasně poznáme měřením.
Spotřeba zdroje
Měření spotřeby samotného zdroje v idle a stand-by režimu je hodně důležité. Pojďme si nejprve vysvětlit jak a co měřím a jaký by měl být výsledek. Začněme režimem Stand-by. Ten je pravděpodobně každému jasný, jde o stav kdy je zdroj zapnutý vypínačem a je v takzvaném pohotovostním režimu. Já tento stav měřím ve zcela reálných podmínkách, tedy s připojeným zdrojem k základní desce. Na desce svítí i několik tlačítek podsvícených LED diodami. Jde o situaci jež je nejběžnější, vše je pod napětím ale nic nepracuje a neodebírá se téměř žádný proud. Podle poslední normy by měla být spotřeba v této situaci pod 1 W. Dokáží se pod tuto hodnotu dnes testované zdroje dostat? - Ty s certifikátem 80+ musí, jinak by jej nedostali.
Druhý je režim idle, jež nám ukazuje kolik spotřebuje zdroj pro svou vlastní režii bez zátěže. To jest, ovládací elektronika, ventilátor a řídící obvody. Čím nižší hodnota, tím lepší což je jasné. Upozorňuji, že ze spotřeby naměřeny v idle se nedá extrapolovat spotřeba zdroje při zátěži, tam se projeví desítky dalších skutečností. Měření spotřeby v idle nám ukáže, jak je zdroj dobře navržen a zdali jeho elektronika nejsou nekvalitní žrouti energie.
Nyní tedy k výsledkům. Pokud máte dost citlivý wattmetr, dokáže vám i takto malý příkon ukázat. Pokud tak citlivý přístroj nemáte, musíte si pomoci změřením proudu na přívodním kabelu a napětí. Já tuto hodnotu měřím v prvé řadě wattmetrem, výsledek porovnávám s měřením pomocí ampérmetru (klešťák) a měření napětí sítě. Všechny testované zdroje, kromě modelu HS-B40 od Partis splnily normu a jejich spotřeba byla pod 1 W. Spotřeba zmíněného hříšníka byla 3 W.
Příkon v idle, kdy na zdroj není připojená žádná zátěž (je pouze zapnutý spojením pinů v hlavním konektoru), je u všech dost nízký. Nejlepší výsledek 5–6 W dosáhly dva zdroje, oba z produkce Seasonic. Také Green Power si nevede špatně, s 8 W stále dobré. Nejhorší jsou výrobky společnosti Partis, jejich vlastní zdroj si řekne o 13 W a EuroCase o 11 W. Výsledky nejsou nijak špatné, hodnota pod 20 W je stále hodně slušná. Pro srovnání, špičkový zdroj Antec 1200 W za deset tisíc si v tomto režimu řekne o 23 W.
Testování
Na obrázku vidíte testovací sestavu. Jde o desku Asus s paticí LGA 1155 a čipsetem Z68 Express. Osazen je procesor Core i7-2600K s maximální frekvencí 5 GHz. Sestavu doplnil jeden SATA disk, dvě paměti a grafická karta Radeon HD 7870. Jak vidíte, musel jsem si u většiny zdrojů pomoci redukcí Molex-PCI-E jelikož karta potřebuje dva konektory, a většina zdrojů má jen jeden. Proudy jsem měřil klešťákem, napětí voltmetrem. DC/AC příkon jsem počítal z hodnot A/V a wattmetru na zásuvce. Ještě upozorním, že je nutné počítat s efektivitou zdroje a pokud wattmetr ukazuje příkon například 400 W, výkon DC části bude +/- 330 W. Abych tedy zatížil zdroj na 400 W, musí být na zásuvce odběr alespoň 480 W. Detailně jsem tyto hodnoty počítal na druhém počítači, což je právě ona zdlouhavá a nezáživná práce měření zdrojů bez programovatelné zátěže. Nastavení zatížení bylo zhruba následující:
20 procent (80 W) měla sestava v klidu, jelikož procesor byl trvale přetaktován na 5 GHz s vysokým napětím. K zatížení na 40 procent (160 W) stačilo spustit plnou zátěž procesoru (LinX). Pro zatížení 50 procent (200 W) jsem použil test Fluidmark a zatížil procesor a i grafiku lehčím testem. Pro zátěž 60 procent (240 W) bylo nutné zvýšit zatížení grafiky v Fluidmarku. Vysoká zátěž 80 procent (320 W) byla simulována pomocí Furmarku, kdy jsem posunul Power limit na maximum a zahříval grafickou kartu v maximálním rozlišení s vyhlazováním. Stoprocentní zátěž (400 W) jsem generoval plným během Furmarku jako u předchozí zátěže, k němu jsem ale pouštěl ještě LinX na určitý počet jader procesoru. Tuhle akci už několik zdrojů neustálo, vydržely jen ty nejlepší. Ty zvládly i 110 procentní zátěž, kdy jel Furmark i LinX naplno. To ukazoval wattmetr kolem 500 W na zásuvce.
Účinnost zdrojů
Specifikace 80+ říká, že při 20,50 a 100 procent zátěže musí mít zdroj účinnost 80 procent. Pokud chcete mít certifikát 80+ Bronze, musí být v 20 a 100 procentech účinnost 82 procent, v 50 procentech pak 85 procent. V testu máme dva zdroje s logem 80+ (Partis ECO+ a Green Power) a dva s certifikací 80+ Bronze (Seasonic a Energy Knight). Jak dopadlo měření ukazuje graf. Hodnoty jsou vypočtené tabulkou z údajů A/V na DC části a příkonu AC části.
Zcela bez problémů prošly zdroje Seasonic a Energy Knight což je samozřejmé, jde o stejné zdroje s pár rozdíly. Téměř uspěl i zdroj Partis, kromě zátěže 20 procent byla jeho účinnost nad 80 procent. Zdroje Green Power ještě ujde, ale EuroCase nevyhověl vůbec. Green Power má vyšší účinnost než 80 procent v zátěži 40, 50, 60, 80 procent což není tak zlé. EuroCase pouze v zatížení 60 a 80 procent. Výsledek je tedy jasný, oba certifikované zdroje Seasonic (Energy Knight) splnily očekávání, u dvou zbylých se štítkem 80+ to také ujde, ovšem musíte zdroj zatížit nad 40 procent. EuroCase propadl, ovšem také nemá na sobě žádné 80+ logo.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
