Extrémní InWin Dragon Rider – tak trochu z jiné planety | Kapitola 7
Seznam kapitol
Jednu case od tohoto výrobce jsme před časem už měli možnost otestovat. Dnes se dostal do redakce o něco větší a také o poznání extravagantnější zástupce značky InWin. Model DragonRider však už na první pohled nemá předpoklady k úspěchu na našem trhu – za hlavní překážku je možné považovat cenu.
Co se týká instalace komponent, tak je patrné, že se výrobce snažil zákazníkům ušetřit práci a využít možnosti bezšroubkových systémů. Bohužel, něco je až extrémně překombinované. Minimálně základní desku je ale nutné našroubovat, takže bez nářadí se neobejdete. K desce je však přístup velmi jednoduchý a to ze všech stran, včetně otevřeného prostoru backplate.
Přídavné karty se už zajistí plastovými pojistkami, které ovšem nedrží úplně dokonale, naopak velmi rychlá a hlavně pevná je instalace pevných disků. U mechanik není možné nahradit plastové kolejnice šrouby, takže opět jedině bezšroubkové. Místa na kabeláž je zde dostatek a díky podpoře vodního chlazení je i reálně možné uvažovat o jeho integraci do útrob case. Nevidím v tom zásadní problém.
Teplotní testy
Co se týká teplotních testů, tak z výsledků jsem měl už od začátku strach. Přeci jen, takto perforovaná case se už z principu nemůže o komponenty úplně ideálně postarat, což je škoda. Testovací sestava i podmínky byly opět stejné, takže můžeme i porovnávat s již dříve testovaným modelem téže značky – InWin BUC.
Už při pohledu na srovnání s konkurencí je však jasné, že tento case je o něco horší. Může se to daleko rozsáhlejší perforace a především velké množství ventilátorů, jejíchž vzduchový tlak se překrývá.
Přehled všech naměřených teplot už shrnuje tabulka, kde je bohužel vidět smutný fakt, že díky perforaci není příliš rozdíl, zdali jsou ventilátory puštěné, či nikoliv. Teplota se mnohdy pohne jen o jediný stupeň, což většinou bývá důsledek neefektivního airflow.
To samé zobrazují samozřejmě i grafy, které tuto situaci ještě více zpřehledňují. Je škoda, že to výrobce realizovat tímto způsobem, kdy je vidět, že umí udělat i kvalitní a funkční case, což je možné pozorovat už na dobře zpracovaném spodní a zadním dílů. No, třeba příště.
Airflow
Co se týká toku vzduchu, tak o něm zde mluvím v podstatě v průběhu celého článku. Bohužel se musím ještě jednou opakovat, jelikož v této case je airflow opravdu naprosto špatně. Zbytečně velký 220mm ventilátor v bočnici tlačí vzduch na komponenty, což by ještě bylo pozitivní, ale kontraproduktivně pak funguje fan na druhé straně, který v horní části case vytváří vír, o něž se není schopen postarat ani zadní, ani horní outtake ventilátor. Jediný, efektivně fungují ventilátor, je ten přední, který chladí pevné disky.
Ve výsledku mám tedy pocit, že case je překombinovaná ventilátory, které mají být schopny dle výrobce uchladit jakoukoliv sestavu. Efektivnost je však ta tam, jelikož účinný prostor jednotlivých ventilátorů se překrývá a chlazení je méně efektivní, než kdyby bylo ventilátorů méně a to nemluvě o hlučnosti, která také není z nejlepších. Osobně bych minimálně vypustil ventilátor z pravé bočnice, ideálně však ucpat bočnice obě.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
