Antec Three Hundred Two – kvalita pro masy | Kapitola 2
Seznam kapitol
Antec vždy zásoboval trh především funkčně zaměřenými case. Nebyly úplně masově prodávané, to především díky vyšší ceně. Nevím, zdali aktuálně přišla na tohoto výrobce krize, nebo jen využívá poptávky na trhu, každopádně model Three Hundred Two všechno mění. Je to velmi levná case, která neurazí a dobře poslouží.
Nejsem si teď ale úplně jistý, jak mluvit o designu této skříně. Nějak nejsem schopen interpretovat, zda se jedná o povedený decentní vzhled, anebo jen nudně splácaný kus plastu. Asi ponechám celkový dojem na zákaznících. Osobně bych se ale asi nebál takovou case použit a rozhodně působí lepším dojmem, než některé „rádoby designovky“. Nižší cena case je ale bohužel na vzhledu patrná, s čímž je ale nutné tak nějak počítat.
Čelní panel je z větší části plastový, respektive z jednoho dílu plastu je základní odlitek včetně bočních linií. Tvar rozhodně není jednotvárný, ale při běžném pohledu jsem měl pocit, jakoby se tvarování ztrácelo díky matnému provedení plastu, které nepůsobí zrovna výrazně. I když je o poznání praktičtější na údržbu, než moderní lesklé plasty. Pokud si člověk tvarování lépe prohlédne, může rovnou potvrdit tvrzení, že v jednoduchosti je krása.
Vnitřní část plastového dílce je však vyplněna perforovaným plechem, což je forma používaná v obdobném rozsahu i u konkurenčních case. Perforace však není tvarovaná do včelích pláství, jak je dnes běžné, ale po staru postačily kruhové otvory. Dvě třetiny této plochy pak má funkční zaměření na přísun vzduchu do útrob case. Proto je pod plechovým dílce ještě umístěn prachový filtr, která je navíc odnímatelný, ale samozřejmě až po odejmutí čelního panelu.
To je však velmi jednoduché. Stačí z vnitřní strany vycvaknout trojici pojistek (jde to snadno) a panel se vyklopí. Samotný filtr pak drží ještě další čtveřice pojistek, ale celková demontáž zabere maximálně minutu. Toto zpracování se mi líbí především v jednoduchosti a funkčnosti – nejsou potřeba žádné složité mechanismy a nic nevibruje při běžném použití.
Kdo by však předpokládal, že v rámci čelního panelu bude v case umístěn i nějaký nasávací ventilátor, tak se plete. Přední ventilátory je možné usadit až dva (2x120mm), ale pouze volitelně. V základu najdeme jen horní a zadní ventilátor. Velmi příjemně na mě působí fakt, že na šasi není další zbytečná perforace, která by způsobovala aerodynamický hluk, i když koš na disky tento efekt nakonec stejně způsobí.
Horní třetina čelního panelu je samozřejmě věnována externím 5,25“ pozicím. Ty jsou zde celkem tři, což je počet bezpochyby dostačující – mrzí mě ale absence 3,5“ pozice, i kdyby alespoň přes redukci. Čtečky paměťových karet jsou přeci jen stále dost moderní a především praktické a do této case bude problém obdobné zařízení instalovat. Záslepky zachovávají design spodní části, takže je na plastovou záslepku upevněn kus perforovaného plechu, nicméně při bližším pohledu je rozdíl patrný. Za výhodu ale považuji, že skrze záslepky se do case nedostane prach.
Na úplném okraji čelního panelu, tedy samozřejmě tom horním, je pak umístěn prostorově úsporný ovládací panel. Tlačítka jsou centralizována k sobě na pravou stranu a tvoří jakýsi designový celek. POWER tlačítko je úplně vpravo a jeho stisk je jasný a příjemný. Tlačítko je dostatečně velké, nicméně je patné, že jde jen o plastovou krytku přes mikrospínač. RESET je zapuštěn mezi dva dílky plastu, aby nemohlo náhodou dojít ke stisknutí. Součástí tohoto modulu jsou i dvě indikační LED, které svítí velmi decentně.
Konektory pak zabraly zbylý prostor, a jak už bylo řečeno, jsou zde umístěny dva USB 3.0 porty a v těsné blízkosti ještě HDaudio konektory. Opravdu mi zde trochu chybí alespoň eSATA, i když je pravda, že za hlavní výhodu lze označit přítomnost nejmodernějších USB konektorů.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
