Extrémní InWin Dragon Rider – tak trochu z jiné planety | Kapitola 3
Seznam kapitol
Jednu case od tohoto výrobce jsme před časem už měli možnost otestovat. Dnes se dostal do redakce o něco větší a také o poznání extravagantnější zástupce značky InWin. Model DragonRider však už na první pohled nemá předpoklady k úspěchu na našem trhu – za hlavní překážku je možné považovat cenu.
Kdo si myslel, že jako spínací tlačítko slouží právě logo na čelním panelu, ihned ho z omylu vyvede pohled na panel horní. Ten už naštěstí není tak extravagantní a působí příjemně jednoduchým dojmem, škoda, že obdobnou cestou se nevydal právě i čelní panel.
Přední část je věnována výhradně ovládacímu panelu, na kterém si výrobce dat opravdu záležet. Jedná se o plastový rámeček v jednoduchém a elegantním tvaru zaobleného obdélníku v lesklém černém lakování. Vnitřní část ještě přidává luxusnější materiály, jako např. imitaci kartáčovaného hliníku. Člověk má rázem pocit, jakoby koukal na úplně jinou case. Podstatné jsou ale především ovládací prvky.
Jak POWER, tak RESET tlačítko, je umístěno v přední části rámečku a oběma je věnován dostatek prostoru. Především to na sepnutí působí až extrémním dojmem. Zpracování je ale velmi dobré, nejde o pružinový, ale už mikrospínač, takže stačí jen málo síly a stisk je přitom velmi jistý. Součástí tlačítka je samozřejmě i indikační LED v modré barvě, která však na můj vkus nadměrně září. Ke stisku RESET tlačítka není třeba žádného nástroje, ale stisk je přeci jen obtížnější. U tlačítek je také umístěno bílé logo označení skříně, tedy DragonRider.
Naprosto nadstandardní je ale konektorová výbava. Nějak si teď v hlavně ani nevybavuji case, která by nabídla větší množství konektorů. Je ale samozřejmě otázkou, jak hodně budou využívané. Nicméně najdeme tu moderní USB 3.0 ve dvou kusech, nechybí ale ani starší verze USB ve standardu 2.0, taktéž ve dvou kusech. Nepřekvapí sice HDaudio, za to FireWire se už dnes příliš nevidí a majitele více externích disků asi určitě potěší dvojice eSATA konektorů. Tomu tedy říkám nadílka. Konektory jsou navíc poměrně slušně dostupné, vytknout lze snad jen nemožnost jejich překrytí. Budou se totiž zbytečně plnit prachem, protože pochybuji, že by jich bylo využíváno velké množství najednou.
To by byl ovládací panel, který mě zpracováním velmi potěšil, o něco laciněji však vypadá zbytek horního panelu. Jelikož case jde cestou maximální perforace, nemohou chybět alespoň dvě ventilátorové pozice v horním plechu. Ty jsou vytvořeny snad tím nejjednodušším způsobem, tedy vylisované v plechu s perforací ve tvaru včelích pláství. Mrzuté je však to, že i když je plocha perforace poměrně široká, instalovat je možné pouze dva 120mm ventilátory, pro větší zde nejsou montážní otvory.
Nenajdeme zde ale ani silikonové nebo gumové těsnící kroužky proti vibracím ventilátoru, které naopak v bočnici jsou – to je dost podivné řešení. Jedna z pozic je od výrobce už osazena ventilátorem, který pěkně září díky svým výrazně žlutým lopatkám. Hlučnost ventilátoru je na slušné úrovni, ale když se roztočí všechny čtyři, které od výrobce v case jsou, je to už slušný hukot. Jednu výhodu ale tyto horní pozice přeci jen mají – lze do nich totiž instalovat výměník vodního chlazení, jelikož case je prostorově řešená takovým způsobem, aby se vešla jak ATX deska, tak výměník do horního prostoru.
Celkově na mě ale toto řešení působilo dost neadekvátně k ceně case. Podobně řešenou perforaci totiž najdeme u nejlevnější skříní, jako např. CoolerMaster Elite 430, kde jsou pozice ještě opatřeny jednoduchým prachovým filtrem – a tady? Nic. Nechápu tedy snahu výrobce osadit case pěkným a kvalitně zpracovaným ovládacím panelem a rázem jej degradovat lacinou perforací vylisovanou v horním plechovém dílu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
